Vůně vanilky

Božínku, já už začínám mít z téhle televizoidní dvojky Strach & Konášová téměř strach. Bez ohledu na mé subjektivní pocity je však každopádně tahle inscenace jeden těžkopádný velký blábol s přehrávajícími zasloužilými umělci, tlačícími ze sebe vykonstruované dialogy o ničem a rádobymoderní kamerou, snímající toto snažení bez vůně a zápachu... Nebo že by to bylo jako fakt ze života? Nebo že by to byl ten kunst? Vlastně sorry - art! . . . Něco tady ale trošku smrdí, páni artisti, obzvláště to adorantské hodnocení. Marketing zjevně funguje... (01.05.2007)

touha je zázrak, kámo, zázrak... a ta zdejší vytvořila silně emotivní film o duševním rozkolu a velkém dilema... herecké výkony (nepočítaje ty dětské) jsou úchvatné, příběh jednoduchý, ale účinný natolik, že jsem na 85 minut zapomněl na vše ostatní kromě obrazovky, vztek se střídal s dojetím, obočí padalo střídavě nahoru a dolů... za mě vanilkou provoněných 90%. (16.03.2008)

Dráma o vojne, ktorá sa o vojnu obtrela iba pár guľkami, skôr by som ju zaradil k červenej knižnici. Ale takej prijateľnej, keď nevyteká med z televízora, len občas kvapká. Zároveň si je možné film pustiť ako cvičenie z angličtiny pre mierne pokročilých a pokúšať sa priraďovať cudzie anglické hlasy známym českým tváram. Film na jedno pozretie, výkony hercov nesklamali, ale zároveň scenár nenadchol. (01.05.2014)

American heroes, war, peace, love and Annie's cakes. Tentokrát na český způsob. Svobodné dny přinášejí po zásluze i svobodomyslné nápady, které se pokaždé promění z idylického pobláznění v nechutně reálné prozření. Určitě lepši tři, ale válečné drama říznuté manželsko nemanželským rozkolem mně moc nezasáhlo. Nepomohlo mi ani kvalitní, herecké obsazení na české straně barikády. Boys byli tragičtí. (01.05.2014)

Vcelku hezký příběh, jak vzácné mezi českými novodobými kravinami. Naprosto exceluje Jiří Smitzer a Barbora Munzarová si myslím, že to zvládla průměrně až nadprůměrně. Do role posledního padlého amíka v Plzni nemusel Strach obsadit pitomce Hámu, působí to jak estráda ve Slaném. Stavba příběhu je mi sympatická i proto, že ač z venkova, vždy se mi hnusil a zejména myšlení lidí. Takže jsem taková Anna Zofová s koulema. Ještě zmíním polokanaďana Kříže, kdyby si tu žvejkačku sem tam vyndal z držky, nebylo by to tak americky strojené. (22.06.2011)