Druhý tah pěšcem

"Kam tak všichni pospíchají ??" - "V Mikulově ?? To je ale hloupá otázka !!" ;) Otázka naivní a hloupá to skutečně je, naprosto symbolicky, podobně totiž vyznívá celá tahle Olmerova nepříliš známá kriminálka, nicméně vůbec ne špatná režisérovou vinou.. Právě Vít Olmer spolu s parádním Karlem Heřmánkem - No, on ani ten náš Kníže pekel špatně zahrát neumí !! - zachraňují co se dá, takže se jeden chvílemi i velmi dobře baví, jinak totiž Druhý tah pěšcem není nic víc než typická špatně napsaná dietlovina.. (12.12.2014)

Co tu čtu ty komentáře, je mi trochu smutno. "Jaroslav Dietl byl naprosto příšerný scénárista", "Tak tohle bylo záživný asi jako tankovaní benzinu.", "trapný pokus o špionážní drama", "Naivní, hloupé a laciné" ...píše Douglas. Atd. atd... Co si myslíte, že se dalo natočit za špionážní krimi v roce 1985 v ČSSR?? Dietl nebyl příšerný scénárista, film měl svojí nepopsatelnou atmosféru, hudba O. Soukupa (jeho první počin v soundtracku) nebyla vůbec špatná... Asi nejvíc otravné bylo věčné kouření cigaret Heřmánka i na nemožných místech. Tak trochu jsem díky tomu ten film chvilkama "neviděl". Jinak typický osmdesátý léta. Dobře v tomto filmu popsal tu dobu věčně kritizovaný V. Olmer! (24.10.2010)

Nebýt krátké scény z vinařského sklépka a vtipného dialogu na úplný závěr, nebylo by v této kriminálce o ničem nic zajímavého. Nesmírně ulondaný, dlouhý, zbytečný a nudný film. Heřmánek snesitelný, stále ale jen pátrá od ničeho k ničemu, zbytek osazenstva jen do počtu. Pointa též o ničem. Slabota alá Vít Olmer. (15.08.2012)

Normalizační snímek o československé kontrarozvědce a odhalování rezidentů snažící se získat odborníky pro práci v zahraničí. Na svou dobu typické téma, na který Jaroslav Dietel, opět udělal dle požadavků patřičných míst opravdový kus poctivé scenáristické práce. Filmové zpracování však bohužel nedopadlo nijak slavně. Byť Karel Heřmánek se svojí hlavní postavou Jana Prokopa, pracovníka tajných služeb, dělá seč může, ve výsledku přesto vše zůstalo marné. Podmínka aby toto filmové dílo neobsahovalo žádné imperialistické motivy byla naplněna. A tak se ohromná nezáživnost bez špetku napětí a citových výjevů stalo předností. Všichni jsou klidní, pohodoví, nikdo nekřičí, nikdo se nerozčiluje, nikdo nikam nespěchá, nikdo se s nikým nedostává do ostrého konfliktu. Napětí a nějaké akční scény? Tak to se musí někam jinam. Jediný motiv, který stojí za povšimnutí, jsou sledovačky, ale to je na tom všem setsakramentsky málo. Jako divadelní hra by to možná obstálo, jako film je hodný k zapomnění. (30.10.2014)

Špionážní detektivka kterou svým rukopisem perfektně nasnímal kameraman Ota Kopřiva. Vít Olmer byl v osmdesátých létech velmi zdařilým režisérem, který dokázal zdatně proplouvat jakýmkoliv žánrem. I tahle kriminálka je řemeslně odvedená velmi dobře a Jaroslav Dietl scénář napsal možná trochu překombinovaně, ale napínavě. Další plus za sexy Stanislavu Bartošovou, ta ženská má v sobě jiskru Femme fatale. (05.02.2018)