Poslední pokušení Krista

Ten film není ani z poloviny tak skandální, jaká je jeho pověst. Nepřináší vlastně nic převratného, jen polemizuje s několika body "oficiální" ježíšovské historie. Připouští, že i Ježíš Kristus byl člověk (po)chybující, že Jidáš asi taky nebyl prvoplánový zlosyn atd. Nejsem věřící, ale myslím, že Poslední pokušení určitě neuráží ničí víru. Nemá čím. Urazilo církev, to ale není totéž. Církev svatá... Organizace proslulá tím, že sdružuje největší devianty světa (což nevylučuje, že někteří z nich věří v Boha), ve všech dobách zneužívala víru lidí k posvěcení masových vražd, amorálních kšeftů a persekuci každého, kdo se něčím lišil. Společnost nařvaných podnikatelů, kteří se nerozpakují kšeftovat s odpustky, loupit a upalovat. Kterým nevadí, že podle biblické teorie vzniklo lidstvo sérií incestů, zato jim vadí, že si jejich Ježíšek v tomto filmu s odpuštěním vrznul. 70% (07.02.2007)

Nevím, do jaké míry film stojí na Kazantakisově předloze, ale i pokud by to bylo jen z poloviny, tak jsem se v jeho osobě setkal s velmi originálním smyslem pro humor. A v osobě režiséra s někým, kdo geniálně dokázal tuhle látku přetavit do filmové podoby. Křesťanští moralisté, třeste se. Milovníci filmu, užívejte si. (11.02.2006)

Vskutku nebývalý pohled na Ježíše Krista. Avšak není se vlastně čemu divit. Celá staletí se teologové mezi sebou rafali o to, zda byl Ježíš člověk, Bůh, obé najednou, a co pak víc. Otázky, které asi obyčejní lidé příliš neřeší. Církev nakonec dospěla k závěru (poměrně brzo), z něhož se dnes odvíjejí všechny pohledy na danou problematiku, z něhož dodnes vyvozujeme naše vnímání Ježíše jako bohočlověka. Věřícímu nezbývá, než přijmout, věřit a nechápat. To ale dost dobře nejde, a tak abychom Ježíše mohli přijmout, stále dokola o něm a o jeho poslání přemýšlíme. Kazantzakis i Scorsese z Ježíše udělali člověka takřka takového, jací jsme my. Plného pochyb, tužeb a nejasných přání, který se sám musí rozhodovat, přemýšlet a trápit. Na konci filmu se pak opakují častá zamýšlení nad původem a především důvodem křesťanství, nad tím proč je a proč je tak jiné než ostatní náboženství. Tady opravdu nevím, jak hluboce jsou tyto otázky zasazeny a jakou nabízejí odpověď. Pro mne jen jedinou, křesťanství rozhodně není náboženství od lidí! (11.12.2004)

Obdiv a nezájem. Toť už klasická charakteristika mého přístupu k filmům Martina Scorseseho. Objektivně uznávám, že jsou perfektně zvládnuté, ale osobně si je prostě nedokážu správně naplno užít. Poslední pokušení Krista ode mne schytalo ještě poměrně vysokou hodnotící známku hlavně za ta překvapení v závěrečné části - opravdu vychytralý scénář. Znovu si jej ale pravděpodobně nepustím. (14.07.2011)

Poslední pokušení Krista je nejlepší Scorseseho nemafiánský snímek. Je skutečně třeba psát více? Je potřeba vyzdvihovat životní výkony Dafoea a Keitela? Zmiňovat se o atmosférické hudební složce? Opravdu se musí zmiňovat teologická rovina tohoto snímku a filosofická stránka, která vám bude v hlavě "strašit" ještě dlouho? Vypisovat vlnu nevole veřejnosti (na toto téma doporučuji knihu Zakázané filmy)? Ne, myslím, že by to nemělo valný smysl a bylo by to nošení dříví do lesa... A mimochodem, jde o jeden ze vzácných důkazů, kdy je filmová adaptace lepší již i tak zdařilé literární předlohy. (09.08.2007)