The Minister's Girlfriends
Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Vladimír SlavínskýKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Adina Mandlová, František Paul, Zdeňka Baldová, Oldřich Nový, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Světla Svozilová, Bedřich Veverka, Raoul Schránil (více)Obsahy(1)
Sympatická dívka Julinka Svobodová (A. Mandlová) pracuje jako řadová úřednice u importní firmy Hrubý a syn. Bydlí v podnájmu ve stejném domě jako ministr obchodu dr. Horák (J. Marvan). Ten ji jednou náhodou z vrozené galantnosti sveze výtahem. Aniž to oba tuší, v domě se hned rozkřikne, že pan ministr je do Julinky zamilovaný a že s ní má poměr. V té době se proti firmě Hrubý a syn objeví v novinách pomlouvačný článek. Pan Hrubý mladší (O. Nový) se rozhodne využít domnělé Julinčiny známosti. Jmenuje ji svou sekretářkou, zvýší jí plat a hlavně ji požádá, aby se u ministra přimluvila. Julinka se mu marně snaží vymluvit, že se s dr. Horákem zná jen od vidění, šéf ji ani nepustí ke slovu. Shodou okolností však ministr zasáhne ve prospěch firmy. A tak se Julinka proti své vůli stane „obětí“ zvláštní pomluvy, která tentokrát nemusí uškodit, ale naopak pomoct chudé dívce ke štěstí… (Česká televize)
(více)Recenze (105)
Jedna z mnoha romantických komedií Oldřicha Nového, ne tak dobrá, jako jiné, ale stále ve srovnání s dalšími žánrovými filmy z oné doby solidní podívaná. Adina Mandlová byla opravdu moc hezká. ()
Pro me tento film navzdy zustane nejlpsim dukazem neochvejne pozice Oldricha Noveho jako milovnika cislo jedna v dejinach naseho - a navic nadherne cokoladove oci Adiny Mandlove...... ()
"Když u některé z žen zřím oči tmavohnědé..." Jedna z nejchytlavějších písní Oldřicha Nového v komedii, kde hraje druhé housle vedle Adiny Mandlové. Tady je vidět ten rozdíl mezi filmy Martina Friče, které se psaly Novému na míru a v úzké spolupráci s ním, a těmi ostatními, které jen těžily z jeho obsazení. Ale Mandlová je kouzelná, s jakým ironickým odstupem sleduje všechno to hemžení, způsobené fámou, že je přítelkyní ministra Marvana. Scénář jí nepředepisuje nic jiného než údiv a rozpaky nad vzniklou situací, ale Adina tam IMHO dostala mnohem víc. Škoda jen té velmi dlouhé a nudné pasáže v moravském sklípku, kde se asi 20 minut zpívají lidovky, hraje cimbálovka a tančíse v krojích. Byl to způsob, jak za protektorátu posílit v divácích národní sebevědomí, ale dnes už to působí jako pěst na oko. 50% ()
Nadprůměrná komedie z doby neveselé. Povídalo se, že Mandlová má pletky s K. H. Frankem, který by to jistě nedopustil, protože sama Mandlová se chlubila, že o ní Frank prohlásil, že to je "kurva, která se vyspí s každým cikánem". A byla to pravda. Tento film byl odpovědí, na otázku, jak dobře se Adina s panem ministrem vlastně znala. ()
"Vy ještě nakonec uvěříte vlastním klepům." Bavily mne čokoládové Julinčiny oči, neumělá "ráznost" velkopodnikatelova synka, přirozená vlezlost jeho kamarádů i nadšená úcta k rodičům, ale to bylo asi tak všechno. Námět to byl totiž slušný, nějaké ty "intrigy" jsem taky zaznamenal, ale to nekonečné hospodské prozpěvování s cimbálem chtělo výrazně zkrátit. Nebo nejlépe vystřihnout, ale tím bychom se asi dostali ke krátkometážnímu filmu a to by zase byla škoda. ()
Další tuctový kousek z éry konverzačních komedií třicátých a čtyřicátých let, tentokráte se zápletkou na téma fáma... Vtipné jako desítky všech těch rutinních dobových komedií, postavených na dialozích a hereckých >kreacích< tehdejších hvězd, s dějem naprosto odtrženým od reálného života... Úsměvný průměrný film, s úsměvem průměrné hodnocení. ()
Rutinně natočená konverzační komedie ze zlaté protektorátní éry českého filmu ( nacisté filmová studia štědře podporovali a v té době ještě měli z čeho ). Se skutečným životem neměly tyhle salonní projekty nikdy nic společného, ale to je koneckonců podstatou úspěchu filmových projektů i dnes...Na přijatelnou úroveň povznáší tenhle film ironický nadhled Adiny Mandlové a herecká profesionalita J. Marvana. Celkový dojem 50 %. ()
