Barva nachu
The Color Purple
Purpurová farba
Režie:
Steven SpielbergScénář:
Menno MeyjesKamera:
Allen DaviauHudba:
Quincy JonesHrají:
Whoopi Goldberg, Danny Glover, Margaret Avery, Oprah Winfrey, Willard E. Pugh, Akosua Busia, Adolph Caesar, Rae Dawn Chong, Dana Ivey, Leonard Jackson (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Celie. "Pán." Sofie. Nettie. Shug. To jsou nezapomenutelné postavy románu Alice Walkerové oceněného Pulitzerovou cenou, jež rozjasňují obrazovku ve filmové adaptaci režírovanou Stevenem Spielbergem. V hlavní roli příběhu je Celie (Whoopi Goldberg ve svém filmovém debutu), která se snaží láskou přemoci krutost a radostí překonat bolest. Brilantní herecké výkony a dokonalé filmařské řemeslo těch, co se na filmu podíleli, to je Purpurová barva. (Magic Box)
(více)Recenze (217)
Oscar 11 nominací: Nejlepší film, Kamera, Herečka HR - Whoopi Goldberg, Herečka VR - Margaret Avery, Herečka VR - Oprah Winfrey, Výprava, Kostýmy, Hudba, Masky, Píseň - "Miss Celie's Blues (Sister)", Scénář - A ()
Vynikající film režiséra, který snad nikdy nezklame. Excelentní herecké výkony v čele s Whoopi Goldberg a Danny Gloverem. Výborně hraje taky Oprah Winfrey (známá moderátorka nejpopulárnější americké talkshow). Jeden z nejlepších filmů 80. let. Pokud se nedává Oscar za tohle, tak snad už za nic. ()
║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $98,467,863║Tržby Celosvetovo $106,700,000║ Výnimočný režisér, jedine tak sa môže nazvať Steven Spielberg, lebo jeho prvý vážny film mu vyšiel nadmieru výborne, aj keď to nie zrovna tak pútavé pre široké publikum ako jeho doterajšie filmy. Tu sa zameral na vnútornú hĺbku príbehu a v každom malom detaile postupne pretvaruje tento snímok v jeden silný celok životnej mozaiky. A za to že si nevybral zrovna ľahkú tému na spracovanie, mu patrí veľké uznanie, po umeleckej stránke je film silným prínosom a sondou do sveta, kde to až tak moc nie je zdokumentované. Aj keď práve Oscaroví Akademici boli proti oceneniu tejto snímky ale tak to už býva zvykom, že tie filmy čo niečo vnútorne silné prinesú alebo poukážu na niečo ľudské či moc citovo devastujúce, je v tomto smere dosť často radšej obídene bez povšimnutia. V príbehu nám Spielberg ponúka nevšedný pohľad do života čierneho obyvateľstva na Americkom kontinente na začiatku 20.storočia. _Maskérska práca je tu dokonale využitá, lebo dej sa tu odohráva v rozmedzí 30 rokov a u takého Danny Glovera ani nehovoriac u neho je zmena najviac badať, zo začiatku ako namysleného mladíka som ho nespoznal až detailnejšie rysy tváre my napovedali že je to starý známy frfloš Murtaugh so Smrtonosnej zbrane, ten dal do svojej úlohy sebazahladenosť a citovú neústupnosť k ženám okrem jedinej vždy obdivujúcej speváčke Shug Avery(Margaret Avery), až po tom čo ho opustí dlhoročne ponižovaná žena, u nho konečne nastane prerod k starcovi čo si uvedomuje svoje chyby a aspoň malou pomocou sa pokúsi zmieriť útrapy čo za tie roky spôsobil. Prekvapením je výkon herečky Whoopy Goldberg v úlohe stále ponižovanej otrokyne v domácnosti pána nadradeného. Zahrala tichučkú chatrnú postavu, jedným slovom bez života umocnené to je jej prázdnym pohľadom, až to je priam zdrvujúce pozerať sa na útrapy v jej živote, popri tom si tu svoje odbila aj "zatínajúca päsť" Oprah Winfrey ako spočiatku neústupná pani domu aby ju pri jej pýche nakoniec zničila a zrazila k zemi nadradenosť bielych, čo je v tomto slede medzi nadradenosťou bielych nad čiernymi vykreslené len okrajovo, hlavná téma je vzťahy medzi čiernym obyvateľstvom a osočovanie medzi sebou. /90%/ ()
