Dvě slova jako klíč

Pokračování Úsměvu smutných mužů (2018) je pel mel smutných scének se zamyšlením nad tématy, smrti, umírání, mezilidských vztahů s hloubkou filozofie o smyslu života, takže divácky hodně těžký film a přesto tomu neváhám dát tři hvězdy za úžasnou kameru, krásný lokace, Pierra Richarda a Arabelu. (30.10.2023)

Mystické hledání „klíčových slov“, kterých znění zná pouze Josef Formánek a boský Tolték Jarda Dušek. Tohle poselství si musíte vysedět, jinak pro vás Dvě slova budou jenom změtí navzájem nesouvisejících příběhů hlásajících citáty ze sociálních sítí. Na mne byla tahle hloubka až příliš hluboká a dost možná proto, že na rozdíl od právě Duška nebydlím v jurtě, jsem se stal trosečníkem ve světě ezoterického balastu……..a to prostě nechceš!!! (05.01.2024)

čekal jsem pokračování Úsměvů smutných mužů (které byly před lety ok) a místo toho jsem dostal změť na sobě nezávislých "příběhů", která víc než klasický film připomíná zfilmovanou facebookovou stránku plnou nicneříkajících a vágních motivačních citátů. Dvě slova prakticky přetékají postavami, ale o žádné se vůbec nic nedozvíme (tedy krom toho co nám sdělí voiceover vyprávěče) a z jejich příběhu vidíme pouze střípky, které navíc mnohdy nejsou jakkoliv uchopitelné a i když sem se v určitou chvíli dost snažil, nenašel sem v nich žádný smysl. Jak mi běžně artové filmy nevadí, tak tohle bylo až moc. Kdo se ale vyžívá v přednáškách Jardy Duška, má rád východní filosofii (ale jen povrchově) a/nebo zásobuje kamarády citáty, tak ten možná bude spokojen...20% (20.10.2023)

Tento film má z mého pohledu dvě vady. První vadou z mého subjektivního pohledu je, že by film mohl být i o něco delší, především ten konec byl na mě až příliš rychlý a tak trochu nedořečený. Ale třeba to i bylo záměrem autorů a třeba se můžeme těšit i na pokračování (v tomto případě by mi nevadilo). Druhou vadou filmu je (a za to film nemůže), že na něj jde hromada popcornových diváků, kteří se těší, až jim někdo bude dvě hodiny vysvětlovat, že jedna a jedna jsou tři, čímž jim na nějakou dobu odmocní inteligenční kvocient. O čem je tento film, není úplně jednoduché napsat, ale vyplouvají z mí mysli slova jako odpuštění a mír v srdci. Umírání v pokoji neznamená jen ležení kdesi v obýváku na proleželém gauči a čekání, až si pro něj Bůh nebo dáma s kosou (každému dle libosti) přijde. Možná by ten film nebyl tak dobrý, kdyby ve mně tolik nerezonoval. Herci hrají své role výtečně, asi nejvíc bych vyzdvihl Daniela Olbrychského. Kameru Jakuba Šimůnka taktéž nejde nepochválit, záběry z Čech i pro nás exotických míst jsou úžasně nasnímané a skvěle doplňují tajemnou atmosféru filmu. Nečekejte však příliš velkou návaznost na Úsměvy smutných mužů - až na slabou příběhovou provázanost je tento film úplně jiný, ač svým obsahem minimálně stejně závažný.  90 % (27.07.2023)

Závidím ľuďom, ktorých tento film hlboko zasiahol, pretože presne o to Svátkovi išlo. Dlho som nevidel dielo, ktoré by sa tvárilo tak vážne a z ktorého by tak trčala snaha o to byť akýmsi všefilmom o všetkom. Prečo namiesto rozvíjania vzťahov a hromadením dôležitých udalostí sledujeme posadnutie zlým duchom, prázdne rádoby mystické zábery a počúvame legendy o deťoch vetra, ktoré nikam nevedú, podľa mňa nepochopil z filmu ani autor predlohy. Kvázi veľké múdro o veľrybe by dávalo zmysel snáď len v nejakej fantasy o posmrtných životoch, tu má z toho divák dojem, že štáb si pri presune z miesta na miesto pre zábavu nakrútil veľrybu a pekný záber chcel dodať do výsledku. No a potom ich napadlo, že by jeho prítomnosť bolo treba doslovne vysvetliť. (23.11.2023)