„To je krásné…a teď bych jen ráda věděla, co tady budu dělat…?“ - „No, to bych taky rád věděl…“ - „Prosím?“ - „To je přímo dojemné, jak se ženete do práce!“ Sekretářka, které přijde, že má málo práce, asi jiná doba…Přítelkyně pana ministra mě trochu překvapila tím, že Nový tu kupodivu nedostává tolik prostoru, jak by se možná mohlo zdát. A scény, ve kterých chybí, zábavností příliš neoplývají, spíš naopak. Problémem tohoto filmu totiž není brutálně jednoduchá zápletka (vypuštění drbu do světa), ale nedostatek humoru. Ten se (spolu s romantikou) vyskytuje totiž jen a pouze ve společných scénách Nového s Mandlovou, a to navíc ne úplně vždy. Někdy ta záměrná ostýchavost obou postav je ještě vtipná (hraniční „smích“), jindy u ní divák spíš rozpačitě zvedá obočí. Atmosféra je příjemná a František Paul odráží perfektní práci maskérů, ale humoru film nabízí prostě míň, za mě čistý průměr. „Je tu horko, hm? Neměli bychom jít chvíli na terasu?“ - „Tak pojďme!“ - „No, ale ono je to těžké…my tu totiž žádnou terasu nemáme.“ ()
PŘÍTELKYNĚ nesporně patří k nadprůměrným filmům Slavínského, který se v lepší části své filmografie i dnes jeví jako zručný tvůrce oddechových komedií, jejichž hlavním posláním bylo pobavit a alespoň na chvíli umožnit oddech a zapomnění z dusné atmosféry rušných až hektických třicátých a čtyřicátých let. Vcelku nevýrazná historie kolem shod v trvalých bydlištích sekretářky a ministra je přebudována s poměrným úspěchem do relativně přesvědčivého obrazu stále ještě prvorepublikové atmosféry. Nostalgie je obsažena kdesi hluboko, v podvědomí, ve scénách, které jsou viditelně inspirovány mírovým, a ne válečným životem. Protagonisté předvádějí standardní výkony, odrážející slušný dobový nadprůměr výkonu podaného celým tvůrčím týmem. Jisté je, že tak jako se nenudil divák tehdy, má se na co dnes dívat i jeho vnukovský a pravnukovský potomek. Myslím, že větší superlativ na adresu tohoto filmaře a jeho jasně vymezené filmografie pronést nejde. V žádném případě to není málo. ()
Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. ()
Kristián se sice nedá překonat, ale domnívám se, že Slavínský tyto ambice ani neměl. Chtěl spíše využít potenciálu Oldřicha Nového a Adiny Mandlové a vytvořit příjemnou vtipnou komedii. To se mu podařilo, tato veselohra patří v jeho filmografii k těm nejlepším. Snad nejpůvabnější role herečky, která to ve své vlasti neměla zrovna lehké, což dokazuje námět tohoto filmu, který byl inspirován pomluvami šířícími se o Adině a jejímu vztahu ke K. H. Frankovi. Oldřich Nový jako roztomile nesmělý a zamilovaný šéf, Adina Mandlová jako samostatná půvabná mladá dívka. Ty pohledy do očí mezi Adinou Mandlovou a Oldřichem Novým vytvářejí ideální pár a neopakovatelnou atmosféru. ()
Když ona byla Julinka tak roztomile přirozená, tak přirozeně půvabná, a tak půvabně rozkošná... To převážilo i úchylné chování Oldy Nového, který si svou vyhlášenou noblesu tentokrát zapomněl kdesi v šatně. ()
Jedna z nejpovedenějších prvorepublikových mírně naivních romantických komedií. Upoutá (aspoň mě) pěkně vykreslený vztah otce a syna továrníkovic. ()
Komedie postavená hlavně na kvalitních hereckých výkonech Adiny Mandlové a Oldřicha Novýho. Pro tyhle dva herce mám slabost. [6,5/10] ()
Oddychovka. Príjemná a úsmevná. ()
Příjemná romantická komedie, které se zub času nedokáže dostat na kobylku... je stále svěží, úsměvná, laskavá a nabitá enegrií, která dokáže vyhladit vrásky starostí a vykřesat v koutku duše skomírající optimismus a naději, že i osud někdy dokáže ukázat svou přívětivější tvář... :-) ()
Jak obyčejná písařka ke štěstí přišla. Pikantní na tom všem je, že film v podstatě odráží tehdejší realitu – jen s tím rozdílem, že Adinu Mandlovou fáma o jejím smyšleném intimním poměru se státním sekretářem Frankem nakonec (po válce) přivedla až na Pankrác. Buď jak buď, Slavínský tehdy chytil příležitost za pačesy a z původně nevinného klípku stvořil nadčasový příběh o lidské závisti, hlouposti a romantické lásce, která překračuje hranice času. Že se tak stalo především zásluhou půvabné Mandlové a šarmantního Oldřicha Nového je zřejmé, jejich jiskřivé partnerství plné zamilovaných pohledů i důvěrného špitání překlenuje už bezmála sedm desetiletí. Protektorátní filmová tvorba je, obecně vzato, jakýsi omamný přelud, který po určitý čas, vymezený začátkem a koncem promítání, vyvolává pocit blažené spokojenosti a vzájemného porozumění. Tehdy i dnes. ()
