Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
,,To prej se stalo! V Lurdech!“ Švestce pravda chybí jakási lehkost a hravost předchozích her, která se však tu a tam objeví ve formě úderné hlášky. Úvodní seminář se mi líbil jen z půlky, doslova nadšen jsem byl však z příspěvku Smoljaka, který opět dokázal, jak dobrým hercem je. Hra samotná má svoje hluché momenty, především když se na scéně zpívá či se objevuje Brukner v maskách dívek nebo Kašpar, který je tradičně ve svém hereckém projevu o třídu níž než ostatní. Tyto nedostatky ale bohatě kompenzuje sklerotický Smoljak a hlavně nenápadná menší role Pence důchodce Motyčky, který většinu času prospí, aby se tu a tam jako uragán vřítil s nějakou svou důchodcovskou hláškou a totálně mě tím uzemnil. Takže duo Penc Smoljak tuto hru jednoznačně podrželi a jejich zásluhou patří mezi ty povedené. ()
Myslím, že na Cimrmanově dramatickém díle byla vždy nejcennější mimoběžná konstrukce dialogů. Řeč plyne, a řečníci ani tak nereflektují výroky ostatních, jako se spíše hledí vykecat. Je to velmi přirozené, a současně velmi obtížné napsat. V nejryzejší podobě to můžeme slyšet v „driftovací fázi“ Severního pólu. --- Do extrémní polohy se takové dialogy dostávají ve chvíli, kdy je na jevišti sklerotik. Skleróza je vždycky směšná, však jen vzpomeňme, jakou báječnou srandu z ní vytěžil Felix Holzmann. (Který ovšem, mimochodem, mimoběžné dialogy jinak skoro nikdy nezvládal, naopak až násilně mířil k cíli zarytou výměnou ve schématu nahrávka - smeč - nahrávka - smeč. Určitě ho hnala omezená televizní stopáž.) Cimrman ovšem Holzmanna „nemohl“ znát, nejspíš se inspiroval svým vlastním Dědem Vševědem. --- Prokecat na jevišti půldruhé hodiny, aniž se dospěje k jakékoli akci, to je mistrovský kousek. O to milejší, že rekonstrukce dramatu byla nejspíš inspirovaná přibývajícími stařeckými neduhy jak Génia, tak jeho oddaných propagátorů. Boje o rakousko-uhersko-české (jemně nakrájené) vyrovnání jsou dávno zapomenuty, budoucnost aluminia je nám ukradená, a těšíme se z toho požehnání, dožít se věku, kdy už jsme všichni tak trochu „padlí na hlavu“, ať už z Milešovky, nebo jiných vrcholů našeho mládí. ()
Tuto hru jsem nespočetněkrát slyšel v audio podobě, několikrát viděl na DVD a dokonce i dvakrát na živo. Jak Smoljak tak i Svěrák, střídající se v hlavní roli vechtra ve výslužbě, jsou nezapomenutelní.DVD verze je ze Smoljakem,ale věřte, že o nic nepřijdete. Na živo je to dech beroucí zážitek. Avšak jsem šťastný za DVD verzi, která mi smíchy taky nedá vydechnout. Nevím zda byl Cimrman opravdu tak Geniální :-) , ale vím na sto procent, že jeho divadelní soubor je plný geniálních herců, komiků a hlavně lidí. Všem jim moc děkuji. ()
K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří především dvě vady, komplementárně spojené. Jsou to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada neschopnost myšlenku opustit. Takhle nějak začíná beseda před Švestkou a platí to i o samotné hře. Ta je tradičně výborná, vtipná a... A působí jako mlácení již cimrmany v minulosti nejednou vymlácené slámy. Oni i tvůrci přiznávají, že napsali hru bez děje "od starců pro starce". Jako by se skutečně upnuli na jednu myšlenku, kterou ne a ne opustit. Ovšem že by to nutně bylo na překážce zábavě, tak to se tedy říct nedá. ()
Již nějakou dobu na sobě s jemnými obavami pozoruji zde rozebíranou schopnost začít vyprávění v bodě A, neschopnost myšlenkově doputovat do bodu B, ale přitom stihnout probrat celou abecedu včetně diakritiky. Teprve při sledování této hry jsem pochopil, jakým nechtěným komikem se stanu, až si v důchodu posadím vnoučky na kolena a pustím se do vyprávění o své práci na "počítači" typu IQ 151 z dílny JZD Slušovice, který dokázal po pětiminutovém přemýšlení vyřešit mnou zadanou logickou kulišárnu takto: 2 + 2 = 0,399999x10E01 a přitom probrat dějiny EU, historii MS ve fotbale, reklamu na Bobika a techniku vyvolání orgasmu u těhotné hrošice. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Andulka Šafářová je pojmenována podle lidové písně „Andulko Šafářová“. Již předtím se tato píseň objevila v představení „Cimrman v říši hudby“, a to přímo v opeře. (mnaucz)
- Roli Jenny Suk má Petr Brukner ze všech svých ženských rolí nejradši. „Ono se to dobře hraje, protože ta Jenny je na půl chlap a na půl ženská,“ říká Petr Brukner. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama