Go Back to Your Grave!
Režie:
Milan ŠteindlerKamera:
Miroslav ČvorsjukHudba:
Miloslav HalíkHrají:
Milan Šteindler, Dana Batulková, Klára Pollertová-Trojanová, Kryštof Koláček, Matěj Peprník, Zdeněk Marek, Monika Šeligová, Jakub Čistecký, Jan Trávníček (více)Obsahy(1)
Sociolog Víťa Jakoubek je tuctový třicátník, otec dvou dětí. O sobotách pomáhá tchánovi na chatě, přes týden obíhá obchody s nákupní taškou a v práci se marně pokouší uplatnit své znalosti. Jeho nezáživný život, plný zmatků a banálních katastrof, se změní, když dostane od ředitele úkol - prozkoumat hodnotový žebříček čerstvých maturantů. Když si ho na gymnáziu spletou s novým studentem a on se marně snaží omyl vysvětlit, rozhodne se přijmout nečekanou roli, aby snáze pronikl k názorům mladých. Do jeho skutečné identity je zasvěcena pouze ředitelka školy, emancipovaná žena, které se očividně líbí. Zatímco Víťovi se začíná v bezstarostném světě maturantů líbit, jeho rodinný život se dostává do stále větších problémů a roztržka s manželkou Janou se stále prohlubuje. Mezi "spolužáky" tráví pořád víc času, jde s nimi na diskotéku, koupí si oblečení pro mladé, pomalu se sbližuje se spolužačkou Evou a poznává, že středoškoláci dospělými opovrhují stejně jako jejich názory a hodnotami. Situace se vyhrotí, když se třídou odjede na chmelovou brigádu a zúčastní se nočního tahu, při němž studenti zdemolují kolotoč. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (358)
,,Jak žijeme? Žijeme hrozně... Copak tohle je nějaký život? Vynést odpadky, přinést prachy, vyzkoušet děti... odpadky ven, děti domů, jdi do práce, nakup cestou z práce, vydělávej, angažuj se.... vynes odpadky! To je stereotyp, nuda, život o něčem, co tě nezajímá... Marná snaha o něco, co je ještě marnější... Vždyť my se neumíme ani odvázat, udělat něco pro radost, bez přičiny, prostě jen tak... třeba vylézt na strom!" :-) Hořkosladká cesta (ne)rozhodného člověka pomocí sociologického výzkumu do ztraceného mládí, přes radovánky, na dno až v trpké v podobě brzkého návratu do stáří... Milan Šteindler do třetice završuje výraznou účast na revolučních filmech z konce 80. let Pražská pětka - Kopytem sem, kopytem tam - Vrať se do hrobu!, tentokrát nejen jako ústřední herec, ale i poprvé jako režisér a částečně také scenárista. Ve vybraných scénách jde znát ještě silné ovlivnění poetikou Divadla Sklep, ale jako celek se tenhle film spíše zaměřuje na zachycení generační výpovědi své doby a spontánní mládeže (mimo jiné) pod vlivem uvolněné atmosféry před listopadem '89. Mimo komediální linie tenhle film v sobě tolik nadčasových myšlenek a přináší poutavý příběh ze života, který navzdory dobovým reáliím vypadl jakoby ze současného světa. ,,Svému osudu my sami přejeme. Zvítězíme, ustoupíme, prohráme? ... Nikdy se nevrátí pohádka mládí..." Výborná režie a scénář! Z vedlejších rolí rozhodně cenná účast Jiřího Valy v jedné ze svých poslední rolí (ředitel ústavu s legendární hláškou ,,Tak jste se nám pořád nevyhranil, Jakoubku" :-)). 90% ()
Tak to asi nerozdejchám, až přijdu za nějakou hezkou mladou holkou s cílem navrhnout jí inspekci mé postele a ona mě řekne, vrať se do hrobu ! V tu chvíli utržím asi největší KO mého života. Naštěstí jsem kluk šikovná a už mám plán jak i v padesáti oslním každou mladou holku. Do ucha píchnu kříž /pro balení křesťanek /, do nosu půlměsíc / pro balení muslimek / na hlavu si nastříkám barvy v podobě národní vlajky / pro balení nacionalistek /, na krk dám velkej pozlacenej řetěz / pro balení hip hoperek /, na tričko I´m rebel / abych zdůraznil