Milé, charakterní. Rád si to pouštím pro teplý slovo a ráz. ()
Háv zamilované komedie slouží k podpoře protektorátního vlasteneckého konzervativismu. Podnikatel dá přednost vinárně s moravskou cimbálovkou (třebaže poněkud operetnější a jazzující) před kosmopolitním barem. Žena má být oporou manžela, starat se o rodinu a děti, být skromná (tak jak ji představuje Zdena Baldová). Ačkoliv se s ideologickým vyzněním filmu neztotožňuji, funguje, pro mě hlavně díky jako vždy bezkonkurenčnímu Kreuzmannovi a právě vzpomenutou dlouhou sekvencí v pražském sklípku. ()
poněkud zdlouhavé, z večírku do kanclu, z kanclu na podniku, do Vídně vlakem, Vídeň jedna fotografie stará na chviličku, tak chápu, Oldřich Nový trošku přehrává, chvílema je takovej ťuťu, Jeníčku, Jeníčku, zato Mandlová výborná, nj, když ono to je dost takové odlehčené, nevážné, firemní čachry jsou na tom nej, možná i proto to teďka vytáhli zase, inu, pořád je to stejné, ze začátku mi to přišlo fajn, dobrý nápad, kultivovaný humor, pak čím dál tím větší nuda, Mandlová se ihned zamiluje, nic zvláštního jim to nepokazí..jinak 1940 byla pro kdekoho ještě veselá doba, hehe, scéna z folklorního podniku, velmi netradiční, zajímavý přesun, posun, vyšší vrstvy se zajímají i lidovou kulturu (ta se strošku osekala, hodila se jak nazi propagandě, nazi byli dost orientovaný na venkov, rolnictvo, dělnictvo, že, komunisti pak teda mega zájem o lidovky a kroje, hehe, komouši z toho chtěli udělat monokulturu celonárodní, pro všecky generace, brrr, Zítra se bude tančit všude, ale, i to národní obrození, to se také s tim venkovem pořád blblo...), poněkud uměle udržovaná kultura, že, ale, je to takové divné, divný interiér, zpěvačka pomalu operní nejdřív u stolu, pak tančí, celé je to zvláštní, pak příjdou na dnešní dobu poněkud slizcí pánové, elegance, nonšalance, je to k neuvěření, ta mluva, serepetičky, Nový naštěstí dělá menší zmatky, rozptílení, jeho matka se podivně staromódně obléká, luxusně, ikdyž tvrdí, že jí peníze nikdy k srdci nepřirostli, jeho otec je lepší, správnej byznismen strýček skrblík, korunka ke korunce, zlatka ke zlatce, to dá rozum, byznys o tom je, majitelé Lidlu třeba apod. ví, že se penze nevyhazujou oknem :).......JInak dobře, je to kýčovítá story, málo výpravná, repetetivní.......napadá mě jedna americká komedie z 80. let, jak se stane jedna teenagerka sekretářkou nějaký velký ženy od módy, jakože náhodou, rodiče jsou pryč a ona potřeboval sehnat peníze....no, sorry za odbočku úplně jinam, to mě bavilo, docela častý schéma, téma....tento film je hodně zdlouhavý a kýčovitý a neromantický a vůbec, Kristián...to byl film.....Přítelkyně pana ministra není moc známá, ikdyž byla natočena mezi Novýho nej filmama, je prostě nudnější, zjednodušenější, ta politika, byznys tam, to nikoho asi moc tenkrát nezajmalo a dneska je tohle na tom filmu to nejzajmavější, firmy maj všelijaký potíže, dluhy, splátky, smlouvičky, přízeň ministra, pořád stejný, pak jinak....se mi film docela líbil vizuálně - kamera, záběry....Kulmon****, hm, hehe, Adina, no, tak jí to asi bavilo, bylo to v lesčem třeba volnější doba i než dnes :), jo, učila prej Vávru lepšímu s...., ach ten bulvár, né, on se tim sám chlubil, teda až ve 100 letech :), ale prostě.....s ministrem by šla, s Novym v reálu, kdoví...vygůgluju si to..Marthos***** hm, hehe, fáma inspirovala, no proč né, K. H. Frank si vzal nějakou dost mladou fešnou, pozdějc, hm, no 1940 byl pro Němce skvělá doba ještě, blitzkrieg, vítězství na všech frontách, žádný válečný dusno, u nás v chráněnym protektorátu, sorry..........filmy nerealistický, jasný, po Němcích většinou ani vidu ani slechu, žádnej hákáč, česko-německý nápisy.......ve scéně z Vídně :), fuj, ty bráchové čechoitalský, hehehe, nepadne ani slovo německy....... () (méně) (více)