Městečko na dlani

Drdův literární bestseller, který záhy po svém prvním vydání sklidil nevídaný čtenářský ohlas, byl velice rychle shledán atraktivním i českými filmaři, kteří mezi stránkami správně odhalili silný lidský rozměr. Pestrý kaleidoskop veselých i vážných událostí, jimiž je rámován příběh rukapáňských obyvatel, nalézá těžiště především v jeho hereckých interpretech, vynikajících osobnostech českého filmu a divadla. Smolíkův nenapravitelný alkoholik, pobývající zároveň ve starostenském křesle, je mistrnou studií člověka chybujícího, podobně jako tvrdý a nelidský Trantinec, představovaný Gustavem Hilmarem, sedlák, který zaslepen vlastní pýchou nedbá potřeb druhých. Vynikající souhra obou Jaroslavů, Průchy a Marvana, dociluje nevídaných rozměrů, zejména ve vypjatých momentech jejich osudového střetnutí na život a na smrt. A s nimi další a další, výjimečná tragikomická role Jindřicha Plachty, eroticky podmanivé vzplanutí Boháče a Glázrové, které náleží k nejpůsobivějším milostným romancím v dějinách českého filmu, drobné vedlejší figurky Filipovského, Ference Futuristy i Anny Letenské... Životní paralela Václava Binovce, kontroverzního režiséra s nechvalně proslulými politickými názory, se sice už po dlouhá desetiletí stává předmětem ostrých polemik i bezdůvodných obvinění, ovšem iniciativa a realizace tohoto úspěšného filmu poskytuje ještě jiný, poněkud smířlivější pohled na tohoto vyděděnce českého filmu. (04.10.2008)

Poselství tohoto filmu je jasné. Jedině SPOLU překonáme těžké časy. Poselství vlastenectví, přátelství a sousedské vzájemnosti, jež pomůže zlomit nástrahy každodenního života, porazit hajzly a prospěcháře a vybudovat obec krásnější. Dnes, kdy žádná občanská společnost neexistuje, to může přijít k smíchu. V roce 1942, nejtěžším roce Protektorátu, nebylo příliš čeho se chytat. Proto je film v podstatě velmi naivní a jednoduchý, neboť víra v dobro byla asi to jediné, co národu zbylo. A tak se pod nevinným příběhem skrývá síla českého národa, nikdy nezlomeného, který ani žádné zlomení nečeká a nesmí čekat. Musíme si přece pomáhat... Tyhle příběhy Drda uměl, Hrátky s čertem nejsou holt jeho jediný majstrštyk. S přihlédnutím k období, kdy vznikl film dávám 90% za tu víru a naději... (28.05.2012)

Film, kterému se nedá nic vytknout je manifestací našich starých skvělých herců. Má přiměřeně skrývaného vlastenectví, přiměřeně sociální propagandy, přiměřeně humoru a přiměřeně tragedie. Exceluje tu František Smolík, jako alkoholik, který je smířený s tím, že za to zaplatí. Exceluje tu i František Filipovský, který jde do volebního boje v podstatě jen se dvěma větami:"To si naše strana nevezme na to ódium" a "Uděláme tabulu rasa". Je to roztomilé a působí to jako předzvěst největšího komika let poválečných. (22.02.2010)

Neznám bohužel předlohu. Dle filmu soudě ale pomohla přesáhnout sladké příběhy, které vidíme v jiných filmech té doby. Oslovila mě i erotičnost scén, zcela mimo konvence té doby. Aktualizace: Trvalo to, ale přišel jsem tomuto filmu časem na chuť. Adaptace je vydařená v tom, že má bohatý seznam postav (ztvárněných řadou báječných herců), přitom pořád je zřejmá hlavní dějová linka. Ve vedlejší roli má skvělý výstup p. Smolík coby alkoholik; předznamenává zde podobnou svou roli továrníka Taubeho v geniálním Dnes naposled. (26.05.2013)

"Ať žije Rukapáně!" Asi nemohu ze 100% říct, ať žije film "Městečko na dlani." Díky hereckému mistrovství Františka Smolíka (alias starosty Buzka), Jindřicha Plachty (obecní blázen s píšťalkou) či Jaroslava Marvana tohle leporelo vážných i veselých historek ze života jednoho městečka, to rozhodně nemůže být úplně špatný film. Ale scenáristicky a režijně mi to místy přišlo takové bezduché či unylé. Slovy čepičáře (skvělý František Filipovský) by si za to autoři snímku zasloužili udělat "tabula rasa..." :D (10.01.2022)