Pusobive drama s naprosto vybornou Whoopi Goldberg, kerou jinak uprimne nesnasim - jeji vykon snese oznaceni temer dokonaly. ()
Rozpočet $15miliónov Tržby Celosvetovo $103,267,863 ()
Takovej typicky oskarovej dojak. Pribeh sice sleduje osudy nekolika postav pres nekolik desetileti, ale v podstate se tu nic moc nedeje a neni tu zadnej vyraznejsi dej, vetsina postav tu je bud hodna nebo zla a samozrejme dojde na happy-end a kazda postava dostane, co zaslouzi. Nastesti ale Spielberg netlaci prilis na pilu, takze to zase neni nejaky ultimatni citovy vydirani a smutny nebo napinavy sceny se stridaj s tema odlehcenejsima, ve kterejch se vetsinou vyskytuje Danny Glover a spocivaj v tom, ze neco neumi. Navic je film paradne natocenej, takze ani nezacne nikdy nudit a je tu skvely herecky obsazeni. Vsemu samozrejme vevodi Whoopi, ktera podava asi zivotni vykon. Navic hlavni postavu hraje az v momente, kdy uz je se vsim tak nak smirena a bere to s nadhledem, precejen prvni pulhodinku je Celie jeste takova pitomoucka a hraje ji Desreta Jackson. Akorat teda nevim, ne ze by Whoopi byla nejak pekna, ale vsichni tu jsou hotovy z toho, jak je desne seredna, ale to bych zas nerek. Z dalsich postav samozrejme musim zminit Glovera, kterej taky podava jeden ze svejch nej vykonu. Pak uz me jen asi prekvapila ucast Fishburnea, kterej se tady jeste v titulcich jmenuje Larry a je skoda, ze nema vic prostoru. No a jelikoz se film odehrava na plose nakejch 40 let, bylo samozrejme nutny udelat starnuti postav, to se povedlo na vybornou, ale prislo mi, ze obcas starnou dost pomalu a obcas naopak dost rychle. Takze celkove skvele natoceny a zahrany drama, ale na 5* to nebude. ()
Dosti krutý příběh dvou od sebe oddělených černých sester a jejich černé rodiny z počátku 20.století, nominovaný v 11 kategoriích na Oscara. Asi jediný ze Spielbergových filmů, který už podruhé nebudu příliš toužit vidět, i přes nesporné filmařské kvality - např. perfektně odpozorované role a schopnosti muže a ženy, nebo skvěle vykreslené mezilidské vztahy. Snad pro rozvláčný a příliš členitý příběh, snad pro hodně ženský, rozcitlivělý a pasívní pohled na život, snad pro ten více než dvě hodiny trvající pesimismus korunovaný slzyrvoucím happy-endem shledání rodiny po létech. Kdo mne naopak vůbec nezklamal, byla úžasná Whoopi Goldberg v neskutečné proměně od mladého vrabčáka až ve starou dámu. Trailer je na ČSFD: http://www.csfd.cz/film/8632-purpurova-barva-color-purple-the/videa/ ()
Purpurová barva patří mezi mé nejoblíbenější filmy od Spielberga. Velice silný příběh prosté, ošklivé černošské dívky, kterou působivě ztvárnila Whoopi Goldberg. ()
Purpurová barva se mi jeví jako typický film bílých, kde se snaží moralizovat o černých, musí se však nechat, že i přes řadu emocionálních tlaků (zejména Spielbergův přesentimentalizovaný závěr) je příběh černošky Celie vyprávěn s něhou, zanícením i krutostí právě tak, aby epičnost příběhu vynikla i v maličkém, skromném prostředí. Co dál? Herci předvádějí podařené výkony, Spielberg pečuje o malebné vizuálno a všechno je to tak jaksi hodně klasické a typické, jak se na (téměř) Oscarový film sluší a patří... 8/10 ()
