K2

Nemám ráda zimu, nejsem ani fanda do zimních sportů a při sledování tohoto filmu jsem si z tolika sněhu a ledu musela dojít pro deku, ale mně se to přesto líbilo. To, jak se charaktery dvou přátel v extrémních podmínkách a v kolektivu dalších horolezců probarvily, to bylo moc pěkné. Škoda, že závěrečných 20minut i na mne jakožto na laika působilo dost nevěrohodně. (23.12.2004)

samozřejmě, že film by byl mnohem lepší, kdyby si filmový štáb pronajal skutečnou K2 na několik měsíců (na samém vrcholku by nemusel strávit víc než pár týdnů - to kvůli opravdu autentickému počasí a několik neurážejícím autentickým záběrům), kdyby hrdiny nehráli herci, ale skuteční horolezci, kterých by navíc polovina při natáčení skutečně zahynula (ztráty v řadách štábu se neodvažuji odhadovat), ale i tak se na film dalo dívat, tedy aspoň mně.. (24.04.2008)

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)

K2 je druhá najvyššia hora na svete. Jej vrchol sa nachádza v nadmorskej výške 8611 metrov. Leží v ázijskom pohorí Karákóram na hraniciach Pakistanu a Číny. V koprodukčnom snímku režiséra Franca Roddama sa pokusia pokoriť túto majestátnu horu dvaja Američania. Advokát Taylor Books a profesor Harold Jamison. Aj keď sú obaja veľmi skúsení horolezci, výstup na K2 sa im poriadne skomplikuje. Film "K2" je kvalitná horolezecká dráma. **** (10.01.2017)

Standartně natočený i zahraný thriller z prostředí velehor. Nejzajímavější na celém filmu je jen prostředí, v němž se převážná část děje odehrává, ale některé napínavé scény dokážou diváka skutečně "našponovat". Buď tak, že má skutečně napjaté nervy, nebo tak, že si říká "To snad nemyslíte vážně..." Některé záběry jsou totiž trošičku přitažené za vlasy... (17.05.2003)