Blízká setkání třetího druhu

Mimo mísu... - - - Tak co nám to zase uklohnili (ixtá repríza na >třetím sprostoru< 9.4.2012) naši mistři >veřejnosrádní< pro >náročného< stádního diváka? Úžasný výřez z ořezu obrazu (chápou nešťastní diváčtí troubové, že z původního formátu 2,20:1 dostali po dvojím oříznutí k nahlédnudí zmršených pouhých cca 60% ze skutečné obrazové plochy filmu?) a v řadě sekvencí zcela bezzvučný (zato v dialozích ponašem kdákajících postav řádně osolený) kuchyňsko-čudlárenský dabing (vyplodila ČT roku 2003!) prakticky bez originálních reálných ruchů a původními zvukaři vytvořené atmosféry filmu? . . . Tož kdo nemáte to štěstí a neviděli jste v současnosti film na dvd, užívejte blaze lidičky a pište děkovné dopisy debilním sračkařům z Šašské tupovize... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno v dobách dávných normalizačních v kině, při repete pak po vydání na dvd /s původní zvukovou stopou s č. titulky a v originálním formátu obrazu/, hodnocení 08.10.2005, nekomentář zde jako čtyřistadvacátýdevátý - 9.4.2012) (09.04.2012)

Jedno z naj sci-fi aké som videl. Efekty sa síce s tými dnešnými porovnávať nemôžu, ale tak či onak - klobúk dolu. Dramatické vyobrazenie reakcii neveriaceho okolia voči ľudom, ktorí videli čo videli je natočená výborne. Rozprávkový koniec dodáva tomuto mega snímku ten správny šmrnc. Som sám zo seba prekvapený ako ma tento film milo prekvapil. Spielberg je borec. (10.07.2013)

Za největší plus považuji to, že se nedočkáme žádného tajení mimozemšťanů a už od úvodu je jasné, že to, co se děje kolem hlavní hrdiny, nebude vysvětleno jako souhra náhod. I bez toho má ale obrovskou sílu zkoumání signálů a přemýšlení o tom, co mají ty vize podivného kopce znamenat. Škoda jen, že tak podnětné dílo za svých čtyřicet let tolik zestárlo. Dlouhotrvající závěr sice potěší, ale už nemůže působit tak magicky jako kdysi. SPOILER Překvapuje mě, že se Spielberg nebál převracet klišé o šťastných návratech k rodinám a nechal Roye jít vstříc osudu. (23.06.2007)

Nad zemí se vznášejí neidentifikovatelné objekty, na nečekaných místech se objevují ztracená válečná letadla a Richard Dreyfuss blbne s jídlem a pěnou na holení. Stejně jako o 17 let později Jurský park, také Blízká setkání z nekritické perspektivy fascinovaného malého dítěte (nebo infantilního dospělého) tematizují lidský údiv jako takový. Na podkladu sci-fi z 50. let Spielberg mistrně odklonil paranoiu americké společnosti od vnitrostátních záležitostí k věcem nadpozemským, kterých vlastně není důvod se bát. Jako vyprázdněná eskapistická zábava, do které si každý může nalít své vlastní významy, film funguje výborně také díky tomu, že je celý založený na naznačování toho, že nám v příští scéně bude odhaleno něco zásadního (a pokud ne v příští, pak v přespříští nebo v té další). Oddalování odhalení díky svižné režii a náležitě rozmáchlému měřítku dokáže udržet pozornost až do spielbergovsky chlácholivého finále. Rád bych viděl remake, ve kterém hrábne třeba Sethu Rogenovi a který rozvede (možná nezáměrnou) komediální rovinu filmu (modelování homolí z bramborové kaše s vážnou tváří vážně sledovat nedokážu). 75% Zajímavé komentáře: evilive666, Bobek15 (10.10.2005)

Steven Spielberg, vynikající producent, dobrý osvětlovač, průměrný režisér a mizerný scénárista. Bylo by vůči němu milé říci, jak pozvedl žánr sci-fi filmu, dodal mu hloubku a mystérium, leč spíše opak je pravdou. Spielberg není žádný vizionář, ale surfař na módní vlně. V roce 1974 vydal jistý Charles Berlitz knihu s názvem Bermudský trojúhelník a fakticky stvořil (třebaže ta v náznacích existovala už předtím) legendu o této oblasti, v níž se údajně ztrácí lodě a letadla. "Fakta" z této knihy si Spielberg zapůjčil a bez ladu a skladu je do filmu, s prominutím, mrdnul. Uječeného vědce nechává nalézat v exotických pouštích loď Cotopaxi a křičet: "Cotopaxi, co ta tady dělá," a totéž i s letkou číslo 19. Mimozemšťany předvádí jako naprosto nelogické bytosti, které tu někoho v průběhu času unesou, jindy třesou barákem a nádobím, tu někoho opálí v temné noci, pár lidem vhodí do hlavy nejasnou myšlenku, jež jim rozvrací rodiny a chybět nemohou tajemně poletující světélka. Zkrátka canc, co shrnuje většinu populárních nesmyslů, které s sebou víra v ufounské manévry na Zemi nese, a jenž se vůbec nezajímá o logiku, která by za tím mohla být. Někdo by mohl namítnout, že např. nezahrnul kruhy v obilí, tudíž "tak lacinej zase nebyl", jenže chyba - ony se ty kruhy proslavily až v roce 1978 - o rok to minul, zatracená smůla. Jinak by tam jistě byly. Vzpomenu-li si na moudré, trpělivé a hrozivé mlčení monolitu z Vesmírné odysey, tak mi jsou emzáci, co akorát pípají, jednou komunikují kódem (btw - je zajímavé, že mají stejnou soustavu souřadnou jako lidé), jindy telemlžením a mají velké oči na zjevně přesvětlené planetě, dvojnásob nesympatičtí. Nu a hlavní hrdina, který postupně přijde o svůj tvar a zůstane mu pouze TVAR... stal se beztvarým. Nebýt jeho rodiny, jdu s hodnocením ještě níž. Protože bez ní jde o nesmyslný sled trikových sekvencí, jež mají jen o něco větší nárok na označení za umění než světelné efekty na lepší diskotéce. Slabé **. (04.10.2010)