Vítr v kapse

Lesk i bída reálného socialismu, aneb Tofi s Vaculíkem coby Snowboarďáci pro generaci dnešních třicátníků. Vítr v kapse ale na rozdíl od Janakových boys nabízí kromě utrefeného postmaturitního života plného fórů a napáchaných blbostí i nejeden moudrý přesah. "Dyť já to nedělám pro sebe," peskuje tatík vylekaně synátora hlasujícího proti mimořádné sobotní směně. A tak se musí zrodit legenda o zlepšováku na úhlovou rotační frézu, aby i kamarádi měli pocit, že nám na nich záleží, ačkoli nám bylo a je vlastně všechno buřt. "Pane mistr, už to máme skoro hotový. - Hlavně to tady vykřikujte, blbouni. Změřte to ještě jednou!" K tomu slušná romantická linka s půvabnou Ivanou Andrlovou, v bufetu dvakrát kofolu alias morfium, ve skladu fasovanou solvinu, na diskotéce anglicky zpívající Olympic a ve finále nekompromisně tragický konec, neboť život, milé děti, opravdu není až takové peříčko. Odváží se někdy někdo poslat filmovou postavu Vojty Kotka takhle bez patosu na onen svět? A není to vlastně jedno? Ať si kdo chce co chce říká, mám Vítr v kapse hodně rád. Kromě jiného je to myslím dobrý důkazní materiál na téma užitečnosti (některých) barrandovských dramaturgů. Neboť pouze jejich dohledem se dá vysvětlit propast mezi tímhle filmem a slátaninami, které začal Soukup točit o deset a více let později. 90 %. (15.07.2008)

Skvělý koment Curfew, Enšpígl. Ozzy2 a Xmilden. Zatímco adorovaný Mencl (či jak se to píše...) točil svoje bukolické Vesničky, Soukup tady podal velice reálný obraz osmdesátých let a celou dobu se vším, co s ní hýbalo, či spíše nehýbalo. Ano, takhle to vypadalo, takhle to bylo. Bez příkras, bez uslintané líbivosti onoho Vyprávěj a podobných veleděl zejména ze současnosti. Přitom ona Láska z pasáže byla rovněž kvalitní film, pokud ho bereme jako obraz doby. Taky od Soukupa. A taky s Vaculíkem, i když bez Tofiho. Že se v době erodující soudružské cenzury, ale i na svou dobu neomezených časových a finančních možností dařilo kolikrát točit překvapivě dobré filmy je na úvahu. Že potom už točil Soukup jenom ty hrůzy s Majxsnerem a Dagmarou je věc druhá. Otázka je, jestli Donšajni nejsou sračka úplně stejná a Anglický král vlastně taky. Jenže podle mnohých frikulínů a intošů je Menzel bůh a Soukup idiot. Podobné dělení je ale ukázkou inteligence jich samých. Ono mezi Záchvěvem strachu a Dagmarou zeje stejná propast jako mezi Skřivánky na niti a Donšajny. A co se týká Michala Davida? Ti, kteří ho opět označují za prokomunistického popáka by si měli poslechnout chvíli televizní kanál Retro, či jak se to jmenuje. David jenom kopíroval ony "západní" trendy. nejsem a nikdy jsem nebyl adresátem popu a disco, ale mezi produkcí Michala Davida a různých těch diskotékových grup oné doby (připomeňme si uvřískaný a rádoby romantický pop) nebyl ve skutečnosti rozdíl. Ale i poznání tohohle vyžaduje trochu přemýšlení, znalostí a schopnosti nezaujatě porovnávat. Pokud se někdo chtěl pobavit a film ho nezaujal, není na to nic špatného. Pokud ale někdo má odvahu hodnotit, měl by k tomu mít aspoň základní předpoklady. Jinak je za typického tydýta... (03.08.2020)

Dva lemplové v podání Vaculíka a Sagvana Tofiho ne-dělají v plzeňské Škodovce. Ducha prázdný děj. Jediná zápletka, na kterou jsem byl zvědav jak dopadne (když Tofi balil velmi ostrou a ráznou prodavačku) rovněž vyšuměla. Smutný konec jednoho z hlavních hrdinů doprovázen smutkem toho druhého za dalšího doprovodu velmi veselé písničky. Ach jo. Jediný důvod proč si pustit tento film by mohla být nostalgie, avšak i kvůli ní si raději pustím jiný film 80s... (13.11.2011)

Z nostalgického hlediska se jedná o filmový   počin, který nastartoval víc, než by si kdo   uvědomoval? Pro režiséra Jaroslava Soukupa to   znamenalo start filmů pro mládež, i když   další film po tomto byl ještě historický.   První film Sagvana Tofiho, první film dvojice   Tofi - Vaculík, a co víc, v podstatě i první   film trojice Tofi - Vaculík - Augusta. Scénář   se prý držel osobních zážitků Soukupa z   plzeňské Škodovky, tak dejme tomu. Námětově   se jedná o film o mládeži cílený samozřejmě   pro mládež s typickou výrobní tématikou. Ano,   hlavní dvojice má po škole a začíná pracovat   ve strojírenství. Mladistvá nerozvážnost se   však postará o nejeden humorný zážitek v   rámci lumpáren a srandiček. Na dnešní dobu   tak ukazuje věci takřka neuvěřitelné.   Stranická propaganda tu nijak znatelná není,   ale vymožeností doby ano. Hlasování dělníků   o mimořádné pracovní sobotě? A co když   někdo bude proti? A co ta živá hudba u   vrátnice na přivítanou dělníků? Je to tak.   Dnes již neuvěřitelná doba a nic víc.   Zmíněná mladistvá nerozvážnost v touze   prosadit svůj názor v době nesvobody je svým   způsobem hnacím motorem životní cesty   mladých. Živá a veselá atmosféra však   nestárne a kupodivu svým způsobem dává   snímku punc nesmrtelnosti. Pro generace tuto dobu   nezažijící celá etuda přijde neuvěřitelná,   avšak těm starším naopak vyvolává vzpomínky   a to nejen na dobu socialismu a ponurost šedi. Na   snímek je již třeba se dívat okem   shovívavým, neb je to přeci jen snímek své   doby o své době. Pokud se tento fakt nebude   plně vnímat, zůstane skutečně jinak povedený   film, který svým odlehčeným humorem ještě   stále dokáže přivodit dobrý filmový   zážitek. (11.05.2021)

Věrný pomník své doby, vytesat do kamene a určitě někde zachovat ve své filmotéce pro příští generace. Lukáš a Sagvan nastupují po maturitě do Škodovky, těch pařbiček tady zase nějak moc není, protože nejsou peníze a tak se tady řeší spíše sny, nedobrovolný odchod na vojnu, zamilovanost a flinkání v práci. Komedií bych tohle určitě nenazýval. Konec bere dech a přesto že je život někdy na levačku, žít se prostě musí dál! 75% (06.06.2017)