Pasťák

Marečku, podejte mi pendrek! Normalizace pěkně po kafkovsku, včetně bezvýchodnosti a tragických konců. V některých jednotlivostech působivé (úvodní exkurze nového pana učitele, defilé kérek), ale celkový dopad, či chcete-li zde tolik zmiňované depresivní vyznění, bylo rozmělňováno nevyrovnaností a nedostatkem věrohodnosti. Třeba takový Mažňák nebo Krampoul s vizáží Vinnieho Jonese už měli nejmíň dekádu trávit čas v úplně jiném nápravném zařízení.. (18.06.2021)

(Ne)herec Krampol sice nemá v Pasťáku hlavní roli a pro sebe si uzme jen menší porci scén, ale i tak mi jeho toporný výraz superdrsňáka (se zácpou) opět kazil zážitek. Nehledě na fakt, že v té době třicetiletý Jiřík hrál mladistvého delikventa a působil starším dojmem než Vyskočilův vychovatel (Vyskočil je mladší, ve 22 letech hrál vystudovaného vysokoškoláka)). Ono vůbec obsazení nejen delikventů nebylo zrovna vydařené. Samotný Vyskočil rovněž nevyniká výrazným hereckým charismatem, aby utáhl na svých bedrech celý film. SPOILER - No a pak tu máme závěr, komplikovaný a velmi neuvěřitelný - po likvidaci předchozího učitele tamními chovanci je nechán jeho nástupce ve Štedrý večer zcela osamocen v detenčním zařízení? V socialismu je možné vše, ale tomuhle tak úplně nevěřím. A vůbec celé fungování pasťáku bylo dosti pochybné. 60% (26.09.2015)

Hlavní úloha učitele spočívá v přesném vymezení hranic, neustále kontrole, zda je někdo nepřekročil, a pokud ano, musí přijít rychlý trest. Pokud on sám od první vteřiny hranice porušuje (Máte sedět vzadu s nimi), pokud jeho nejčastější věta zní "Je mi to jedno"...Je dobře, že tento snímek přežil dobu normalizace, protože natočit takto odraz reality je opravdu kumšť a všechny ty rádobyumělecká pseudosymbolistická podobenství o světě by se měla před ním krčit v koutě. Rozhodně bych s ním začínal výuku pedagogiky na VŠ. (12.10.2010)

Urob čertovi dobre, peklom sa ti odvďačí. Nepoznám iný snímok, kde by sa toto porekadlo hodilo viac. A čím je človek menej inteligentný, tým to platí viac. Veľmi surové, bezcitné a hlavne cynické vytriezvenie mladého pána učiteľa. Nuž, na niektorých ľudí platí iba bič, nič iné. 80/100 (09.08.2016)

Jeden z nejpodnětnějších i obsahově zvlášť závažných Bočanových režisérských počinů byl navíc v době svého skutečného vzniku objevem nejen československým, ale v mnohém i evropským a světovým. Způsob, jakým pojednal situaci v sociální sféře po pádu Novotného režimu (doba děje filmu je odhadnutelná do let 1961-1963), navazuje na podobné publicistické dokumentární filmy režiséra Jindřicha Fairaisla (prvního polistopadového generálního ředitele Československé televize) roku Pražského jara MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI, INSERÁT a VÍTÁNÍ NEMLUVŇÁTEK, které PASŤÁK předcházely. Autentičnost příběhu posiluje i pojetí hlavní postavy, která v mnohém sdílí některé rysy svých odpudivých svěřenců válcovaných znormalizovanou sociální péčí, která nesměla mnoho stát a od vlastního vězení se lišila spíše kosmeticky než podstatně. Osiřelý, bez kořenů, s ideály, ale bez naděje na jejich dosažení a materializaci (scéna se slzami), bez bytu a ubytování značně nabourává dobové fráze o péči o člověka. Jeho tragicky osudový konec (další zmarněný nadějný lidský život) nedosáhne na přátelský, milostně zbarvený úsměv a viditelnou sympatii obvodní (dětské ?) lékařky v kultivovaném podání půvabné Karolíny Slunéčkové. Tíseň, kterou cítíme z propasti mezi virtuální představou bodrého ředitele a skutečnosti, v mnohém připomíná alegorii normalizační okupace (film vznikal po 21. srpnu 1968). Ano, i takový dokázal být poúnorový komunistický režim, zbavený propagandistických příkras a idylizací. Hudba i tempo odpovídají době a jejímu vnímání času. Dílo nepoškozují; naopak, docelují je. PASŤÁK je dílem, na které se nezapomíná. (12.09.2014)