Vrať se do hrobu!

s postupem času mi přijde, že je dobrý tenhle film vidět několikrát. viděl jsem ho s rodičojc, s prarodičojc, s kamarádama, sám, za střízliva i v opilosti a uvědomil jsem si, že v určitným ohledu to pokaždý člověk vnímá trochu jinak díky tomu, jak každej reaguje na různý momenty odlišně. a uvědomil jsem si, že ten generační střet je v tomhle snímku s trochou nadsázky téměř dokonale trefnej.. je zvláštní, že takhle přemýšlím zrovna o takovýhle bejkárně, ale zkrátka mě tenhle nahořklej, i když místy velice vtipnej příběh stárnoucího chlápka, co se chce chytnout posledního stébla, tak nějak bere.. spoustu super detailů, rozhovor v sídlištním baru po rodičáku je genialita.. a co třeba kurva vylízt na strom a neptej se mě proč, prostě jen tak!..možná proto, že ze mě stejně vyrostě stejnej blbec jako je on. (18.02.2013)

Po delsi dobe jsem tento film opet videl a uvazoval jsem, ze pujdu o hvezdicku dolu. Nakonec tak ale neudelam, protoze vtipne situace zustaly vtipnymi i po letech. Kazdemu musi byt jasne, ze se nejedna o zadny velkofilm, u tohoto dila s hodnocenim ale udelam vyjimku, nebot svym humorem a nejake te lidskosti se tento film stava nesmrtelnym:-). Jen si dam tak na deset let pauzu. Do te doby doufam, ze se Steindler sebere a jeste nejaky narez natoci! (12.03.2006)

Jinak film vidíte ve 20ti jinak ve 40ti .... Chudí, spoutaní, Jen rychle ukradnout smíme někdy vzácnou chvilku radosti a blaha. Lidé pracující mají nejvíc pout. Milence však pro ta pouta bolí hlava. Přesto však drahá na paměti měj, My že svému osudu i sami trochu chceme. Zvítězíme? Ustoupíme? Prohráme? Chtěl bych tě tu.. Spolu bychom rozhřáli snad ledy. Láskou v sobě také křídla dáváme. Chtěl bych se statečnou ženou vzlétnout naposledy. Mojmír Hušek ??? --profesor Jaroslav Spousta (15.02.2011)

Výtečná komedie osobitého herce a režiséra sahá k ojedinělému tématu - k sociologickému průzkumu, který slouží jako průnik generací - k té rozzívaně mladé i k té zrezivěle zralé. Splývání třicátníka se sotva nominálně ukončenou nezletilostí je stejně úžasné jako třeskutá vlídnost mládí stříbrného větru (větrů?) vůči mládí první životní zkušenosti. Vědcova pošetilost a naivita totiž jinou charakteristiku nezasluhuje. Poetika SKLEPA tu nesporně dosahuje svého vrcholu v žánru hraného filmu (tím dalším je stejně osobitý dokumentární seriál ŠUMNÁ MĚSTA s výtečným dalším sklepovcem Davidem Vávrou). Náznaky toho, že SKLEP dozrává a emancipuje se postupně z laskavého a vlídného spřízněného protektorátu Věry Chytilové bohužel nepřekonaly právě tuto vstupní úroveň naděje a očekávání. Způsob, jakým je zachyceno vědecké prostředí pozdní normalizace, je exaktně přesný. Pozornost zaslouží i vícevrstevná kompozice (gradující pokusy o manuální oslovení zadní části těla Haliny Pawlowské či strhující Duškovo blábolení, které vyvrcholí triviálním otěhotněním Blanarovičové). Ale i tak do mozaiky dnes už vlastně také historické sebereflexe pozdní normalizace přibyl další, nikoliv necenný příspěvek. Určitě k radosti českého - sotva jiného než českého - diváka. (17.09.2007)

Pane Šteindler, to se vám ale povedlo, tohleto...Všichni jsme to viděli n x ale stejně mě to zaujalo, pobavilo. Všimněte si detailů typu :Vždyť on nic neudělal, jenom opakoval...a stejně ho zavřeli. Dušek! Opět nebo poprvé funkcionář-jako kdyby se připravoval na Pelíšky už v r. 89. Vietnamci budující naše strojírenství. Vy jste se nevyhranil soudruhu! Zasadní otázka výzkumu. Povznáší člověka fyzická práce nebo se z ní blbne? Uzavřel bych to tak, že více než polovina z nás ještě zodpovědný přístup k životu hledá... a nenaléza! (26.02.2008)