Dvě slova jako klíč

Narozdiel od Usmevov smutnych muzu, film zdaleka necieli na tak siroku skupinu divakov, preto ma tak nizke hodnotenie. Velmi dobre si dokazem predstavit aj jedincov, ktori z kinosal poutekali skor, ako stihli skonzumovat svoje kybliky s popcornom. Film sa vyhyba vsetkym "zasadnym" problemom "modernej vyspelej" civilizacie, ako je zachrana planety pred globalnym oteplovanim , zachrana ludskej rasy pred "najhrozivejsou virusovou" hrozbou vsetkych cias. Absentuje v nej veskera homoagenda a dokonca aj nenavist voci Putinovskemu rezimu. Nic pre pravdolaskarov , za to niektori jedinci z dezole ezo-sceny si urcite pridu na svoje. (01.12.2023)

Na jednu stranu si cením toho, že v Čechách vznikl film, který si klade spirituální otázky. Bavily mě i pestré lokace a šarmantní Pierre Richard. Ale to je bohužel tak všechno.  Příběh se na začátku odvíjí poněkud zmateně, následuje mnoho sekvencí, které se snaží vyždímat nejake emoce, ale je to akorát patetické a na sílu. (A stejný problém jsem měla i s Úsměvy smutných můžu.) A celkové vyznění... Přijde mi smutné, že postava spisovatele hledá onen otcovský princip, jeho pochopení a přijetí kdekoliv, jen ne ve své vlastní rodině, která mu tvoří v jeho osamělém narcismu jakousi kulisu. A stejně tak ta sekvence kde se zfetuje, jde se projít a potká kámoše z léčebny. A třeba to může být naprosto přelomový okamžik pro jeho další života běh, ale nemám pocit, že by se to podařilo převést a přenést na diváka. (01.09.2023)

Film Dvě slova jako klíč, mnozí kritizují jako ezoterický blábol a jiní v něm vidí duchovní poselství. Já jsem někde mezí tím. Zpracované je to působivě a hodně nekonvenčně. Kdo zná příběh Josefa Formánka, tak pro toho má film přidanou hodnotu. Někdy jsou tam chvíle, které jsou na hranici eza, ale nemůžeme soudit, když nemáme duchovní zkušenost, nebo jsme neprošly psychospirituální krizí. Je tam několik nesouvisejících, ale možná souvisejících příběhů, co my víme. Dan Svatek to natočil opravdu pro užší publikum, ale také si nemyslím, že by se měl za toto dílo stydět. (25.10.2023)

100 minutové utrpení. Každý dialog má být zamyšlení. A to nepřeháním. Fakt každý! Je to až roboticky nepřirozené. Ještě když jsou ta zamyšlení hluboká, tak asi jako facebookové citáty, se západem slunce a postavou s rozpřaženýma rukama na horizontu. Herci jsou prkenní. (Mimo Pierra Richarda). Děj nedává smysl a prostě je to kýč jak bič. Rozjímání o životě a smrti fandím. Dokonce i v podobě zkoumání východních nauk. Jen ji nesmí dělat tři typani, v očividně silné krizi středního věku. Also, ty dvě slova, jež jsou klíčem jsou... SPOILER: buď laskavý. Tak, ušetřil jsem vám 150 až 240 korun. (15.08.2023)

Já s panem režisérem problém nemám, Hodinu nevíš bylo výborné, USM jsem hodnotil taky vyšším počtem, ale tohle podivenství podobenství fantasmagorování zaujme snad jen tím, že se tu objeví pan herec Pierre Richard. Postava ztvárněná Švehlíkem je tu do počtu, je to evidentně oblíbený kus pana Svátka, Dušek zase jedno velké WTF. Japonci úplně mimo. Snad jen Diana Dulínková fajn, je moc pěkná. Příště prosím radši něco normálního. (05.12.2023)