svou odlišnost od konzumní společnosti /, na břicho si nechám vytetovat mapu Vietnamu / pro balení ženské části naši "skorovětšiny" v České republice /, záda nechám volný /pro balení výtvarně nadaných děvčat /, na záda si dám batoh / pro balení cestovatelek /, na nohy si navléknu sukni / pro balení lesbiček /, na jednu nohu si obléknu sportovní botu /pro balení holek sportovkyň /, na druhou nohu si obléknu Martenku / pro balení anarchistek /, na obličej si nasadím menší hranaté brýle a nasadím výraz světáckého všeznalce / pro balení intelektuálek / a kolem pasu si vystavím nejnovější typy mobilů všech značek / pro balení materialisticky založených holek /. Ještě jsem přemýšlel jak oslnit romky, ale to je o držku, náhodou bych jim to v posteli špatně udělal a ještě bych byl obviněn z rasismu a diskriminace, tak radši nic. No holky a která si mě, věčného mladíka po tomhle komentáři troufne poslat do hrobu ? ()
Milan Šteindler je sice výtečným (ne)hercem divadla Sklep, ovšem režisérem je velmi průměrným až mizerným. Sklepácky ujetý humor se ve filmu "Vrať se do Hrobu" podivně mísí se snahou o jakousi "výpověď" o "současné mládeži" a o "obecných poměrech". Stačí porovnat s Vorlovým Kouřem, aby bylo jasné, jak rozdílné přístupy představuje zdánlivě shodné nebo velmi podobné východisko. Šteindler víceméně rezignoval na ujetost a nadsázku Sklepa, ale přitom nedokáže nabídnou ani civilnost, ani autenticitu, ani slušné herectví. To, co by mohlo za normálních okolností bavit je tu spíše rozpačité a podivně nucené, to co by mohlo být výpovědí, je přitažené za vlasy. Ani ryba ani rak, nýbrž nevydařený kočkopes. Samozřejmě zde najdeme řadu vydařených gagů a taky množství dobře odpozorovaných scén, ale jako celek to zoufale nedrží pohromadě. Možná, kdyby herce Šteindlera režisér Šteindler asi tak třikrát denně sepsul na tři doby za to, že svůj text odříkává jako žáček 1A u tabule básničku, a kdyby režisér Šteindler občas na herce Šteidlera zařval "stop! tohle je naprosto strašný! znova!", byl by to vcelku podařený film, ale není, neb brýle se bez brýlí špatně hledají a Šteindler si jako herec-režisér nevidí ani na špičku nosu... Samozřejmě by nebylo od věci, kdyby se role sociologa ujal někdo, kdo ve svých třiceti tak trochu vypadá na dvacet a ne na čtyřicet. Jistě by rapidně ubylo trapných scén. Uznávám přitom, že ta trapnost má určité zvláštní kouzlo, ale opravdu to stačí? ... Celkový dojem: 65% ()
Vyšlo teď na levným DVD a má dobré hodnocení na csfd = řekl jsem si, že chci vidět. No... prý je to nejlepší film Milana Šteindlera... prý je to příjemně "sklepácký" Šteindler... prý je to... Ani náhodou! Jde o průměrný film, ve kterým toho zbylo z typické socialistické komedie překvapivě hrozně moc (a že jsem těch socialistických komedií viděl!), s geniálním Sklepem má strašně málo společnýho a celou dobu jsem si říkal "Dělá si ten Šteindler ze mne prču na druhou? Nebo je to opravdu takhle slabý?". Pravdou je, že film pár silných okamžiků má, ale to mezi je, nezlobte se, balast a zmar (herecký výkon mladinké Šteindlerovy "lásky"), a tak ty okamžíčky spíš vypadají, jako ukradený z filmů jiných, lepších (výstupy Jaroslava Duška). Nakonec asi převáží úcta k mistrovi, kterého jinak obdivuji a ty 3/5 filmu dám, ale dlouhou dobu jsem uvažoval o výrazně horším hodnocení. Jenže pravda je, že jednu velmi silnou dějovou linii ten film má - porady týmu sociologů, které geniálně ukazují, za co taky byli a jsou lidé placeni.... ()
Galerie (10)
Zajímavosti (41)
