1492: Dobytí ráje

Ridley Scottovi bych zakázal točit filmy z přítomnosti. Jeho největší síla spočívá v tom, vytvářet přesvědčivě vypadající světy ať již minulé, nebo ty budoucí. Když má navíc jím zvolený příběh dobrý scénář, je velká pravděpodobnost, že film nemůže dopadnout špatně. Na 1492 jsem nenašel jedinou chybu. Od začátku do konce skvělá historická podívaná. Nejsilnější pasáž filmu je ta kdy španělé poprvé připlují na pobřeží Nového světa a setkají se s místními obyvateli. Nádherné záběry, skvělý střih. Velice autentické a zároveň malebné scény. A takových je ve filmu více. Slabšíhu hodnocení opravdu nerozumím. (01.10.2012)

Nepříliš divácky atraktivní zpracování obrovské historické události. Mám takový neblahý pocit, že na tomto snímku je bezpochyby nejlepší Vangelisova hudba, která naprosto převyšuje všechno ostatní a bez ní by byl snímek úplně někde jinde. Kdykoli jsem uslyšel božskou ústřední melodii, tak se mi objevila husí kůže. Vzhledem k obsahu mi přišla stopáž snímku k uzoufání dlouhá. Ani ten Depardieu mi v roli Colomba úplně neseděl. Většinu stopáže jsem se tedy pouze lehce nudil. Několik působivých míst celkový dojem vyloženě nespasí. Žalostně mi zde scházely jakékoli emoce. Lepší 2 kousky. (07.07.2018)

Zbytočne podceňovaný veľkofilm. Možno sú niektoré faktografické údaje povrchnejšie načrtnuté a s Kolumbusovských spisov vytiahnuté len určité, pre dej potrebné veci. Možno to nie je rýchlo a plynulo nasnímaný film, ale točil ho Ridley Scott a tie zábery hovoria sami za seba. A k tomu Depardieuovi : angličtina nič moc, úprimne si však miesto neho neviem predstaviť nikoho iného. Je pohybujúcou sa charizmou a jeho reč tela je super. Najkrajšia je scéna stavania zvonu. (01.12.2014)

Ja si nemôžem pomôcť, ale ak si niekto najme na hudobný doprovod svojho veľkofilmu Vangelisa, tak v konečnom dôsledku vždy musím pridať jednu hviezdu. Najznámejší Vangelisov "vlezlý" soundtrack v ťažkom Ridleyho prepadáku, ktorý sa snaží celý čas tváriť ako umelecký psychologický film o jednom slávnom moreplavcovi. Diváci určite čakali niečo iné. Asi pirátov a fóry. Toľko k tomu komerčnému prepadu. Samozrejme životná Depardieho úloha. (09.07.2012)

Výstavba děje si zřetelně říkala o chronologické dobrodružné drama, ovšem Ridley zalomením syžetu převedl film na psychologii tzv. prvního světového humanisty. Muže věřícího, spíš než ve víru, ve své síly a ve vlastní rozum. Mořeplavce, skrz kterého postihl Ridley všechny prazákladní témata lidství – středověk vs. renesance (rozkošná scéna s nevěřícím prelátem vedle glóbu), realita vs. ideál, zlořád vs. humanismus, fantasie vs. pragmatismus. A zejména paradox humanismu a renesance, nesměřující od středověku ke spáse, alegoricky od peklu k ráji, ale obráceně. Ano, ta věčně vychvalovaná renesance byla doba, kdy se všechno zvrtlo a my lidé posledních století za to neseme následky. Neseme si s sebou ztrátu romantiky a iluzí, ztrátu rytířů a hrdinů... renesance kupříkladu zapříčinila vznik konvencí, norem, nebo podvojného účetnictví - příšerná ustanovení a doslova voda na mlýn byrokratické a sešněrované Evropě dneška (a tuhle ideu Ridley kulantně podchytil). Jak vidno, středověk měl mnohé co do sebe. 1492: Dobytí ráje je tedy vpravdě dílem pro poslední romantiky, vizionáře a snílky současnosti, dílem mainstreamově filozofickým, v němž Ridley objevil sám sebe, a to přesně mezi Novým světem Malicka (utínání scén před klimaxem, askeze a zkratka, „herzogovské" rozvíjení děje skrze obraz) a svými pozdějšími pop-historickými konstrukty v čele s Gladiátorem (starosvětsky doslovné a formálně vytuningované dobrodružství). Ridley si sice k suverenitě dopomáhá famózní hudbou Vangelise, která si film místy zcela přisvojuje (pokud se tvrdí, že dobrá hudba = 70% kvality filmu, zde je třeba ještě takových 20% přidat), ale to nemění nic na tom, že je 1492: Dobytí ráje vrcholně odvyprávěné dílo, které řadím co do pohnutí divákem vedle Alexandra Velikého (2004) a Posledního Mohykána. Korunuje to shakespearovský dialog v závěru, kde Sanchéz (Armand Assante) s Kolumbem polemizuje o tom, kdo parazituje na systému a kdo skutečně popohání svět kupředu („You're a dreamer..."). Geniální film - pro mnoho režisérů by znamenal vrchol tvorby, pro Ridleyho je kupodivu jen jedním z mnoha. (21.02.2008)