Dva týdny štěstí

Jeden z nejrozporuplnějších režisérů třicátých a čtyřicátých let Vladimír Slavínský dokázal točit řemeslně nečekaně dobré a divácky vděčné komedie. MUŽI NESTÁRNOU jsou jednou, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ další zdařilou demonstrací tohoto faktu. Až překvapivou univerzálnost svého hereckého talentu tu prokazuje Adina Mandlová (ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM tato na první pohled mondénní žena burcuje národ proti fašistickému nebezpečí). Tradičně skvělý Marvan jen potvrzuje své prvotřídní univerzální herectví. Sledujeme-li film pozorně, neujde nám, že se tu objevuje celá řada postřehů a výstižných narážek charakterizujících dokonale dnes přes propast času neviditelných detailů prvorepublikové "vyšší" společnosti pomyslných horních deseti tisíc, mj. i detaily prvorepublikové hospodářské politiky. Čiperný děj plynule střídající vážné i zcela nevážné scény a dialogy i dnes působí uklidňujícím, osvěžujícím dojmem. Je to ten typ filmu, o kterém se nepíší rozjásané rencenze ani studie, bez kterého se však všední den mění v šeď ještě šedší než obvykle. (25.09.2008)

Tušila jsem, že se film natáčel v Jevanech. Stačil pohled na hotel a několik prvorepublikových vil. Při zmíňce o horním jezírku jsem si byla na sto procent jistá. Díky Kulmonovi, který to sem hodil jako zajímavost, jsem si svoji domněku ověřila. S Adinou Mandlovou jsem už viděla mnohem lepší filmy, než byl tento. (31.05.2010)

Další z filmů, ve kterém vystupuje J. Marvan jako "starý bručoun." Tyto role mu ale velmi seděly, nejen díky němu je ale tento film velmi kouzelný. Báječné role podaly i ostatní herecké hvězdy, ze všech je možno jmenovat A. Mandlovou, která zde byla celkem netradičně v roli chudé dívky, která ke "štěstí přišla." Možná námět jako z červené knihovny, ale neodolatelný film. (14.04.2011)

Další skvelá komedie s Jaroslavem Marvanem a báječnou Adinou Mandlovou, kterým výborně sekundují Raoul Schránil a Miloš Nedbal. Ten je v roli sekčního šéfa nepřekonatelný. Opět ale snímek trochu kazí ta kapitalistická agitka. Obyčejná úřednice udělá z ministra vlastence a z nemilosrdného pracháče, generálního ředitele, toho nejhodnějšího kapitalistu. Soudruzi mohou jenom tiše závidět. Ale stejně dávám 4*, protože i přes tyto chybičky krásy je to skvělá zábava (19.04.2012)

"Šédí muška na štěně, na štěně, na štěně, šédí muška na štěně, šedí a špí..." :-) Tahle dětinská písnička se mi vybaví, kdykoli vidím Adinu Mandlovou. Pochází z této veselohry o chudé úřednici, která vyhrála čtrnáctidenní pobyt v luxusním letovisku a setkává se tam s jistým generálním ředitelem. Ten předstírá tutéž výhru, aby zachoval své inkognito. Všimněte si, že každý tehdejší tvůrce měl Adinu zaškatulkovanou nějak jinak. Hugo Haas ji uvedl do společnosti a naučil ji duchaplné ironii, ale paradoxně jí přisuzoval postavy naivních dívenek, bez dechu naslouchajících slovům svého mentora. Otakar Vávra v ní viděl schopnou charakterní herečku. Martin Frič ji osobně neměl moc rád, u něj byla snad pokaždé vypočítavou mondénou a ledovou královnou. No a nejpřekvapivěji ji využíval Vladimír Slavínský. Obsazoval ji do rolí, které byly jednak komediální (viz hlavně Holka nebo kluk), ale především to byly nenáročné dívky z chudých poměrů. Takže vyložené protiúkoly. :-) Tahle lidovka se Slavínskému docela povedla, už pro to neobvyklé spojení Mandlové s Jaroslavem Marvanem. 60% (08.02.2006)