Ulice strachu – 2. část: 1978

O fous lepší, než první díl, a to jednak díky zasazení do prostředí summer campu a jednak díky zajímavějším postavám, jejichž charaktery film ze začátku docela dobře buduje. Dějově je to sice pořád děsná splácanina, ale trochu se ubralo na přepálenosti, přidalo na atmosféře a ve finále se to příběhově plynule propojilo s prvním dílem. Na teenagerovinu mě opět překvapila dost nekompromisní krvavost, stejně jako jedna dost očividná reference na jeden dnes již takřka kultovní supernatural seriál. A nejen tedy ten, odkazů, hlavně na známé slashery, je tam habaděj. (22.01.2022)

Sekernická řežba v sedmdesátkovém školním kempu, okořeněná černou magií, nemohla přece dopadnout úplně špatně, takže druhý díl je určitě lepší prvního. Ačkoliv bohužel trpí podobnými neduhy, jako je třeba jistá rozvláčnost, překombinovanost a hlavně nezáživné telenovelické vztahování, cílené na tu hloupější/stádnější část teenagerského obecenstva. Takže i když coby ctitel žánru nejsem úplně zklamaný, přes třetí jít fakt nemůžu. Ale ta finální dvojitá sestrovražda byla mňamózní. (14.08.2021)

Piatok sa s piatkom znova zišiel, čo znamená len jediné – na stole máme naservírovaný druhý diel letnej Netflix trilógie Fear Street. Staré postavy sú späť, hoci len na minútku, režisérka Leigh Janiak nezaháľa a presúva nás v čase do roku 1978 na letný tábor, čo je peknou reminiscenciou na slashery doby minulej. V šľapajach prvého filmu ide nie len soundtrack, ale aj pocta filmom daného žánru s menším obnosom odkazov na ne, zároveň ale s minimom na popkultúru. Zachytenie atmosféry obdobia mi prišlo fádne, resp. nevyzeralo, že hrá prím, takisto aj hra so svetlami. K postavám som si cestu nenašiel, úsmev na mojej tvári bol len v úvode a závere. Sekali sa deti, červená tekutina striekala a hlavy lietali, čo poteší krvichtivých, no a nedohonenci si aj tentoraz poplačú nad absenciou väčšej expozície poprsia. Prepojenie príbehov je relatívne fajn, no celkové nadšenie už nezdieľam a na tretí film sa už neteším. --- ♪♫ / ♪♫ / ♪♫ (09.07.2021)

"You’ve read Carrie?" První Fear Street měla své chyby a problémy, ale ty jsem jí mohl s klidem odpustit, neboť se jí stejně dařilo zůstat zábavnou letní oddychovkou s tak akorát vyváženým mixem horroru a humoru, sympatickými postavami, slušným tempem i uspokojivou dobovou atmosférou. Právě díky tomu mne chytla a přesně to jsem čekal také od roku '78. Bohužel marně. Ta příjemně odlehčená nálada prvního filmu je prostě pryč, nahrazená horou špatných klišé. Což by ještě nebylo nic hrozného, kdyby se snímek po vzoru dobových 70s a 80s béček nebral tolik vážně... jak naneštěstí činí. Takže ačkoliv jsou tu mnohé dobré momenty a scény, pár velmi hezkých použití soundtracku i několik vskutku napínavých či emocionálně silných okamžiků – povětšinou zásluhou výborné Sadie Sink – tak nic z toho nedokáže vyvážit všechny ty příšerné sociálnědramatické monology různých jedinců, které, přestože nám o nich dávají mnohem větší backstory než třeba v takovém Friday the 13th, z nich stejně nedokáží udělat sympatické postavy. Možná spíše naopak. Potenciál předvedený prvou částí tu tedy byl dost promarněn (více mrtvol ≠ lepší film) a na Fear Street: 1666 se podívám spíše z "povinnosti" a té malé trošky zvědavosti, která mi ještě zbyla...   Ukončil bych to podle mého velmi vypovídajícím citátem z recenze Nicka Allena: "The rest of “1978” [mimo několika jím výše chválených scén] is more of a frustrating bummer—a summer camp slasher that’s afraid of campiness, and one that’d be a better fit for group therapy sessions than sleepovers." (♪♫) (♪♫) (♪♫) (x/x/x) (x) (x) (x) (11.07.2021)

Od trilogie Fear Street jsem očekával trojici různorodých filmů, které slasher subžánr zpracují rozličnými způsoby určenými dobou svého zasazení. Rok 1994 se měl nést ve stylu Vřískotu a zábavného devadesátkového pomrkávání na fanoušky, 1978 mohla být renesance kempového slasheru po vzoru The Burning nebo Pátku třináctého, a rok 1666 jsem si představoval jako drsný dobový horor, jehož atmosféra by mohla připomínat třeba The VVitch. No, vím, byla to naivní představa. V celkovém pohledu je Fear Street nakonec taková typická nenáročná netflixárna, žánrovka přizpůsobená moderní době a mladému publiku, kdy styl jednotlivých dílů se mezi sebou v podstatě nijak moc neliší. Omílá to furt dokola to samé, postavy se chovají stejně, má to stejný styl odlehčení. Ve výsledku promarněná příležitost přinést něco fakt speciálního, ale za to obětování tří večerů to asi i tak stojí. 1978 > 1666 > 1994. Podle mne nejsilnější díl, ale své mouchy má (opravdu zbytečně dlouhý rozjezd, odkládané "maskování" zabijáka). (24.07.2021)