Poslední pokušení Krista

Ten film není ani z poloviny tak skandální, jaká je jeho pověst. Nepřináší vlastně nic převratného, jen polemizuje s několika body "oficiální" ježíšovské historie. Připouští, že i Ježíš Kristus byl člověk (po)chybující, že Jidáš asi taky nebyl prvoplánový zlosyn atd. Nejsem věřící, ale myslím, že Poslední pokušení určitě neuráží ničí víru. Nemá čím. Urazilo církev, to ale není totéž. Církev svatá... Organizace proslulá tím, že sdružuje největší devianty světa (což nevylučuje, že někteří z nich věří v Boha), ve všech dobách zneužívala víru lidí k posvěcení masových vražd, amorálních kšeftů a persekuci každého, kdo se něčím lišil. Společnost nařvaných podnikatelů, kteří se nerozpakují kšeftovat s odpustky, loupit a upalovat. Kterým nevadí, že podle biblické teorie vzniklo lidstvo sérií incestů, zato jim vadí, že si jejich Ježíšek v tomto filmu s odpuštěním vrznul. 70% (07.02.2007)

Už od začátku, kdy naběhlo písemné popření přímé inspirace evangelii, sledujeme film jehož natočení je inspirováno knižní předlohou o Ježíši, jehož příběh je v mnoha věcech rozdílný nežli původní Ježíšova cesta. Úplně se mi nabízí srovnání s Gibsonovým Umučením Krista, ale nemá to význam. Filmy jsou velmi odlišné a jejich tvůrci rozdílní. Umučení sází hodně na sílu viděného utrpení Ježíše, ale Poslední pokušení spíše ukazuje slabost a to, že i Ježíš může udělat chybu a chybovat je přeci lidské. Rozpolcenost Ježíše, který si není jistý svým osudem, údělem a tím co musí vykonat. Např. scéna kde se z lidí napadených ďáblem snaží zlo vyhnat je velmi silná a sugestivně působí(hlavně pro, že jim ježíš láme vaz.... ).Ježíšovo závěrečné "snové zmýlení" a návrat, aby si sám uvědomil co musí a chce udělat a nemyslel jsi, že je to pouze jeho povinnost. Film je chvílemi nudnější než by se dalo čekat. Hlavní role Wiliame Dafoe je skvěle zahraná a Jidáš v podání Harveye Kietla(jeden z oblíbenců Martina Scorseseho) hraje také velmi dobře. Hudba a kamera jsou jako vždycky velmi silná zbran. V tomto díle jedna z nejsilnějších. Působivá hudba a chvílemi skvělá kamera(nálety na bod, odlety, plynulé otáčení...). Režie je bezchybná. Celý film je plně ovládán Martinem Scorsesem, který rozhodně moc dobře ví jak se má co dělat, aby výsledek byl skvělý. Nevím jestli se na film nekdy podívám znovu, ale je to velmi zajímavý a na zamyšlení jistě silný snímek. Nejsem si plně jist 5*, z důvodů, že jsem chvílemi opravdu často hleděl na posvícený display mých hodinek. (07.02.2005)

Martin Scorsese nemusí nikomu dokazovat své režijní kvality, takže každý, kdo jeho tvorbu zná, musí už před spuštěním tohoto snímku tušit, že po stránce zpracování půjde o lahůdku. Tentokrát si pro nás nachystal adaptaci kontroverzního románu Nikose Kazantzakise, která zpracovává svérázným způsobem patrně nejznámější příběh lidských dějin, minimálně západní civilizace. Příběh Ježíše Krista. V uplynulých dnech jsem zhlédl hned několik snímků zabývajících se touto tematikou, tudíž doufám, že se i nyní nebudou dojmy prolínat a zvládnu se koncentrovat na hodnocení pouze Scorseseho invenčního počinu. Začít bych měl u hlavní role. Willem Dafoe je vynikající herec, což již desítky let potvrzuje. Překvapilo mě, jak dokonale mu role Krista sedla na tělo. Je sice pravdou, že ne ve všem se mi jeho pojetí, resp. pojetí tvůrců, zamlouvalo, ale obecně podal konzistentní výkon, jehož prostřednictvím jsme si mohli udělat představu Ježíše jako obyčejného člověka. Mladého muže, jenž je na pochybách o svém předurčeném údělu, o mladíkovi plném života i jistých tužeb, o chybujícím i hřešícím člověku. Polidštění synonyma svatosti nebylo vůbec od věci. Na první pohled se může zdát, že Scorseseho (Dafoeův) Ježíš tu "chodí jen z mejdanu na mejdan" a pak se jen tak mimochodem zaměří na svůj hlavní úkol, avšak i tohle má své opodstatnění. Nadneseny jsou tu různé otázky ohledně lidské existence, smyslu života, víry, lidského štěstí kontra utrpení, hříchů versus askezi, a to jak v implicitní rovině, tak i explicitní. Pozorný divák si tu určitě najde nějaké své moudro, ponaučení či poselství. Pochválit však musím také Harvey Keitela v roli Jidáše, jenž je tu ukázán v jiném světle, než bychom z tradičního výkladu snad i očekávali. Zmínit se musí také brilantní kamera a hudba, která dotváří výsledný dojem, místy až lehce psychedelický. Za nejsilnější okamžiky celého filmu bych označil scénu na poušti a setkání s ďábelskou mocí, dále samotné ukřižování, jež je dostatečně sugestivní, aby v divákovi zanechalo hlubší stopu, ale zejména pak téměř závěrečnou pasáž posledního Kristova pokušení, které zrcadlí život ve zidealizované podobě, ale také jeho odvrácenou stranu. Za mínusy pak považuji stylizaci Jana Křtitele do téměř "hipísáckého" staršího muže obklopeného nahotinkami, působícího, jako by byl v transu či na nějakém "tripu". Je otázkou pro zasvěcenější, nakolik je důstojné takto vylíčit jednoho z nejctnostnějších mužů křesťanství. Dále jsem postrádal zakomponování některých evangelijních událostí do příběhu filmu. (Pro ucelenější dojem tedy doporučuji zhlédnout i snímek Král králů (1961), který se dle mého soudu dosti drží evangelií.) Závěrem musím konstatovat, že navzdory mým 4* je Poslední pokušení Krista počinem, jenž jen tak rychle z mysli dostat nejde a je klidně možné, že se mi hodnocení ještě rozleží v hlavě. (03.04.2018)

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)

Myšlenkově bohatý film, jehož největší předností je, že se nesnaží Ježíše glorifikovat, a tím si získal moje srdce. Já se mu dlouho vyhýbala, protože jsem si nejdříve chtěla přečíst předlohu, ale chybělo mi opravdové odhodlání a přiznám se, že hloupé předsudky vyhrály. Vůbec nelituji těch 164 minut, kterých jsem filmem zabila. Naopak. "Lhaním nemůžeš zachránit svět." Zapomeňte na náboženství, prostě se jen milujte... Poslední obraz usmívajícího se Ježíše na kříži je jedním z nejkrásnějších a nejlepších zakončení. (16.01.2007)