Neporažení

Válečná fantazie z naší nedávné historie. S místeckou přestřelkou ze dne 14. března 1939 to nemá mnoho společného. Odpor místecké posádky autory pouze inspiroval, v žádném případě se nejedná o nějakou rekonstrukci. Pokud ale je divák ochoten nebrat v potaz, že se jedná o vlastně smyšlený příběh, dočká se docela působivého dobového válečného filmu. Vedle toho, že je snímek dobře natočen, je ale třeba se ještě vyrovnat s ideologickou stránkou, která jej poněkud zatěžuje. Vykreslení trojlístku velících důstojníků jako slabocha, opilce a kolaboranta a značné zveličení role desátníka komunisty, s nímž se velitel posádky radí, co má dělat, to jsou příklady momentů, které filmu škodí. (18.09.2007)

Pochopiteľne, že si museli komunisti uzurpovať kladných hrdinov aj v tomto snímku. Ale nie je to také hrozné ako v podobných ďaleko viacej propagandistických filmov. Príbeh popisuje dejinné udalosti z jari 1939, kedy musela československá armáda pustiť bez boja na naše územie nemeckých agresorov aj za cenu pripravenosti a odhodlania brániť svoju vlasť. Z tohto pohľadu boľševické učebnicové heslá a spomínanie Gottwalda sú nemiestne a preto nedám vyššie hodnotenie. Ak si odmyslím týchto zopár scén, určite ide veľmi dobre natočenú vojnovú drámu s vykreslenými charaktermi, kde je vlajkovou loďou Ladislav Chudík v úlohe oddaného veliteľa, ktorý síce chápe, ale nedokáže sa cez rebéliu svojich podriadených preniesť. (25.03.2012)

Každý si hrdiny představuje a podporuje jinak. Někteří milují ty komiksové, další si rádi dávají na svůj profil ukrajinské vlaječky :D, jiní za !!!Svou Vlast!!! položí raději svůj život, jen aby měli svou hrdost a ochránili své rodiny, než aby zbaběle utíkali…Jeden z mnoha příběhů, které se nechali inspirovat skutečnými vlastenci a situací, která probíhala s pádem nacistických vojsk. Herecké výkony většiny zúčastněných jsou dobré, stejně tak i atmosféra. Je fakt, že jistý druh propagandy tehdejší doby (doby vzniku) nelze přehlédnout. (24.03.2024)

Před velkorysou expozicí z mobilizace bych uvítal, kdyby režisér věnoval větší prostor osobnostnímu vystižení jednotlivých postav (např. retrospektivními vstupy či /ještě raději/ živějšími interakcemi). Sice všechny zrovna ploše nepůsobí, ale důraz na to, jak spoluutvářejí dějiny, podpořený zjevnou komunistickou tendencí, z nich činí opravdu jen loutky ve velkém revolučním spektáklu. Historické vyprávění současně všechny upozaďuje a soustavně nasvěcuje jen vyloženě kladné nebo záporné příklady. Z toho těží především Gustav Hevrle, jako téměř vždy charismatický a sympatický, zatímco na to doplácí Jiří Sovák nebo mladý Josef Vinklář. Zato Jaroslav Mareš si se svou nečekaně charakterní rolí – přes relativně nevelký prostor – vystačil: obětoval vše pathosu a s odpovídajícím gestem také vydechl. Stejně jako Ladislav Chudík ovšem není ani on přesvědčivý. Již jeho dikce a intonace napovídá, že nemusí být takovým, jak se zdá. Zato Rudolf Deyl ml. vystihl nezištnost a odvahu přesvědčeného komunisty dokonale a divák nezapochybuje ani o ženských hrdinkách. (01.03.2024)

Je fakt, že potupa, s jakou jsme museli zahodit veškerou přípravu a chuť se bránit proti šmejdu, se neblaze projevila v následujících desetiletích, a ztracená národní identita se jaksi už nenašla nikdy. Následkem a určitým završením bylo české eurohujerství plynule přechácející v eurovazalství, kterému se nikdo už nebrání. To, že si komunisti chtěli z této národní tragédie vydojit body pro sebe, se rozumí samosebou, ti měli žaludek na všechno. (10.01.2013)