Spielbergův opus je vážně skvělý a silný film, ale ani tady nedokáže zajet hluboko pod kůži. Vše plyne podle plánu, emoce jsou přesně dávkovány a nic se neponechá náhodě, vše je vybroušené a čisté. Možná až moc. Nedokážu si to doopravdy pustit k tělu, i když uznávám, že natočit třicet let životu obyčejné černoské rodiny, aniž by to byla nuda, chce zručnost.. Výborní herci mě docela překvapili. Dal plný počet i přes dosavadní výhrady... ale ten neuvěřitelně šťastný konec to kazí... Odhaluje myšlenkovou chudost, kterou film ale asi zdědil už po předloze. ()
Proslulej sračker Steven Spielberg se pokusil natočit jakýsi drama ze života afroameričanů. Bohužel si vybral dobu někdy na začátku 20. století, kdy afroameričani ještě neměli tak zajímavý životy jako dneska (gangy, drogy, hip-hop, zlatý řetězy, atd...). Jejich životy tenkrát byly zřejmě neskutečně nudný. Teda aspoň podle toho filmu to tak vypadalo. Vydržel jsem u toho asi 1,5 hod a celou dobu jsem měl akorát pocit, že se Spielberg snaží vlézt divákovi do prdele. Když jsem zjistil, že do konce zbejvá ještě víc než hodina, vypnul jsem televizi, protože pokud bych měl u toho vydržet celejch 154 minut, tak mi Spielberg tim svym lezenim do prdele asi způsobí rupturu konečníku. Navíc nesnášim Whoopi Goldberg, takže sledování tohoto filmu bylo pro mě doslova utrpení. Takhle blbej film jsem už hodně dlouho neviděl. 0% P.S. Mam takovej pocit, že jedinej koukatelnej film od Spielberga je Duel a možná snad ještě Čelisti. ()
A půl. Já nevím, ale zřejmě se mi Spielbergova "lidská" dramata vůbec nedokáží dostat pod kůži a zanechat ve mně silný dojem. Podobně jako Říše slunce, je i Purpurová barva vysoce hodnocená, avšak ani z jednoho z těchto snímků jsem nedokázala mít pocit jedinečného, nezapomenutelného a hluboce lidského příběhu. Jak se jedná o dobrodružné či sci-fi "komerční trháky," tak mě Spielberg dosud nezklamal. Ale jakmile se přenese do dramat, tak v tomto "odvětví" mě nedokázal zaujmout. V podstatě je to takový komerční Hollywoodský bohém. Ale jak si vezme pod taktovku drama, snaží se přenést do lidského příběhu s důrazem na charaktery, zároveň jakýsi velkolepý komerční patos a chladnost, a tam, kde má ve velkofilmu speciální efekty či akci, se pokouší příliš hrát na city. Chybí mi jistá přirozenost. Je v nich příliš cítit snaha o "dojemný příběh." Jakoby pro to neměl potřebný cit. Zatím myslím, že toto rozhodně není Spielbergova doména. Tam, kde je mistrem ve svých milionových spektáklech, zaostává v malých příbězích, které se snaží hodit do stejného hábitu. Není to režií, snad ani scénářem. Ale pro mě jakousi, jakoby uzavřenou chladností. V případě této "barvy" na mě nezapůsobilo celistvé zpracování. To je sice režijně skvělé, ale často jsem měla rozlišné pocity v jeho vedení. Místy mi totiž připadalo, jakoby se Steven pokoušel o lehkou komediální vložku a chvíli na to se zase vše přehouplo v čisté drama. Toto prolínání, především z počátku, mi přišlo lehce roztěkané a jaksi i nemístné. Chyběla mi hloubka, ponoření do postav, soucítění s nimi. Postrádala jsem emoce, nedokázala jsem děj prožít. Závěr filmu je ukázkově hollywoodský a až křečovitě hrál na city. Ač si ho hlavní hrdinka v podání Whoopi Goldberg po těch dlouhých, útrpných letech jistě zasloužila. A český dabing mi ve spoustě pasáží přišel docela slabý. ()
