Desperado

Byl jsem připraven na příběh, který v intru přednesl božácký Steve Buscemi. Jenže pak přišla značně nadlehčená jízda se sexy akcí. Chvíli mi trvalo než jsem se s tím vyrovnal a přeladil na požadovanou vlnu. Ale jakmile dveře do mého pokojíčku rozrazila Salma, bylo vymalováno. Její není jen čtvrtá hvězdička, ale také třetí, druhá a první! Kytarová improvizace nikdy nebyla nádhernější, to vám povím. Ale abych nezapomněl, překvapivě stravitelný pro mě byl i Antonio. O Stevem už řeč byla, Almeidovi sedla role potrefeného šéfa gangu jako prcka na hrnec, a při výstupu Quentina jsem smíchy chcal i já! :-) Desperado vám nic nového nepřinese, ale rovněž nic neukradne. A navíc vás pobaví. (24.10.2011)

V tom filmu jsou pouze dva pětihvězdičkové momenty, a oba se odehrávají na baru: tím prvním je scéna, v níž Steve Buscemi vypráví o záhadném chlapíkovi, který vystřílel celý bar, a tím druhým je vynikající scéna, v níž Quentin Tarantino vypráví vtip o pochcaným barmanovi. Výborný je ještě nástup Dannyho Treja na scénu - herecký prostor zde sice neměl velký, ale jeho postava je strašně zábavná a celý film skvěle oživuje. Zbytek filmu je kvalitativně nevyrovnané béčko (šukací scéna je naprostý trapas), které nedokáže vyprávět ani tak pitomoučký příběh, jaký je zde obsažen, a které místy až otravuje svým puncem amatéřiny (notně podpořeným dvojicí Banderas & Hayek, jejichž herectví a španělský přízvuk působí až bezděčně komicky - osobně mám Banderase mnohem raději ve filmech, kde namísto angličtiny mluví rodnou španělštinou). Filmu by asi šel vyčítat i početný výskyt žánrových klišé, na druhou stranu to ale asi není úplně fér, protože to hlavní na tomto filmu je především zábava a přiznaná pocta béčkové filmařině, takže těžko vyčítat filmu něco, co bylo tvůrčím záměrem. Mnohem spíše mi na něm vadí děravost scénáře, v němž některé situace prostě nedávají smysl (kde se třeba ke konci vezmou ti dva chlápci, kteří v - mimochodem naprosto idiotské - střílečce stojí po Banderasově boku?) a v němž se film posouvá ke konci způsobem, který jsem shledal nesnesitelně statickým. Nemám za sebe problém přiznávat tomuto filmu kultovní status a pobavit se u mnoha jeho dobrých fórů, ale prostě si myslím, že svůj tvůrčí vrchol měl Rodriguez v té době teprve před sebou. (24.06.2015)

"Neudělej z toho krvavý jatka jako posledně." Ale vždyť oni si začali a chudák El Mariachi jen opětoval palbu svou kytarou. Kam zkrátka přijde tenhle týpek, tam se vyhrává, střílí a sexuje. To všechno mě baví, ale mé největší sympatie si přesto získal nožový zabiják Navajas, který svým vrhačským výkonem přeházel nervózního mafiána Bucha, sexy knihovnici Caroline i oceňovaný vtípek poslíčka Tarantina. A každému, kdo se chystá do Mexika, musím doporučit něco do ucha - https://www.youtube.com/watch?v=Tu4Hnbor9rI. (25.10.2016)

Pro Roberta Rodrigueze je Desperado tím, čím Pulp Fiction pro Quentina Tarantina. Ať už v budoucnu natočí velkolepější či skvostnější filmy, tak jeho mistrovský kus bude navždy Desperado. Pamatuji si z něj skoro každou repliku a každou druhou scénu bych z fleku dokázal odehrát. Takový kult to byl tenkrát. Teď už je to sice jen vzpomínka a nastalgie, ale set sakra zábavná nostalgie. (20.07.2010)

Tenhle tequilla western si vždycky užívám. Užívám si minivystoupení Quentina Tarantina i jeho gloriózní konec, jako vždy výtečného Steva Buscemiho, horkorevnou hudbu a mexikánsky divokou akci. Rodriguez podává na režisérské sesli dost možná nejlepší výkon kariéry a El Mariachi v podání Antonia Banderase má grácii velkých hrdinů-mstitelů. Desperado není vlastně ničím víc než klišovitou střílečkou se zápletkou tradičních westernů. Fórek je v tom, že si to dobře uvědomuje a v mnohých citacích je až kousavě parodický. Na jednu stranu švanda, na druhou stranu brilantní a napínavý akční film o kytaristovi, který své fláky provozuje v komorních aranžích pro dvě brokovnice... To můžu! (18.07.2004)