- Když Víťa (Milan Šteindler) kouří v práci a do místnosti vejde asistentka (Yvetta Blanarovičová), tak schová nedokouřenou cigaretu pod stůl. V dalším záběru ale drží v ruce jen nedopalek. (Duoscop)
- Víťa Jakoubek (Milan Šteindler) si kupuje od polských překupníků světle modré kalhoty. Do hospody přijde ale v kalhotách tmavě modrých, ty pak nosí nadále. (rakovnik)
- Otázka z ruštiny u maturity: „Što vy dělájeťe v svabodnoje vremja?“ znamená: „Co děláte ve volném čase? Málková (Klára Pollertová) odpovídá větou: „Ja guljaju v parke,“ tedy: „Procházím se v parku.“ (sator)
Šteindler nemohl tušit, že jeho první, několik politicky odvážných motivů obsahující a celkově v tomto ohledu drzý film je jedním z posledních předrevolučních, jakož ani tušit, že se tento film zapíše do dějin českého kina jako ten, v němž se svou poslední a první filmovou rolí setkávají tak značné a tak protilehlé veličiny, jakými jsou někdejší matador a miláček komunistické kinematografie Vala a budoucí miláček samorost Dušek (ten se sice o rok dříve mihl v Pražské pětce, kde měl ale pouhý štěk). Oba jsou zde výborní. Dušek už je ten Dušek, jak ho známe, byť si zatím vystačí s prkennou stylizací, Vala jako by se vysmíval významné části své dosavadní tvorby. Jakkoli Šteindler nemohl tušit, budiž mu připsáno ke cti, že tohoto tehdy již delší dobu v kinofilmech jen zřídka obsazovaného herce vůbec angažoval. (Vala je vlastně v celém filmu téměř jediným široké veřejnosti známějším mužským hercem a vůbec jediným, kterého bylo tehdy možno označit za hereckou hvězdu. Naopak s Duškem se sluší zmínit i Holubovou, ale ta už tehdy měla ve filmech leccos za sebou.) Sám autor hraje hlavní postavu dost neumně, což podle mě filmu neškodí. Spíše mu škodí snaha se každou chvíli a za každou cenu dobrat nějaké pointové hlášky („jsou dány dvě kružnice...“) nebo situace (únik z WC oknem), při čemž na účelové cestě ke kýženému cíli kauzalita momentálního děje a možných motivů jednání často nedává smysl. Což ale na druhou stranu málokterému divákovi vadí. Žel některé ty pointy a hlášky ani za moc nestojí, i když třeba "ja guljaju v parke" je samozřejmě kult. Lajtmotiv celého filmu, nerealisticky jednostranně kritický pohled na mládež, je sdostatek oprávněn nikoli jen nadsázkou, ale především tím, že není pohledem moralisty, nýbrž někoho, kdo se mezi ni vetřel jako špión a v této konfrontaci trpí tím, že jeho vlastní mládí je pryč, že je tudíž již outsideremem, který nemá nárok („vrať se do hrobu!“). No a také tím, že film spíše než s mládeží vede polemiku s oficiálním žargonem a bez kontaktu s realitou tradovanými „stanovisky“ tehdejší garnitury na všech úrovních, včetně masmédií (srov. také Duškovu postavu předsedy SSM). A na druhou stranu s těmi masmédii a s veřejným míněním komunikuje tím, že právě v nadsázce předvádí ty nejtypičtěji propírané hříchy mládeže, jako např. bezohlednost v dopravních prostředcích. Při scénách s davy v ulicích hlavní hrdina dvakrát prochází kolem pankáčů (jeden má na zádech bundy anarchistické Áčko a nápis „problem“) a jednou kolem metalistů, na chodbách obludného paneláku i ve výtahu jsou (nepochybně mladými chuligány vytvořené) nápisy a sprosté obrázky, značka kapely Depeche Mode (tehdy u nás mezi mládeží opravdu kultovní) a také název skupiny Erasure. Velmi hezký je první závěr filmu s manželkou na stromě, jakož i epilog s "dalším, již druhým samostatným výzkumem". Šandíkova kritika je asi na místě, na druhé straně asi i chvála Radka99, ale pochopení věci nalézám jen u Subjektiva, což pro pilné čtenáře mých komentářů už není ničím novým. () (méně) (více)