Pat Garrett a Billy Kid

Drsný western mapuje konec jedné legendy, jednoho přátelství a zároveň i celé jedné éry. Doba se tenkrát opravdu měnila, oba hlavní hrdinové si to uvědomovali a proti sobě je postavil pouze fakt, že jeden z nich změny přijal a druhý odmítal na svém životním stylu cokoliv měnit. Peckinpah nenadržuje žádnému z nich. Obě postavy jsou naprosto rovnocenné a v mnoha ohledech podobné. Výborné, téměř geniální (90%). (14.04.2007)

(1001) Ta hudba z toho dělá něco tak výsostně nepříjemného. Proč mají sakra všechny filmy Nového Hollywoodu tak optimisticky znějící durový soundtrack, který se očividně bije s realistickým laděním zápletek. "Proč" možná není úplně relevatní otázka, protože to vyloženě nepotřebuji vědět, jisté je to, že mi to většinou zkazí zážitek z filmu. Ale kurnik přece nejde, aby k "drsnému" westernu v jednom kuse hrála hudba s anglicky zpívaným textem, vždyť to z toho filmu regulérně dělá muzikál a tím víc mi to přijde směšné. Asi mám ráda svoje westerny depresivní a melancholické. A když rovnou navážu na svůj předchozí tón - co je tohle proboha za film? Mám být zasažena smrtí postav, které neznám a nejsou mi sympatické. Většina záběrů začne totálně staticky a teprve potom se lidičky rozhýbou, jenom chybí, aby přímo na plátně někdo zařval "akce!". Nikdo se nechová přirozeně. Nikdo nemluví přirozeně. A co ty wtf scény typu Garrettovo hromadné pelešení? Myslím si, že jsem docela vnímavá k takovým věcem jako tanec se smrtí, přátelské zrazování a podobné pletichy, ale tady jsem z toho necítila nic. Alias mi přišel roztomilý, když se culil, a obecně jeho postava bude nejspíš jediný důvod, proč jsem se i těšila na to, jak se film (a on v něm) bude dál vyvíjet. Ale měl to být spíš čtrnáctiletý kluk a ne třicetiletý Bob Dylan. A ještě na mě trochu zapůsobil ten děsivý šilhavý muž. A potom se mi ještě líbilo, jak jeden z těch zastřelených zloduchů zvláštně odletěl. Ale pořád to nějak nejsou ty výsledné dojmy, jaké jsem si představovala od filmu s takovouhle pověstí. (11.08.2014)

Divoký západ už nie je taký divoký. Starý kamoši sú na nože a doba dobrodružstiev pomaly upadá. Peckinpahova rozlúčka s týmito časmi v až melancholickom a drsnom westerne par excellance. Coburn a Kristofferson vo svojich životných úlohách a výborný Dylanov soundtrack. Najväčšiu silu má pre mňa celý film práve v tom, že sledujeme kamošov, ako sa navzájom zabíjajú a sú zmierený z týmto osudom. Labutia pieseň hrdinov divokého západu, ktorí aj napriek všetkému zomierajú ako psi. (19.04.2016)

Netypický western, který se vyznačuje nostalgickou náladou, kterou spoluvytváří výborná hudba a barevné filtry laděné do pískových barev. Jakkoli film bourá určité mýty a žánrová schémata, jiné mýty pro změnu vytváří. Především konstruuje romantický mýtus psanců jako vyznavačů a ochránců svobody. Oni to s prominutím byli spíš obyčejní násilníci a zloději, ze kterých se - a v tom má film naprostou pravdu - pod tlakem civilizace a pragmatismu stávali často strážci spravedlnosti, šerifové a jejich pomocníci. Proti sobě tak často vystupovali bývalí společníci ze zločineckých tlup. Sam Peckinpah si v podstatě idealizuje ten starý divoký západ a postupující civilizaci vnímá jako rozklad starých pozitivních hodnot. Jenže ta civilizace s sebou přinášela právní stát a společenské jistoty. Jinak ti staří pistolníci zdaleka neměli tak dobrou mušku, jak by se podle Peckinpahových filmů zdálo. Celkový dojem: 75 %. Je to každopádně slušně zahraný a zrežírovaný western, kde je styl povýšený nad obsah. (10.04.2009)

Výborná westernová balada s drsnými krvavými prestrelkami, presne ako sme v Packinpahových filmoch zvyknutý. Trochu mi nesedela hudba(nehovorím,že je zlá), okrem hitu "Knockin on heaven´s door", ktorá mi tam naopak sedela výborne. U mňa o čosi slabšie ako legendárna Divoká banda, ktorú považujem za jeden z najlepších westernov. Ale až po srdcovke Dobrý,zlý a škaredý.80% (06.02.2009)