Čest a sláva

Sledujete film, vnímáte, jak je snad po všech stránkách vynikající, ale přesto vás skoro vůbec nebaví... znáte to taky? Já to přesně měl u filmu Čest a sláva. Mohl jsem obdivovat krásnou černobílou kameru Jiřího Šámala, dechberoucí hudbu Zdeňka Lišky i herecké výkony, jakými film obdařili Blanka Bohdanová a Rudolf Hrušínský. To jsem taky obdivoval, ale přes nejednu úchvatnou scénu pojící několik z těchto ingrediencí dohromady, i přes objevující se myšlenková sdělení mě to po dějové stránce nedokázalo moc pohltit. Úvodní scéna s brutálně naturalistickými výjevy v nebývale poetickém nasnímání a ještě za doprovodu Liškova chorálu slibovala velkou pětihvězdu. Jenže zbytek navzdory osobité kameře i dalším zmíněným kladům na mě působil jako omšelá TV inscenace, jsem trochu zklamán. Pokusy o atmosféru zde byly, jenomže když Hrušínský v středověkém kostýmu rytíře čechácky zařve „jděte do prdele!“, jakákoliv autetičnost a atmosféra jdou nazmar. Defitnitivně to Bočan zazdil zcela nevhodným obsazením Lubomíra Lipského do vážné role faráře. Je to nakonec tolik oceňované, protože to bylo dříve zakázané? Soudobé filmy Františka Vláčila zakázané nebyly, možná že některé něměly ani tolik nadčasové podobenství v sobě, ale jako historická dramata mi Ďáblova past, Údolí včel i Markéta Lazarová přinesly daleko působivější a celkově víc fascinující zážitek. 60% (10.12.2020)

UPDATE 2019: Úplně jsem na ten film zapomněl - možná proto je zapomenutý, ne ? :-) ---- 1968 - rok vzniku Spalovače mrtvol a Honu na čarodějnice. Z Čarodějnic si tohle bere atmosféru, ze Spalovače Rudolfa Hrušínského. První trojminutovka s titulky je na 43 let starý cs film opravdu krutá, pak nastane nekorektní kostýmové drama a drsná reflexe doby. Hodně zajímavý, velkým neprávem úplně zapomenutý film. 70% (30.01.2011)

Neprávem opomíjený snímek, jeden z plodů uvolněné tvůrčí atmosféry konce 60. let. Silnou stránkou jsou dialogy a úsporná délka filmu. Herecký koncert tří velkých osobností - Högra, Hrušínského a Bohdanové. Historie podaná bez příkras, národoveckých a obrozeneckých mýtů. Jen škoda, že film není barevný. Celkový dojem 90 %. (07.05.2007)

Zpracovani tohoto historickeho dramatu je genialni, ani se mi nechce verit, ze to reziroval Bocan... Vybornou atmosferu krasne dokresluje i Liskova hudba. Skutecnou ozdobou jsou vsak vytecne herecke vykony, kde predevsim Hrusinsky, Kemr a Bohdanova dominuji... Po obsahove strance me vsak film nezaujal natolik, abych hodnotil plnym poctem. (07.10.2012)

"Duše zaslepená, věčně štvaná z místa, Bohem opuštěná, žes tam málo čistá....Není spásy, není kudy kam. Běda nám, Bázeň boží je ta tam.“ Už jen za ten úvod se skvělou chorálovou Liškovou hudbou, při níž sledujeme výjev hořícího kříže a zohavených těl okolo a mrtvoly muže zavěšeného hlavou dolů nad doutnajícím ohněm si Hynek Bočan zaslouží absolutorium. Naturalisticky syrové drama, jemuž vévodí hrůzu a absolutní respekt vzbuzující "komandant" Hrušínský. Trošku mě překvapila místy dost jadrná mluva. Úplně jsem se nedokázal ztotožnit s tím, že by český rytíř za třicetileté války mluvil zrovna takto. Ale to je asi tak jediné, co bych tomuto filmu vytknul. Jinak je to naprosto geniální reflexe českých dějin v období třicetiletí války (těsně před uzavřením Vestfálského míru). A taky se zde (asi i s ohledem na to, že film vznikal těsně po okupaci Československa) celá řada jinotajů (např.. "Kdo má schopnost si vybrat, co má jíst, proč by si dal nutit mínění, víru." "Já věřím, co si z toho vyberu, jen to nesmím nikde říkat...") na tehdejší poměry. Asi i proto si tento film musel na svou premiéru počkat až do roku 1991. I dnes se zde najdou výroky aktuální i na dnešní dobu. Minimálně tento: „Jste ovce a svět patří řezníkům, není kam utéct“. A možná i ten o blbosti, jež je "tak trošku Boží dar“. (25.10.2017)