Halloween II

Můj nejoblíbenější díl. Navazuje bezprostředně na skvělou jedničku, ale kromě precizně vystavěné atmosféry tentokrát přináší i víc zabíjení navíc všechno se odehrává ve specifickém a velmi depresivním prostředí potemnělé nemocnice. Zakončení filmu je pak přímo geniální. skoro si troufám tvrdit, že už další Haloween prostě neměl být i když pár dobrých dílů vzniklo. Tady to rozsekli hustě. Maximální spokojenost.95% (21.09.2014)

Heˈs coming to get you, Laurie.. Nafackoval bych si, že jsem u direct sequelu, u kterého Rosenthal formou vzývá jedničku a jedinou změnou je snaha o drobný posun od slasheru směrem k thrilleru, čekal nějakou změnu. Že u nemocničního pokoje zraněné ženy, po které šel před pár hodinami psychopatický vrah na útěku, nehlídkuje policista (čti potenciální oběť), je jen jeden z mnoha bodů „idiot plot“, u jehož tvorby Carpenter dle svých slov seděl se spoustou piva u psacího stroje a nevěděl, co vlastně kurva dělá.. Abych jen nehanil, závěrečné desetiminutové úřadování Míši „spíchl mě Skynet“ Myerse bylo obstojné a vzhledem k tomu, že k realizaci Cameronovy tech-noirové legendy zbývaly ještě tři roky, možná i inspirativní.. (22.07.2022)

Přesunutí děje do prostředí nemocnice se ukázalo býti skvělým tahem. V té době to ještě nebylo okoukané, což samozřejmě přineslo plusové body a jatka mohla začít. Ono celkově se v tomto filmu objevila celá řada originálních prvků a momentů, které už následně jen každý druhý okopíroval a díky tomu vzniklo ono mnou nepříliš neoblíbené leč často používané slovo „klišé“. Atmosféra neztratila nic ze své ponurosti a to samozřejmě i díky opět skvělému hudebnímu a zvukovému doprovodu. Navíc se zde výrazně přitvrdilo, což bylo jen a jen dobře. Michael Myers se začal ihned činit a počet nemocničního personálu se začal snižovat doslova raketovou rychlostí. Musím ocenit, že i tentokrát použil vše, co mu přišlo do ruky a nespokojil se jen s nožem či šnůrou od telefonu. I díky tomu se dočkáme několika vcelku povedených mordů (horoucí voda, injekční stříkačka, skalpel…). Dalším důležitým faktem k cestě za úspěchem bylo i to, že se v obsazení hlavních postav nedošlo k žádné rapidní změně. Jamie Lee Curtis a Donald Pleasence se ukázali býti už v prvním Halloweenu vynikající volbou a tak změna nebyla potřeba. K té došlo jen u představitele samotného zabijáka Michaela Myerse. Jediné co mi u dvojky trošku vadilo, bylo to, že ani zde se tvůrci nevyvarovali několika nesmyslům a protiřečením si (při příjezdu do nemocnice se doktor zeptá 17 leté dívky, kdy jste dostala naposledy tetanovku? I v událostech a datumech ohledně rodiny Myersových a adopci Laurie jsou tam jisté nesrovnalosti, ale tak nechci být hnidopich…Důležité je, že se těším na další díl. Dvojka je v mých očích stejně solidní podívaná jako jednička. Úplný TOP to není, ale nadprůměrná záležitost určitě. 80% (02.11.2018)

V jedenaosmdesátém měl Carpenter plné ruce práce s Útěkem z New Yorku, takže štafetu rozjeté série společně se svým scénářem předal Ricku Rosenthalovi. Ten si sice jako debutant občas musí pomoci inspirací u svého učitele (hra světel a stínů, použití hudby, 1st person view), ale co do napínavosti se s ním může směle měřit. Co na tom, že se zde vtírají nepříjemné myšlenky ohledně příliš prázdné nemocnice či Michaelově výdrži. Koho při postávání u novorozenců či horké koupeli nemrazí, ten je těžkým sucharem. 4 a ½. (29.07.2007)

Pejorace se tentokrát nekoná, druhý Halloween překonává první díl ve všech ohledech. Co první zarazí je mnohem lepší práce s hudbou. Samotný slavný motiv tu nezní tak často jako v případě původního snímku, ale pouze v momentech, kdy působí opravdu skvostně a skvěle zapadá do dané situace. Rick Rosenthal se také ukazuje jako mnohem lepší v budování atmosféry. Nevystačí si s tím, co jsme již viděli a mnohem častěji experimentuje. Vrah tak odkládá klasický nůž a do ruky bere takové zbraně jako je třeba skalpel či dokonce injekční stříkačka. Vraždy jsou mnohem krvavější a brutalita je cítit z každého kouta. Ovšem, je trochu smutné, že některé postavy umírají i po obyčjeném 'škrábnutí'. První část se nese v duchu tísnivosti. Napětí a stach jsou budovány pomocí absolutní tichosti. Když jde hlídač zjistit důvod nefunkčnosti telefonů a narazí na vypáčený zámek do skladu, divákovi je již jasné, kdo se tam vloupal. Absolutní tichost narušená občasním pádem plechových předmětů a tušení potencionálního nebezpečí, to jsou jediné dvě věci, se kterými si Rosenthal bohatě vystačí. Druhou polovinu již podbarvuje klasický hudební doprovod a rozjíždí se nervy drásající drama. Zajímavostí je též ještě větší démonizace Micheale Meyerse, který zde už opravdu ztrácí status mentálně labilního jedince, a přestává být člověkem. Sice mi nejde do hlavy jeho motivace (ztráta emocí = vražda vs. Equilibrium, kde se ztráta emocí stává záchranou lidsva), ale to vem čert. Zatímco první díl dnes nejspíše nikoho nevyděsí, druhý to zvládá levou zadní. Ačkoli trpí klasickými neduhy starších snímků (předvídatelnost a některé hloupé scény - někoho sice vraždí za mnou, ale já se zrovna nedívám), dal by se bez problému zařadit do sorty nadčasových hororů, které ani po letech neztrácejí nic ze své působivosti. [TOP 19/7 77%] (05.06.2007)