Želvy Ninja

Tahle partička čtyř zmutovaných želv a jedné krysy se prolínala mým dětstvím a já můžu jen s nostalgií vzpomínat, jak jsme si na ně s kamarády hráli (Donatello, jméno mé) a dokonce o nich vydávali časopis. A jelikož jsem nikdy v životě žádný jiný časopis nevydával, nemůžu než jít s hodnocením výš, než jsem měl původně v plánu :-) (30.11.2006)

Jeden z těch seriálů, které jsem coby děcko miloval. Možná už jen proto, že ho naši nenáviděli ( Želvy Ninja nebyli zkrátka tak roztomilí, jako Krteček, nebo Ferda Mravenec ). No... po částečném shlédnutí jednoho dílu s odstupem asi osmnácti let už těžko pochopit, že jsem něco tak primitivního miloval:-) A dokážu si i představit, že jakožto rodič bych už nejspíš zaujal podobné stanovisko, jako kdysi ti mí. Ale budu si asi muset přiznat, že většina dospělých zkrátka jisté hodnoty ( které tento seriál nesporně má ) nedokáže docenit (29.03.2011)

Ninja korytnacky samozrejme patria do mojich TOP detskych serialov. Po nejakej dobe som sa k tomu vratil a vazne som sa nestacil divit ze ten serial nestratil na svojom care skoro nic. Nie su to sice Kacerovky ktore stoja pevne a neoblomne na samotnej spicke ale pre mna to je serial ktory sa k tej spicke vazne splhal. Pri 200 dielnom seriali samozrejme nemozu byt vsetky casti TOP ale vacsina je velmi dobrych, mensia cast vynikajucich a par dielov je naozaj cisto genialnych :) (08.09.2010)

Kdo jako malej nechtěl bejt hrdinou v krunýři, ať se přihlásí! Já chtěl bejt Leonardo. Ani nechci počítat, kolik peněz jsem do nich narval; komiksy, figurky, alba samolepek. Když to vezmu kolem a kolem, Želvy dost zásadně ovlivnily moje dětství a za vším stojí tenhle seriál. Atraktivní ninja tématika tvořila ve skutečnosti jen zástěrku pro víceméně komediální děj, spousta epizod stála za starou bačkoru, Rocky a Bob byli naprostí dementi, a největší zábavu skýtaly hádky Trhače s Krangem, kterého nadaboval Nárožný nasosaný héliem. Nejvostřejší na tom všem byla úvodní znělka. Něčemu tak důležitýmu pro můj mentální vývoj ale míň než plný kotel jednoduše dát nemůžu! 100 % (31.08.2014)

Vyrůstal jsem na tom. Chtěl jsem být Donatello, ten byl dá se říct ideální. Nejdřív jsem totiž byl Leonardo, ale pak mi vadilo jak je mirkodušínovskej, potom jsem byl Michealangello, jenže pak mi štval jak furt žral pizzu, Rafaelo měl zase trapný zbraňě (takový ty nudný trojbodáky, myslím že jim říkal „say“). Donnatello byl pro mě jasná volba, měl super tyč a ještě k tomu byl koumák. Seriál měl geniální postavy, ať už důstojnej záporák Trhač a jeho přiblblí poskoci Roxtedy a Bebop, nebo mozek celého gangu (doslova) Krank, kterej chtěl furt otevřít bránu do Dimenze X. Opruznej suchar Tříska zmutovanej do obří krysy, nebo sexy novinářka April, do který jsem byl společně se všema vrstevníkama zabouchnutej až po uši. Prostě tohle je nostalgie jako trám, kterou mi stále připomínájí stovky nálepek na posteli, které nejdou dolu. (09.03.2007)