Desperado

Tak tuhle záležitost můžu úplně pořád... Banderasovo charisma prýští do všech směrů, Buscemi válí, Salmička Hájků se pohupuje a Robert Rodriguez šije velice chytrou a zábavnou jehlou. Na první pohled je Desperado pouze přemrštěným akčňákem, na pohled druhý je ale všemožně prošpikováno neustálým spikleneckým pomrkáváním - v čele se stále stejnou dvojicí kaskadérů, přes vystřílený bar (a scénu s hledáním nabité zbraně :), černý humor pod podrážkou a Tarantinův branicový dloubák jako třešničku navrh. Ačkoliv vůbec nemusím Spy Kids, za tohle Rodriguezovi jednou vytesám sochu... (08.12.2002)

„Pivo ako šťanky, obsluha nahovno. A furt sem niekto lezie.“ Videoklasika mojej puberty. Hravý a vynaliezavý akčný film s prvotriednou akciou, dokonalým kastingom, skvelou mexickou špinavou pohraničnou atmosférou, kde ak vám napľujú do piva, ešte ste dobre dopadli, asi poltutcom kultových scén (QT, flashback, šokujúci finálny twist, veľkolepý nástup mariachiho kamošov), fantastickou ústrednou energickou pesničkou, geniálnymi dialógmi a ešte geniálnejšími hláškami. Paradoxne, horšie to začne byť v druhej polovici, kedy sa k slovu dostane čosi ako príbeh (kým to dovtedy bolo len o prestrelkách a kurióznych postavičkách, bolo to lepšie). V 90. rokoch sa proste akčnému žánru darilo (nástup klipových agresívnych režisérov, megalomanské veci od Bruckheimera/Simpsona, migrácia hongkonských tvorcov do Hollywoodu, keď Hongkong prešiel pod správu Číny) Nadpriemerná pecka a plus mínus jeden z 20. naj akčniakov desaťročia. "He he, barmana nikdy nezastřelej." (20.10.2004)

Desperada předcházela skvělá pověst zámořského Limonádového Joea, ale otevřeně řečeno, jeho odkazu zůstal mnohé dlužen. Oč méně je desperado vtipný, o to více je akční. Já ale nejsem příznivcem akčních filmů, navíc scénář mi přišel jen průměrný a především nevyrovnaný. Silné momenty se - především v druhé půli střídají s vatou vyplněnou samoúčelným násilím. K tomu, abych Desperáda akceptoval, potřeboval ještě kousek nadhledu a vtipu navíc.Celkový dojem 55 %. (20.12.2007)

Robert Rodriquez je pro mě prostě jednou velkou neznámou. Už dávno nepochybuji o tom, že umí točit řádně nadupané a zábavné žánrovky, v nichž se naplno projevuje jeho obrovský filmový zápal a samozřejmě také talent, ovšem pak přijdou takové akční slátaniny jako Od soumraku do úsvitu, Machete nebo nedejbože Planeta teror, a moje sympatie k mistru Rodriquezovi se zase pomalu otáčejí o 180 stupňů. Desperado naštěstí patří do té první skupiny, může se chlubit skvěle napsaným scénářem, brilantním střihem akčních scén a především odshora až dolů bezchybně vybraným castingem, který tomu také hodně pomáhá. Nejen charismatický Banderas a nádherná Hayek, ale především příběhově méněcenní Buscemi, Trejo nebo sám velký Quentin Tarantino (jeho scéna patří k těm vůbec nejlepším) představují onu hybnou sílu, která dodává příběhu nevídaný lesk a tempo. No a hračička Rodriquez už jen vše podtrhne svým úžasně specifickým rukopisem, který sice není a asi nikdy nebude úplně bez kaněk, ale bez něj by to tentokráte prostě a jednoduše nebylo ono... 80% (12.10.2012)

Cancion del Mariachi, ole. Přesně takový je rytmus filmu. Jedna přestřelka střídá druhou, černým humorem by se daly tapetovat márnice. Steve Buscemi a Danny Trejo se tu sice jen mihnou, ale předvedou skvělé věci. Salmita opět září jako žhavé mexické slunce, ale divácky nejvděčnější role náleží Campovi, Quinnovi, Cristosovi (to je ten, co si kvůli němu jeden mladej už nezatancuje) a hlavně Quentinu Tarantinovi, jehož podání vtipu "o ptákovi a sklenici" je geniální a neopakovatelný. Jen bych se přimlouval, aby ho už NIKDY, NIKDY, ale opravdu NIKDY nedaboval Petr Rychlý, kterej ten vtip ve svojí verzi dabingu opět neskutečným způsobem zbodal!!!!!! Cuba Libre :) P.S. V Českým Krumlově na Starým městě je dobrá diskoška jménem Tarasco Bar:))) (26.01.2003)