Příběh z jižanské afroamerické komunity po skončení občanské války a zrušení otroctví. Příběh dvou sester, které jsou od sebe násilím odděleny a z nichž jedna (Whoopy Goldberg) musí žít v "otroctví" svého o mnoho let staršího manžela. První polovinu filmu jsem si myslel, že ho natočil jiný režisér, ale nakonec se Spielberg nezapřel. Nemám nic proti sentimentu, i když místy krutý, film je to krásný. Tohle je jen malé varování pro ty, kteří by od filmu čekali něco, co Spielberg zjevně natočit nechtěl. Při Oskarovém klání film prohrál především se "Vzpomínkami na Afriku". ()
Nechci Purpurovou barvu označit přímo za akademickou nudu, ale ty neproměnené Oscary docela chápu. Je to zajímavý námět, velice šikovně zrežírovaný. Film disponuje několika velmi silnými scénami, které se následně na to tříští s těmi maximálně sentimentálními (přdevším závěr), ale to už je Spielberg a člověk to musí brát s notnou dávkou optimismu. ()
Ztráta nevinnosti, předčasná dospělost, strach a odloučení - témata, která Spielberg opracovává téměř celou svou kariéru v nesčetných variacích. Purpurová barva jen dokazuje, že to jde znovu a znovu, aniž by se vytratilo to nepojmenovatelné kouzlo a šarm. ()
Určite nie prelomová kinematografia, skôr remeselne zručné spracovanie v umení mnohokrát sa vyskytujúceho námetu o násilne rozdelených a strádajúcich blízkych dušiach. Utrpenie jednej z nich, spočívajúce v otrockom posluhovaní manželovi, je postupne vyvažované odstupňovanými oblomkami radosti ústiacimi do záverečnej všeobjímajúcej a všeriešiacej katarzie. Jednoducho: život v ponížení sa šibnutím čarovného prútika premení na gýčovitú selanku šťastia a lúky plnej kvetov. Nedôveryhodná báchorka & žmýkačka emócií? Áno, ale spôsob, ktorý Spielberg zvolil ma dostal. ()
Velké téma, velký režisér. Spielberg se rozhodl natočit opravdu opravdový film. Strastiplný příběh života mladé černošky Celie na počátku dvacátého století Hollywood dostatečně ocenil (11 nominací na Oscara), ale jeho nezralou osobitost, která naplno propukla až se Schindlerovým seznamem nebo Ryanem, a fakt, že ho Hollywood ještě nepřijal jako seriózního vypravěče, vnímáme. Celie znásilňovaná vlastním otcem a následně provdaná za vznětlivého vdovce, který jí má za služku, se vypořádává s dvojí diskriminací – jako černoška i jako žena. Až přátelství s manželovou milenkou je pro ni impulsem udělat první krok na cestě k vlastní emancipaci. Jenže právě při náběhu na vlídnější polohu to začne poprvé drhnout. Na výsledek se samozřejmě velmi dobře dívá, ale onen akademický přístup je na hony cítit. Spielbergův odklon od rodinné zábavy první hodinku a půl šokuje, baví i dojímá, poslední hodina úctyhodné stopáže však zklamává a překvapuje, kam až Spielberg zkouší zajít. Ať se tváří sebevíc závažněji a zainteresovaněji, chybí mu vyloženě záporná postava, o útlaku, domácím násilí nebo problémech soužití mezi černochy a bílými toho vlastně moc neřekne. Vývoj hlavní postavy (dílčí změny k plnohodnotné přeměně, zatímco její manžel postupně ztrácí na sebedůvěře) mě nezajímal, v New Yorku se sice tehdy možná chodilo do divadla na Whoopi Goldberg (která je tady debutující a opěvovaná), mě však víc bavil Danny Glover. Nevím, jak by na mě výsledek působil před dvaceti lety, ale nyní jsem vnímal poměrně dost přihlouplých momentů (rvačka v baru, Gloverova roztržitá příprava na rande, nevinné a opatrné úsměvy Goldberg, řízení auta) a skutečně jsem některé pasáže v druhé polovině spíš protrpěl (včetně zbytečné africké vložky). Splněno, odškrtnuto, docela zklamání!! ()
