Reklama

Reklama

Dialog mezi soudcem a odsouzeným, vítězem a poraženým, který nabízí divákovi zamyšlení o relativitě viny, hrdinství a zločinu ve světě „ismů". Schormův nelehký film – filozofický traktát – z roku 1969 zpřítomňuje poselství z doby po sovětské invazi, z časů, kdy právo a spravedlnost diktovala převaha moci. Jádrem je modelová situace, v níž obviněný muž (E. Cupák) v dialogu se svým soudcem (J. Kačer) otevírá otázky viny, moci, relativity spravedlnosti, práva. Televizní film se odehrává v časově neukotvené době a prostoru, dialog je rámován záběry střižny, kde postava režiséra (M. Macháček) u střihacího stroje cituje historické kapitoly o spravedlnosti měnící se v čase, od antiky až po padesátá léta minulého století... (Česká televize)

(více)

Recenze (26)

Marthos 

všechny recenze uživatele

V jakém smyslu se v této zemi dnes používá slova právo! Parádní frajeřina, která mi vyrazila dech. Ne vrah, zavražděný je vinen. Ale čím? Touhou po spravedlnosti? A je vůbec nějaká? Cupák s Kačerem odehrávají prostřednictvím svých podmanivých hlasů fenomenální podívanou, díky níž si člověk uvědomí, jak křehké je vědomí života i smrti. Skoro se až divím, že to Schorm stihl natočit. A kdo bude soudit vás? ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Film je postaven na spoustě zajímavých myšlenkových podnětů, které se na diváka hrnou od začátku až do konce, čímž sice na jednu stranu dělají dílo poněkud hůře uchopitelným, ale na druhou zas lákavým k dalším zhlédnutím (přirovnal bych Rozhovory ke knize krátké a nesmírně obohacující, avšak náročné na vstřebání a pochopení, ke které se čtenář čas od času vrátí a s chutí se do ní začte). Jinak je to de facto drama o 2 hercích (zaujal mě hlavně dokonale cynický Kačerův soudce) a dialozích (mimochodem ostrých jako břitva) na téma smrt, spravedlnost, (ne) právo a vina (ve vedlejší linii se ještě dostává na lásku a souznění duší muže a ženy). K napálení 5* mně ovšem brání to pozadí natáčení, které mi svými výklady zřejmě mělo vykouzlit hořký úsměv na rtech, mě však velmi rušilo, Macháčkovými výrazy iritovalo a zbytečně upozorňovalo na to, že jde o umělý a režisérem vykonstruovaný příběh (jakoby to snad bylo potřeba). Ale jak už jsem nastínil výše, k Rozhovorům se rád v budoucnu vrátím a zase si u nich chvíli zapřemýšlím. „Kdysi jsem si myslel, že budu mít dost sil, abych stál za svým přesvědčením. Pak jsem ale shledal, že vzdát se svého přesvědčení je snadné, ba dokonce rozumné, a přestal jsem to pokládat za zběhnutí…dneska soudím bez nenávisti a bez lítosti. Z mých úst Vám vzejde smrt, přitom k Vám cítím úctu.“ – „Pak tedy nejde o nic jiného, než o moc…právo je tvář moci.“ ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Přehlédnu vše, co jsem přehlédnout nechtěl a nechám se bezbraně unášet těžkým filozifickým diktátem na téma spravedlnost. Tvář práva s maskou aktuální moci a rozdání dobových rolí. Jsou jeden na jednoho a je toho opravdu mnoho, co je spojuje. Osud jednoho, jenž už si vybrat nemůže i osobní ztracenost druhého. Současný divák, přeživší srpen 68, se jen zoufale diví, jak se ta historie opakuje. Schormova krátká obžaloba, kterou točil pro nás, pro svobodného diváka (Macháček) Točil, aniž by tušil, jestli tento snímek vůbec kdy bude mít nějakého diváka. Klasický Schormův underground. Výborné. ()

Ghoulman 

všechny recenze uživatele

Ač krátký a minimalistický, v závažnosti sdělení ohromně obohacující snímek. Co je to spravedlnost a co je to právo? Jak dosáhnout rovnosti a bratrství ve světě, v němž je možno získat nad někým moc, mít v rukou jeho osud? Dokáže člověk odolat pokušení a být stále humánní, neshlížet na druhé z patra a zachovat si pokoru i při velké moci? A z té druhé strany - jak ustát ponížení, jak přijmout svou vlastní slabost, pokud je námi opovrhováno, pokud jsme vydáni na milost někomu, kdo nás zneužívá a plive nám do tváře? A kdo je v tomto vztahu vlastně obětí a kdo katem? Je skutečně ubožejší ten, který trpí a je zesměšňován, a nebo spíš ten, který způsobuje bolest, ten jehož svědomí se stává jen nalomeným, pokrouceným zrcadlem stejně nalomené a pokroucené duše? Detailní, silná a až mysticky působící filmová esej, ve které stojí za zmínku kromě bezchybné Schormovi režie též Kačer s Cupákem, od jejichž výrazu, gest a hlasů se nelze odrhnout. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Ach, ten Schorm a ten jeho filmový underground...! Abych řekl pravdu, tomuto snímku jsem narozdíl od šíleného Den sedmý osmá noc ze stejného roku rozuměl, jenom mě to prostě nebavilo. V druhé půlce jsem se neustále díval na čas a byl rád, když to skončilo. A to si jinak nechávám filozoficky laděné snímky nad tématem spravodlivosti klidně líbit. Tohle mě nijak nezasáhlo, ani nevím, zda je to tou "schormovsky" zmatenou koncepcí s podivnými Macháčkovy vstupy, pro mě zrovna nezajímavým Kačerem a Cupákem, téměř neustále monotónním prázdným prostorem, nebo je za tím prostě ta přílišná umělá vykonstruovanost a prvoplánovost (úplně se shoduju s komentářem od uživatele honajz). Nejspíše vše zmíněné dohromady dělá rozporuplné pocity. Milena Dvorská na fotkách pěkná, její hlasové repliky provázející film ostatně taky, ale ty jakoby zde vypadly z úplně jiného filmu. S Evaldem kamarádi nebudem...:o) ()

Galerie (9)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno