Poslední pokušení Krista

Tohle je asi zatim nejslabsi film, co jsem od Scorseseho videl, ale presto je vybornej. Willem Dafoe je naprosto bezchybnej, na to roli se fakt perfektne hodil. Harvey Keitel byl taky celkem v pohode, ale trochu nevyraznej. Sice jsem se ze zacatku v pribehu ztracel, protoze nijak moc o Kristovi nevim a to co vim, tu je podany trochu jinak, ale par scen mi bylo povedomejch. Postupne me ale film pohlcoval a jsou tu fakt vyjadreny skvely myslenky a par scen je dechberoucich. A ten zaver, takle dobrou pointu sem uz dlouho nevidel. Filmu hlavne ublizuje jeho delka, obcasna zbytecna komplikovanost dialogu a vicemene prumerna hudba, takze to nakonec na 5* nebude, ale jen o chlup. (13.06.2006)

Scorseseho mafianske filmy zboznuji, ale Posledni pokuseni je opravdu zrejme jeho nejzdarilejsim dilem. Jeho netradicni a podnetne pojeti Kristovy zivotni cesty, poslednich dnu a jeho smyslu pro ostatni lidi nuti cloveka po celou dobu filmu myslet a ani na chvili mu neda vydechnout. A zaverecna scena je jednim slovem proste a jednoduse: skvost... (23.09.2003)

Přiznám se, že nejsem ideální cílovou skupinou tohoto snímku. Kazantzakisovu stejnojmennou literární předlohu jsem nečetl, v Boha nevěřím, filmy o Ježíšovi mě nudí a svůj pokus přečíst bibli jsem vzdal někde v půlce Starého zákona :) Proč já na to vlastně koukal? Jo aha, protože to natočil můj oblíbenec Scorsese. Ten film je dost úmorný, a to nejenom kvůli své délce. Myslím, že vcelku rozumím tomu, jaké poselství má tento film vyjadřovat a v čem je pro některé jedince hlavní zdroj kontroverze. Osobně ale prostě tento typ filmů nemám rád, nijak dvakrát je nevyhledávám a většinou je prozívám, beru to prostě jako součást mého filmového vkusu, který tomuto typu filmů není nakloněn. Závěr filmu mě ale poměrně oslovil a dejme tomu od chvíle, kdy Ježíšovi nasadí trnovou korunu, mou pozornost upoutal výrazně více než na začátku. Nejen proto hodnotím 4 hvězdami, dát méně by byla totální ignorace velmi dobře natočenému filmu. To, že se mi nelíbí, není ještě důvod, proč si hrát na samozvaného arbitra vkusu a uměle mu srážet hodnocení. (11.09.2011)

Kazantzakisova kniha je spíše než klasickým románem filozoficko-teologickou sumou o podstatě lidské víry v Boha, ale i náboženství jako takového. Scorsesemu muselo být jasné, že pokud nechce diváka utahat pětihodinovým kolosem, musí vyloupnout pouze přímou dějovou kostru a bude pouze na něm samotném, kolik motivu Mesiáš jako prostý člověk do filmu nacpe. Nechci být za prudiče, ale zajímalo by mě, kolik lidí, jež zde tomuto dílu pálí plnou taxu, také četlo samotnou předlohu. Na počátku každého dialogu, v každé následující scéně jsem čekal, kdy Scorsese konečně rozpoutá onu (dle tehdejších reakcí) rouhačsky-heretickou zpověď, a ono nic a přišel konec. Rozhodně za celou umírněností nevidím přehnané pámbíčkářství režisérovo, provokatér byl vždy nadčasový, ale spíše omezený prostředek filmového média, které prostě a jednoduše nedokáže zachytit myšlenku, byť snaha je velká. Proto všem, kteří nad tímto dílem jásají, to ze srdce přeju, dokonce smekám klobouk před velkým Martym za odvahu se takového projektu chopit, ale pro mě bude Kazantzakisovo dílo (jenž zabírá čestné místo v mé knihovničce) natolik zásadní, že prostě s hodnocením filmu chtě nechtě nemůžu jinak, i když je to filmařsky naprosto dokonalé! (23.05.2007)

Ve vztahu k Bohu jsem poněkud rozpolcený, pořád to nemám zcela vyjasněný. Snad proto mě literární předloha přímo nadchla. A nezklamal mě ani film s vynikajícím W. Dafoem. Jelikož nejsem tedy ortodoxní věřící, dost dobře nechápu celý křesťanský humbuk kolem knihy (kterou dal Vatikán na index) i filmu (ČT ho kdysi odvysílala, měla zakoupená práva na dvojí vysílání, leč pod tlakem ze strany církve od opakování upustila). Snová scéna, která je oním posledním pokušením, která má Kristovi otevřít oči, kdy se má rozhodnout, je právě onou zkouškou poslední. Nu, většina věřících zřejmě onu symboliku nepochopila. A ještě mě potěšil D. Bowie v malé roli.... (06.09.2010)