Druhý tah pěšcem

Normalizační snímek o československé kontrarozvědce a odhalování rezidentů snažící se získat odborníky pro práci v zahraničí. Na svou dobu typické téma, na který Jaroslav Dietel, opět udělal dle požadavků patřičných míst opravdový kus poctivé scenáristické práce. Filmové zpracování však bohužel nedopadlo nijak slavně. Byť Karel Heřmánek se svojí hlavní postavou Jana Prokopa, pracovníka tajných služeb, dělá seč může, ve výsledku přesto vše zůstalo marné. Podmínka aby toto filmové dílo neobsahovalo žádné imperialistické motivy byla naplněna. A tak se ohromná nezáživnost bez špetku napětí a citových výjevů stalo předností. Všichni jsou klidní, pohodoví, nikdo nekřičí, nikdo se nerozčiluje, nikdo nikam nespěchá, nikdo se s nikým nedostává do ostrého konfliktu. Napětí a nějaké akční scény? Tak to se musí někam jinam. Jediný motiv, který stojí za povšimnutí, jsou sledovačky, ale to je na tom všem setsakramentsky málo. Jako divadelní hra by to možná obstálo, jako film je hodný k zapomnění. (30.10.2014)

O ničem, nebo jsem to opět nepochápal. Jak tam pan Pavelka předvádí brilantní úvahu /21/, tak to jsem skutečně řval smíchy - jízdenka do Tábora, má vztah k Táboru... Ono to možná vcelku vyjde na nějaký závěr, děj, či akci, ale neměl jsem tu nervy na to čumět do konce. Vždyť se tam jenom plácá a pořád blbě. Děkuji, nemusím a nebudu. 171120113000/7622/7649s.u. (Nova) (23.07.2013)

Já mam tyhle český oldskool detektivky docela rád, takže jsem se nenechal odradit nízkym hodnocenim ani některejma komentářema. Karel Heřmánek v roli fízla sympaťáka doslova hledá jehlu v kupce sena a nakonec i přes nejrůznější překážky a potíže tu jehlu najde. Už jsem to tady psal víckrát, ale ještě to zopakuju. Podle mě Olmer v 80. letech točil poměrně slušný filmy. Jinak překvapivě v tomto filmu Veronika Evička tričko Jeníková neukázala kozy. Dokonce ani Bára Štěpánová je neukázala. Ta zaujala hlavně tim, že nemluvila svym originálnim hlasem, ale byla naprosto příšerně předabovaná. (21.01.2012)

Podle mého názoru se v této kriminálce tluče kombinace V. Olmera a J. Dietla. Olmer byl režisérem, který se občasně snažil o jakési západní uchopení reálií československé kinematografie a tehdejšího žití obecně. Nebrání se ostrým střihům, klipovému pojetí, dnes bychom mohli říct Filip Renč své doby. Oproti tomu síla J. Dietla ležela v dialozích, postupně budované zápletce, v konfliktu a to v úplně jiném tempu. V druhém tahu pěšcem zbyla jen zápletka a pokus o konflikt. Jedno ustoupilo druhému a výsledek je spíše mdlý. Ve své době to však mohl být odvážný film, který se ohání západem a jehož hlavní postavou není bodrý předseda JZD. Škraloup v podobě milého příslušníka kontrarozvědky však pochopitelně zůstává. A jak už řekli mnozí - body za S. Bartošovou... (05.02.2018)

Nebýt krátké scény z vinařského sklépka a vtipného dialogu na úplný závěr, nebylo by v této kriminálce o ničem nic zajímavého. Nesmírně ulondaný, dlouhý, zbytečný a nudný film. Heřmánek snesitelný, stále ale jen pátrá od ničeho k ničemu, zbytek osazenstva jen do počtu. Pointa též o ničem. Slabota alá Vít Olmer. (15.08.2012)