Pohlaď kočce uši

Obsahem jenom takový normalizačně blbučký dětsky milučký film s plkáním a zpěvy pro normalizovanou mladou generaci pionýrsky žákovského typu, formou pak čudlácká rutina s přehrávajícími a šaškujícími dospělými a stádem vycepovaných a snažících se umělorozverných >husákovských< dětí tentokráte kdesi od Ostravy, s důrazem na producírování se dívenek v rozpuku... S mizerně udělanými postsynchrony a lacinou produkcí vůbec - ale tak se to zkrátka tenkrát dělalo, že... Spousta vypoceného plácání o ničem, zato však samej "soudruh" a "soudružka" - a ať mi nikdo netvrdí, že tohle soudruh Pinkava zase až tak moc MUSEL... .-| . . . Zkrátka a dobře - tahle kočka byla už tenkrát značně vypelichaná, dnes pak v naprosto nesmyslné a zbytečné repríze působí až jako nemocná prašivinou. Dobrá tak leda pro pány typu Kulínského (;o) na vytahání za ocas a jednu ránu za uši... .-] . . . Jinak ovšem kdoví komu tohle slouží... Jedna hvězdička tedy jen za to občasné zpívání roztomilými dětskými hlásky vysokých tónů - byť chvílemi trošku až tahá za uši (ovšem na těch písničkách se toho opravdu nedalo nic moc pokazit) a onu sladce legendární bradavku ve sprše - a víc už škoda slov. - - - P.S. Aby jasno bylo... Tutem - http://jirkazz.gzk.cz/?h=krupicova - či zde - http://www.karaoke-zabava.cz/obrazky/krupicova/a001.jpg - jak vidno byla to opravdu(!) jen ta bradavka, to jen tak pro všechny ty mýtology... ;-] - - - - - (Poprvé viděno v televizi tenkrát v dobách na kočku, zcela zapomenuto a s lehkým znechucením připomenuto při náhodném repete 16.1.2010 na ČT1, hodnocení 154., komentář zde jako šestý - 16.1.2010) (16.01.2010)

Škola má dovolenou a prázdninové dobrodružství dívčího pěveckého sboru (s jedním klučinou a několika vedoucími) může začít. Poklidně se odvíjející příběh zapůsobí především při pěveckých etudách: uprostřed Prachovských skal, při prohlídce zámku, v třešňové aleji. Hezký symbol hadrového talismanu; výstižně vykreslené charakteristiky, z nichž vyčnívá hlavně malá Míša (Jana Páleníčková), která objevuje na druhých jen pozitiva. Hudba: Zdeněk John, texty: Ondřej Suchý. (19.01.2010)

Na to, že je to hudební komedie - respektive komedie o trampotách dívčího sboru na soustředění, tak jsem se celkem dobře bavil, protože nejsem zrovna muzikální typ. Dětští herci jsou celkem sympatičtí a dospělí ještě víc, především Zdeněk Řehoř i Broňa Poloczek. Líbí se mi i prostředí, kde bylo natáčeno - Jičín a skalní města v jeho okolí (24.11.2010)

Zdařilý,sentimentální,dětský a hudební prožitek. Tento film se řadí k mým srdcovkám,jelikož mi velice připomíná moje dětství celých 13 let,které jsem prožila v hudebním prostředí v podobném dětském sboru, kde jsem vyrostla a zpívali jsme podobné písně(některé i stejné). Moc se mi to líbilo a pokud byste někdo věděli o podobných filmech dejte mi určitě vědět do zpráv... (22.06.2012)

"Stačí jen úsměv vzít, nejlevnější svůj dárek, dárků sebou máme stále na tisíc. Každý z nás kouzlo zná, krátit vzdálenost dálek, hřát úsměvem dobrou noc si přát" . Tahle hudební komedie ze života dospívajících má své nepopiratelné kouzlo v dívčím sborovém zpěvu. Mě ale zaujaly třeba i hezké záběry na krajinu Prachovských skal, hradu Trosky či zámku Humprechtu a z dětských výkonů pak bezprostřednost Jany Páleníčkové coby nejmladší členky pěveckého souboru Míši. Na dnešní dobu je tento film samozřejmě lehce naivní, hřejivý úsměv na rtech se však při jeho sledování přesto může dostavit. To když nebudeme zapomínat na to, že "stačí jen tonů pár, úsměv je v písních..." Kdyby šlo o dospělácký film zůstanu u 4 hvězdiček, ale v případě tohoto roztomilého dětského snímku napěchovaného jako vždy hravou hudbou Zdeňka Johna a dívčím zpěvem musím navýšit na plný počet. (09.09.2020)