Vítr v kapse

Socialistická filmová tvorba pro tehdejší mládež v jednom z nejlepších zpracování. Vítr v kapse není přehnaně tendenční a libí se mi i z pohledu "dokumentárního", kdy vcelku pravdivě vypovídá o tehdejší době. Přitom se neuchyluje ani k přílišné oslavě komunismu ani k velké rebelii. Navíc ústřední dvojka funguje více než dobře. Jinak je to vcelku slušný příběh v ucházejícím zpracování, který si zaslouží tři hvězdy. (04.09.2017)

Lukáš Vaculík měl za sebou později lepší filmy. To Sagvan Tofi toho zase tolik neodehrál. Nicméně Vítr v kapse patří k průměru i na tuto dvojici samotnou. Dva študentíci si krátí čas v práci zašíváním a občasnými lumpárnami jako například políváním kolegů vodou. Chybí mi vtip, když se jedná o komedii. Film ale má přeci jen jednu zásluhu. Dnes působí už doslova jako unikát. Když si vezmeme jak to vypadá ve fabrikách dnes a jak to v nich vypadalo před téměř čtyřiceti lety, kdy si mistři posílali pro pivo a ho.no se makalo a nikomu to nevadilo, tak je to opravdu velký rozdíl. (10.08.2020)

Z nostalgického hlediska se jedná o filmový   počin, který nastartoval víc, než by si kdo   uvědomoval? Pro režiséra Jaroslava Soukupa to   znamenalo start filmů pro mládež, i když   další film po tomto byl ještě historický.   První film Sagvana Tofiho, první film dvojice   Tofi - Vaculík, a co víc, v podstatě i první   film trojice Tofi - Vaculík - Augusta. Scénář   se prý držel osobních zážitků Soukupa z   plzeňské Škodovky, tak dejme tomu. Námětově   se jedná o film o mládeži cílený samozřejmě   pro mládež s typickou výrobní tématikou. Ano,   hlavní dvojice má po škole a začíná pracovat   ve strojírenství. Mladistvá nerozvážnost se   však postará o nejeden humorný zážitek v   rámci lumpáren a srandiček. Na dnešní dobu   tak ukazuje věci takřka neuvěřitelné.   Stranická propaganda tu nijak znatelná není,   ale vymožeností doby ano. Hlasování dělníků   o mimořádné pracovní sobotě? A co když   někdo bude proti? A co ta živá hudba u   vrátnice na přivítanou dělníků? Je to tak.   Dnes již neuvěřitelná doba a nic víc.   Zmíněná mladistvá nerozvážnost v touze   prosadit svůj názor v době nesvobody je svým   způsobem hnacím motorem životní cesty   mladých. Živá a veselá atmosféra však   nestárne a kupodivu svým způsobem dává   snímku punc nesmrtelnosti. Pro generace tuto dobu   nezažijící celá etuda přijde neuvěřitelná,   avšak těm starším naopak vyvolává vzpomínky   a to nejen na dobu socialismu a ponurost šedi. Na   snímek je již třeba se dívat okem   shovívavým, neb je to přeci jen snímek své   doby o své době. Pokud se tento fakt nebude   plně vnímat, zůstane skutečně jinak povedený   film, který svým odlehčeným humorem ještě   stále dokáže přivodit dobrý filmový   zážitek. (11.05.2021)

Vůbec to není špatný film. Od Vaculíka a Tofiho sice člověk nemůže čekat žádné herecké zázraky, stejně jako od Soukupa ty režisérské, ale coby spoluscénáristovi se mu podařilo vystihnout zatuchlou atmosféru izolovanosti osmdesátých let. ___Postavy vyprázdněně naplňují své úlohy, které jim vytyčila ideologie, které už nikdo nevěří. Bezcílně bloumají polozřícenými fabrikami a ošuntělými městy, nic je nebaví, nic je netěší, snad jen v milostné sféře mají trochu svobody. Jinak se nemůžou vymanit zpod knuty závodního výboru, vedoucího, rodičů Jediné další místo svobodného vydechnutí - kromě lásky - jsou pro ně ruiny tovární haly, kde na ně občas zasvítí slunce a i to jim vezmou.___ A tak se upnou oba ke skoro nesmyslnému snu po volnosti. Tofi chce odjet do Francie, Vaculík na moře. Je jasné, že se jim to nepodaří a dokonce by se dalo říct, že jsou za své sny krutě potrestáni. Tofi smrtí a Vaculík ztrátou naděje, protože je už přece "dospělý člověk".___ Nemá šanci na modrou volnost moře, po šedivě zelené buzeraci vojny ho nejspíš čeká špinavě nudná (ne)existence ve fabrice, která je podle všeho kafkovsky zcela zbytečná. /1. 8. 2010/ (31.07.2010)

Nevím jak to dřív chodilo, ale pokud je tohle reálný obraz tak potěž koště. Jen těžko chápu , co tímhle básník chtěl říct. Děj kolem snahy Vaculíka sbalit totální blbku , která by chtěla až do svatby chodit jen do kina je ubíjející furt dokola. On se naštve , ona se naštve, on se naštve , ona se naštve hrůza. Tragický nádech filmu je trochu depresivní a v podstatě Vaculík již v mladém věku ztratí všechny iluze. Přijde o kamaráda, na moře se nedostane a ještě musí na vojnu. Film končí a já už si na něj ani nevzpomenu!! (02.03.2015)