Náročný boj ženy, týranej manželom, ponižovanej okolím, a bohužiaľ v danej dobe, nepriateľkou pre "všetkých" aj pre farbu pleti. Obával som sa dĺžky stopáže, no utieklo to ako voda. Spielberg podal vážnu tému solídnym spôsobom, a i keď na taký "Čiernobiely svet" sa "Purpurová farba" proste nechytá, mňa samotný film bavil. ()
Netradiční Steven, ale je to podobné jako Říše slunce, či-li velký příběh, ale pro mě ničím extra zajímavý. Herecké výkony jsou bezpochyby skvělé, například Danny Glover je opravdu k nepoznání od seržanta Murtaugha. Takže pro všechny diváky kteří ho znají jen jako otcovského strážníka nastane mírný šok. Film se místy vleče, ale zase na druhou stranu netlačí tolik na diváka jako například loňský "objev" Help. Poctivý 70% zážitek. ()
Související novinky
Prequel Šíleného Maxe má datum premiéry
Furiosa, prequel Šíleného Maxe od režiséra George Millera a studia Warner Bros. má oficiálně stanovené datum premiéry. Snímek v hlavní roli s herečkou Anyou Taylor-Joy (Dámský gambit) tak dorazí do… (více)
Filmový svět opustili dva slavní tvůrci
Filmový svět se v rozpětí několika hodin musel rozloučit rovnou se dvěma významnými filmovými tvůrci. Ve věku 77 let zemřel kameraman Allen Daviau, jehož budou diváci znát nejlépe díky skvělé práci… (více)
Tak to byla panečku síla. Příběh z americké Georgie začátku minulého století, začínající v roce 1907 a pokračující v dalších dekádách. Netušil jsem, že ty černé opice z amerického Jihu nebyly utlačovány pouze nadřazenými bělošskými panskými vidláky, ale také se týraly samy navzájem. V jedné černošské jižanské rodině se narodily dvě dcery. První byla Celie, která byla ošklivá a její fotr jí to rád zdůrazňoval, přesto se však neštítil s ní souložit a udělat jí dvě incestní děcka, která ji po narození sebral. A druhá byla mnohem hezčí, jmenovala se Nettie a také měla co dělat, aby se vyhnula fotrovu chlípnému údu. Už tento začátek odhaluje, o čem film asi bude a že to nebude přehlídka rodinných hodnot a sounáležitosti. Celie je otcem provdána za místního černého zmetka jménem Albert "Mister" Johnson, který má několik dětí a původně chtěl krásnou Nettie, po fotrově přesvědčování se však smíří s Celií. Mister se k ní však chová jako největší hovado, mlátí jí jak žito a jeho děti se jí vysmívají. Nejpotupnější bylo to, že svému muži musela říkat "pane". Jednoho dne se k nim přistěhuje také Nettie a sestry jsou štěstím bez sebe a chtějí být navždy spolu, ale Mister Nettie vyhodí z domu poté, co mu není po vůli. Při dojemném loučení si sestry slíbí, že si budou psát, a tak Celie při každém příjezdu pošťáka očekává dopis od své sestry. Ti staří buranští negři byli prostě odporná hovada, jejichž morální kodex se příliš nelišil od šimpanzů nebo ještě nižších opic. Zato se k nim však nastěhuje jedna Misterova milenka a umělkyně Shug Avery, která nejprve Celii zopakuje, jak je ošklivá, ale poté k sobě najdou cestu a dokonce si vymění i polibky. Misterův syn Harpo se ožení s tlustou a dominantní černoškou Sofií, která v jejich domácnosti nosí kalhoty. To se absolutně nezdá Misterovi, který svému synkovi říká, že tu ženskou musí mlátit, jinak ho nebude poslouchat. Tohle mu dokonce doporučuje také Celie, protože za ty roky přijala svou roli submisivní manželky a v jejím vnímání světa je to správné. A tak se Harpo a Sofie neustále bijí, až dojde k rozvodu. Odporná scéna byla také