Městečko na dlani

Drdův literární bestseller, který záhy po svém prvním vydání sklidil nevídaný čtenářský ohlas, byl velice rychle shledán atraktivním i českými filmaři, kteří mezi stránkami správně odhalili silný lidský rozměr. Pestrý kaleidoskop veselých i vážných událostí, jimiž je rámován příběh rukapáňských obyvatel, nalézá těžiště především v jeho hereckých interpretech, vynikajících osobnostech českého filmu a divadla. Smolíkův nenapravitelný alkoholik, pobývající zároveň ve starostenském křesle, je mistrnou studií člověka chybujícího, podobně jako tvrdý a nelidský Trantinec, představovaný Gustavem Hilmarem, sedlák, který zaslepen vlastní pýchou nedbá potřeb druhých. Vynikající souhra obou Jaroslavů, Průchy a Marvana, dociluje nevídaných rozměrů, zejména ve vypjatých momentech jejich osudového střetnutí na život a na smrt. A s nimi další a další, výjimečná tragikomická role Jindřicha Plachty, eroticky podmanivé vzplanutí Boháče a Glázrové, které náleží k nejpůsobivějším milostným romancím v dějinách českého filmu, drobné vedlejší figurky Filipovského, Ference Futuristy i Anny Letenské... Životní paralela Václava Binovce, kontroverzního režiséra s nechvalně proslulými politickými názory, se sice už po dlouhá desetiletí stává předmětem ostrých polemik i bezdůvodných obvinění, ovšem iniciativa a realizace tohoto úspěšného filmu poskytuje ještě jiný, poněkud smířlivější pohled na tohoto vyděděnce českého filmu. (04.10.2008)

Městečko na dlani je rozkošným satirickým pohledem Jana Drdy na maloměšťácké společenské poměry a stav morálky. Tato tragikomedie sice dává ve svém konečném zúčtování prostor naději, ale bez slitování prosívá po částech celou pestrobarevnou mozaiku drobnohledem pohnutek, přetvářek, škodolibostí, vztahovačných urážlivostí, intrikánství i stále zdravého základu. Osudy pokrývají rozmanitou škálu lidských poklesků, nahlížejí pod masky lidského běsnění a maloměšťácké představy lidskosti a morálky. Alkoholismus je nedílnou součástí postavy starosty a bednáře Františka Buzka (vynikající František Smolík). Upřímná snaha je topena v pohárech obecního vína, poskytnutá druhá šance je lehkovážně odbyta a posledním cílem zůstává již jen zdravá obecní budoucnost. Vzpoura mladé generace proti rodičovské autoritě a nechtěným zvykům je doménou Václava Trantince (dobrý Ladislav Boháč), laskavého a čestného syna bohatého sedláka. Ve stínu noci podléhá chtíči a tvrdohlavě kráčí svou vlastní zvolenou cestou do života. Zakořeněná rebelie a provokace vrchnosti prostou vrstvou je Matěj Řezáč (dobrý Jaroslav Průcha), horník se zdravou drzostí. Uspokojují ho drobná vítězství ve hře na schovávanou, nestrká hlavu do písku a se vztyčenou hlavou si stojí za vlastním rozhodnutím. Lidská škodolibost je namířena proti postavě obecního blázna Janka Pudeše (velmi dobrý Jindřich Plachta). Dobromyslný prosťáček a terč nevybíravých posměšků má již jen jednu životní radost. Politické pletichaření je předností čepičáře a radního Stýbla (dobrý František Filipovský), omámen možností politické kariéry se chytá každé nabídnuté příležitosti. Jak opojná je moc! I práce a poctivá živnost jde na vedlejší kolej. Vděčná vrchnost je zastoupena radou Rudolfem Zimmerheierem (dobrý Jaroslav Marvan), vytržený ze spáru neštěstí smrti stíhaným recidivistou, rozdává úsměvy na každou stranu. Hlavní ženskou postavou je Ančka Karasová (velmi zajímavá Marie Glázrová), křehká dcera chudého voraře. Je přitahována statností Václava až do chvíle, kdy už neslyší ani své vlastní varování pudu sebezáchovy. Z dalších rolí: zatvrzelý Václavův otec, radní a nejbohatší sedlák Jan Trantinec (dobrý Gustav Hilmar), v lihu neustále naložený obecní strážník Pazdušek (dobrý Ferenc Futurista), haněná bývalá Jankova manželka na návštěvě v rodném městečku Marie (velmi zajímavá Anna Letenská), ochotný městský lékař Rozum (příjemný František Černý), ostražitá Řezáčova žena Pepča v očekávání (sympatická Blanka Waleská), Václavova smířlivější maminka (příjemná Marie Blažková), Ančin chudý otec a vorař Karas (Vladimír Řepa), Mariin svůdce a trhovec se šátky (Eman Fiala), zodpovědný důlní vedoucí (Ladislav Hemmer), varující anděl alkoholového deliria (příjemný Miloš Nedbal), či usmiřující obecní farář (sympatický Karel Veverka). Městečko na dlani je satirickým dílem s vrcholy tragédie, hravým nadhledem a tepáním do přízemnosti společenského chování. Bez příkras, s odlehčením i rafinovaným vyústěním. (25.07.2017)

Městečko Na Dlani je ukázkovou knižní adaptací, a troufám si říct, že díky mistrovství osazenstva, kterému vévodí František Smolík s Jindřichem Plachtou, má pro současného mladého diváka větší hodnotu než předloha. Podle jmen na všech postech štábu je zřejmé, že šlo o svědomitě zpracovávaný projekt, u kterého nebylo nic ponecháno náhodě. Máme tak pro své trochu smutné potěšení a ponaučení zachováno Drdovo klasické literární dílo, kterému dali herci obrovskou přidanou hodnotu. Ode mě 80%. (23.02.2014)

Městečko na dlani je plné rázovitých a milých figurek. Jejich příběhy jsou povětšinou velmi dramatické a také často smutné. Tvůrci zdařile vytěžili Drdovu předlohu a především herecké obsazení dalo vzniknout mimořádně podařenému snímku. Nebude vyjmenovávat jednotlivé herce, protože se mi tentokráte líbili úplně všichni. Přesto, že atmosféra filmu je spíše smutně poetická, dokázal na mě působit velmi mile, povzbudivě a několikrát mi vykouzlil úsměv na tváři. To se povede málokdy a zaslouží si to uznání. Možná se do něj otisklo těžké období, ve kterém vznikal. (13.01.2021)

"Ať žije Rukapáně!" Asi nemohu ze 100% říct, ať žije film "Městečko na dlani." Díky hereckému mistrovství Františka Smolíka (alias starosty Buzka), Jindřicha Plachty (obecní blázen s píšťalkou) či Jaroslava Marvana tohle leporelo vážných i veselých historek ze života jednoho městečka, to rozhodně nemůže být úplně špatný film. Ale scenáristicky a režijně mi to místy přišlo takové bezduché či unylé. Slovy čepičáře (skvělý František Filipovský) by si za to autoři snímku zasloužili udělat "tabula rasa..." :D (10.01.2022)