Poslední pokušení Krista

Martin Scorsese nemusí nikomu dokazovat své režijní kvality, takže každý, kdo jeho tvorbu zná, musí už před spuštěním tohoto snímku tušit, že po stránce zpracování půjde o lahůdku. Tentokrát si pro nás nachystal adaptaci kontroverzního románu Nikose Kazantzakise, která zpracovává svérázným způsobem patrně nejznámější příběh lidských dějin, minimálně západní civilizace. Příběh Ježíše Krista. V uplynulých dnech jsem zhlédl hned několik snímků zabývajících se touto tematikou, tudíž doufám, že se i nyní nebudou dojmy prolínat a zvládnu se koncentrovat na hodnocení pouze Scorseseho invenčního počinu. Začít bych měl u hlavní role. Willem Dafoe je vynikající herec, což již desítky let potvrzuje. Překvapilo mě, jak dokonale mu role Krista sedla na tělo. Je sice pravdou, že ne ve všem se mi jeho pojetí, resp. pojetí tvůrců, zamlouvalo, ale obecně podal konzistentní výkon, jehož prostřednictvím jsme si mohli udělat představu Ježíše jako obyčejného člověka. Mladého muže, jenž je na pochybách o svém předurčeném údělu, o mladíkovi plném života i jistých tužeb, o chybujícím i hřešícím člověku. Polidštění synonyma svatosti nebylo vůbec od věci. Na první pohled se může zdát, že Scorseseho (Dafoeův) Ježíš tu "chodí jen z mejdanu na mejdan" a pak se jen tak mimochodem zaměří na svůj hlavní úkol, avšak i tohle má své opodstatnění. Nadneseny jsou tu různé otázky ohledně lidské existence, smyslu života, víry, lidského štěstí kontra utrpení, hříchů versus askezi, a to jak v implicitní rovině, tak i explicitní. Pozorný divák si tu určitě najde nějaké své moudro, ponaučení či poselství. Pochválit však musím také Harvey Keitela v roli Jidáše, jenž je tu ukázán v jiném světle, než bychom z tradičního výkladu snad i očekávali. Zmínit se musí také brilantní kamera a hudba, která dotváří výsledný dojem, místy až lehce psychedelický. Za nejsilnější okamžiky celého filmu bych označil scénu na poušti a setkání s ďábelskou mocí, dále samotné ukřižování, jež je dostatečně sugestivní, aby v divákovi zanechalo hlubší stopu, ale zejména pak téměř závěrečnou pasáž posledního Kristova pokušení, které zrcadlí život ve zidealizované podobě, ale také jeho odvrácenou stranu. Za mínusy pak považuji stylizaci Jana Křtitele do téměř "hipísáckého" staršího muže obklopeného nahotinkami, působícího, jako by byl v transu či na nějakém "tripu". Je otázkou pro zasvěcenější, nakolik je důstojné takto vylíčit jednoho z nejctnostnějších mužů křesťanství. Dále jsem postrádal zakomponování některých evangelijních událostí do příběhu filmu. (Pro ucelenější dojem tedy doporučuji zhlédnout i snímek Král králů (1961), který se dle mého soudu dosti drží evangelií.) Závěrem musím konstatovat, že navzdory mým 4* je Poslední pokušení Krista počinem, jenž jen tak rychle z mysli dostat nejde a je klidně možné, že se mi hodnocení ještě rozleží v hlavě. (03.04.2018)

Poslední pokušení Krista představuje věrohodnou adaptaci knihy, která bourá slepé následování až podezřele jednoznačných dogmat a pohlíží na postavu Ježíše ze zcela jiného (lidského) úhlu. Ježíš tápe, Ježíš se bojí, Ježíš chybuje i pochybuje, film je to velmi přemýšlivý a obsahově hluboký, avšak zdá se mi, že někdy až trochu moc spoléhá na to, že se divák "zabaví" vlastními úvahami. Tempo je rozvolněné a 164 minut dost, jenže pro úspěšnou interpretaci a plynulost myšlenkových pochodů Ježíše není možné zrychlovat, či zkracovat, tudíž pokud divák 21. století pocítí jistou zdlouhavost, musí ji akceptovat jako nutné zlo... Scorsese odvedl na tomto náročném tématu výbornou práci (Mel Gibson jen závidí), kterou limituje jen poněkud skromnější rozpočet. 8/10 (07.11.2008)

Ve vztahu k Bohu jsem poněkud rozpolcený, pořád to nemám zcela vyjasněný. Snad proto mě literární předloha přímo nadchla. A nezklamal mě ani film s vynikajícím W. Dafoem. Jelikož nejsem tedy ortodoxní věřící, dost dobře nechápu celý křesťanský humbuk kolem knihy (kterou dal Vatikán na index) i filmu (ČT ho kdysi odvysílala, měla zakoupená práva na dvojí vysílání, leč pod tlakem ze strany církve od opakování upustila). Snová scéna, která je oním posledním pokušením, která má Kristovi otevřít oči, kdy se má rozhodnout, je právě onou zkouškou poslední. Nu, většina věřících zřejmě onu symboliku nepochopila. A ještě mě potěšil D. Bowie v malé roli.... (06.09.2010)

I Scorsese býval kdysi dávno mladý a nevybouřený, ale přitom už měl schopnosti a talent... a hlavně měl koule a chuť říkat velké věci. Což je kombinace ze které vzešel jeho dosud, a asi už i provždy, nejlepší film. Film o hříšném a anarchistickém židovském schizofrenikovi, který odpadl od víry, pomáhal zabíjet své soukmenovce, založil si vlastní sektu a odešel do pouště pořádat hippie festivaly. A aniž by ho stavěl na piedestal, či shazoval a odsuzoval, mluví Scorsese jeho prostřednictvím o víře a jejích hlubších základech, o člověku a jeho animální podstatě, i o historii a jejích mýtech, které formovaly celou naši civilisaci. Geniální film. Byť do značné míry díky jeho předloze. 9/10 (18.04.2012)

Precizně provedený snímek po všech stránkách.Scorseseho propracované Kristovo přiblížení a sestoupení na "lidskou" ůroven díky jeho touhám,přáním,pocitům,strachu a obavám bylo naprosto přirozené. A díky tomu pochopitelné pro velikou spoustu z nás,at už jsme věřící, nebo ne. Každý jeden z nás se (diky Scorseseho snímku) může stotožnovat nebo vidět podobenství s nějakou částí života Ježíše Krista. A faktem zůstává, že láska je to nejdůležitější. (31.03.2011)