se starostou a jeho paničkou, která "měla ráda barevné děti" a nabídla Sofii místo služebné, ta to ale sakra odmítla, zopakovala to také starostovi a dostala pořádnou nakládačku, tentokrát pro změnu od místních bílých vidláků. Sofii byly odebrány děti a skončila na osm let v base. Celie si mezitím zvykne na přítomnosti Shug, nevadí ji, že píchá s Misterem a že se jí to, na rozdíl od ní, líbí. Navíc ji v její přítomnosti Mister méně bije, proto je dost rozrušená, když Shug odchází do Memphisu. Sledujeme souběžně tedy dva příběhy. V tom druhém se Sofie dostane z basy výměnou za to, že bude nakonec dělat tu služebnou. Jednou se jí podaří vyjet s paničkou za svou rodinou a má šanci strávit Vánoce se svými dětmi, ale panička je hloupá a neumí se odvézt sama domů, a tak musí řídit Sofie a je po radosti. Hlavní je však celou dobu fakt, že Nettie měla psát dopisy Celii, ale schránku přísně kontroluje její tyranský manžel, takže si myslí, že na ní sestřička zapomněla...Což ale není pravda! Jednoho dne se vrátí Shug se svým manželem Gradym, a to je pro Celii a Alberta velkým šokem. Grady a Albert se však stanou kamarády a společně se vylijí u stolu, zatímco Shug najde ve schránce dopis od Nettie a poté společně s Celií objeví skrýš v podlaze, kde Albert schovával všechny dopisy, které Nettie poslala! Dozví se, že Nettie žila s Celiinými dětmi Adamem a Olivií ve městě u rodiny, která se o ně starala, a následně se přesunuli do Afriky, do Keni. Zde jim bylo skvěle, připojili se k místním domorodcům, podstupovali jejich rituály, děti chodily do školy a všichni zpívali v kostele. Idylku jim však narušil roztahovačný bílý muž, který postavil přes vesnici cestu a zboural jim školu, kostel a jejich dům. Následně zpátky v Georgii dojde ke scéně, kdy Albert přikáže Celii, aby jej oholila, ta si však řádně nabrousí břitvu a už by jej podřezala, nebýt zásahu Shug. U rodinného stolování dojde konečně k tomu, že se Celie vzbouří, vyčte Misterovi jeho chování a hlavně to, že před ní schovával dopisy od Nettie. Shug mu řekne, že s manželem odcházejí a berou také Celii, což Mistera rozzuří, ale nic s tím nenadělá. Při hádce se ozve také Sofie, ve které se opět probudí její vzdor proti útlaku mužů a zavzpomíná na těžká léta ve vězení. Nová přítelkyně jejího muže jménem Squeak se také ozve a nakonec odjíždí společně s těmi třemi. Po létech se z Mistera stane starý opilec, jehož dům chátrá, pole zarůstá a zvířata mají hlad, a jeho otec mu to vše při návštěvě vyčte. Shug se konečně dá dohromady se svým otcem pastorem při dojemné scéně, kdy se lidé slavící u řeky přidají ke gospel zpívajícímu sboru v kostele. Také umře otec Celie a Nettie a při tom se zjistí, že to vlasně nebyl jejich otec, a tak nejsou její děti zároveň jejími sourozenci. Celie se stihla dát dohromady, otevřela si krejčovskou dílnu, ve které šije kalhoty, a nyní také zdědila dům po svém otci. Vše se tedy v dobré obrací a už chybí jen ten šťastný konec. Ano, Nettie po dlouhých letech přijíždí domů a přivádí také obě Celiiny děti. Bylo to neskutečně dojemné, emočně nabité a jelikož jsem dost citlivá povaha, tak jsem se rozbrečel. Takže to byl celkem tragický film, zobrazující spoustu nespravedlnosti, příkoří a bezpráví, které se však díky jedné umělkyni a milence tyrana Shug a také díky neustálé víře v lepší život obrátil a každý dostal to, co si zasloužil. A tak to má v životě být! () (méně) (více)