Vítr v kapse

Poměrně zdařilý film o socialistické mládeži a jejího zapojení do pracovního budovatelského procesu. V rámci možností doby a normalizační cenzury hlavní hrdinové rebelují a ponaučení na konci není ani příliš okatě demagogické, naopak nabízí konec k zamyšlení. Rozhodně zábavný, i když smutný film z té doby a o té době, zapadající do škatulky "ze života". Nedivím se, že mnozí dělničtí kádrové volají po návratu doby, kdy v továrně bylo náplní práce přemýšlení, co vlastně budou dělat a jak to navléci, aby si při tom stihli vyřídit i domácí práce. (06.12.2015)

Tak jsem se zase - po letech - podívala na "Škodovku", kterak jí to slušelo vcelku ... dávno předtím, nežli ji (po nanejvýš hazardérském experimentu Lubomíra Soudka) neviditelné ruce trhu rozervaly na kusy - a zadupaly tak do prachu minulosti její tradici, její flexibilitu i všestrannost ... vlastnosti, s nimiž byla - jakožto průmyslový gigant - v rámci spolupráce svých závodů schopna vyrobit na zakázku téměř cokoli ... z jakéhokoli materiálu. Strávila jsem za její branou necelých 18 let, takže mám plné právo cítit se trochu uražená přístupem filmařů, kteří evidentně nikdy v žádné fabrice nepracovali. Protože v takovém případě by její zaměstnance nevykreslili jako bandu povalečů, kteří se celé dny nezabývají ničím jiným nežli vzájemnými drobnými naschvály, přeměřováním již několikrát změřeného, pokuřováním v jakési tajné zašívárně pod širým nebem či pospáváním na WC. Jakoby milá továrna rýsovala přesné nákresy, vymýšlela technologické postupy, v potu tváře zhotovovala polotovary i výrobky a následně prováděla výstupní kontrolu tak nějak iniciativně sama od sebe, bez jakéhokoli zásahu lidské ruky. Popravdě ... s odstupem času se trochu divím, že jim to tehdy prošlo. Rádoby vtipnou nadsázku si vetkněte kam chcete, vážení, humor se dá dělat i poněkud sofistikovanějším způsobem. Jen zdramatizovaný závěr za něco stojí, ale to je po čertech málo. P.S.: Sakra ... kdo z nás má to štěstí, že si vydělává na chléb vezdejší prací, která ho OPRAVDU baví, která ho naplňuje a obohacuje ? Seberealizace je sice hezká věc, ale existují i profese, po nichž sice touží málokdo, nicméně lidská společnost se bez nich neobejde. A v první řadě je třeba platit účty a mít na oběd ... a na snídani a na večeři. Život není peříčko - v každé době je připravený zastřihnout vám křídla ... a trochu vás tak přibrzdit v rozletu. Musíte s tím prostě počítat ... a musíte se s tím naučit žít. (24.05.2017)

Průměrně, ale příjemně zpracovaný příběh o přicházející dospělosti a zkouškách, jež s sebou přináší, který z průměru vytahuje Lukáš Vaculík, který byl za mlada prostě nehorázně fešný. Navíc ty jeho krásné oči, ve kterých jakoby se zračilo jakési prázdno, stejně jako hloubka a krása. Nevím, proč mi připomíná Kurta Cobaina. Tím výrazem, očima... Rovněž skvělý soundtrack a zejména píseň "Já chci žít non-stop," která sem perfektně zapadla. Film má dýchající nostalgickou atmosféru časů, kdy se prodávaly sodovky, jezdily trabanty, doba nebyla přetechnizovaná moderními zbytečnostmi, vznikala pořádná hudba a polovina lidí v dopravních prostředcích neměla na uších sluchátka, ani netrávili dobu "nezbytným" lupáním po drahých mobilech. Ale to už bych mohla napsat celou úvahu o kontrastu tehdejší a dnešní společnosti:) "Na světě je krásně." - "Myslíte?" - "Mně se tu líbí, tobě ne?" - "Ne." (22.07.2012)

Jeden z prvých celovečerákov Lukáša Vaculíka , Sagvana Tofiho a Jaroslava Soukupa. Dá sa povedať, že aj celkom úspešný debut.Táto trojica natočila spolu ešte pár ďalších filmov, ktoré tiež za Vítrom v kapse nezaostávajú. Príčinou aj krátkej stopáže filmu má i celkom riedky dej a jednoduchý príbeh. Dlhšie som uvažoval, či dám 3 alebo 4* , avšak české filmy 70. a 80. rokov môžem a dramatické vyvrcholenie filmu spolu s hudbou Michala Davida ma priklonilo k 4* hodnoteniu. (12.12.2007)

Rebelové v mezích zákona. Dnešní optikou je to slabota, ale pokud se vcítíme(nebo zavzpomínáme) do tehdejší doby a nálady, pak je to velmi příjemný film o rebelujících postpuberťácích, kteří si hledají svoje místo ve společnosti. Sní o dálavách, láskách, páchají revoluce lusknutím prstu. A nechtějí si připustit, že skončí v šedém průměru, uprostřed davu. A muziku k téhle atmosféře Michal David uměl, ať si si říká kdo chce co chce. (09.11.2012)