Vrať se do hrobu!

Stejný případ, jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tzn. Jeden z těch filmů, které musely dozrát, abych v nich viděl víc, než trapnou blbost (ale stejně tak je možné, že jsem k nim musel dozrát já). Přestože hlášky z Vrať se do hrobu nezlidověly stejně, jako třeba ty Svěrákovské, dnes je minimálně pamětníci té doby ocení. Pawlowskou moc nemusím, ale to laskavě ironické vypíchnutí mizérie doby, se jí povedlo. Obsazení Šteidlera byla trefa do červeného a ještě nevyčpělý smrad socialismu, smíchaný s počátečním kýčem západu, byl cítit v každém záběru. A samozřejmě vděčné téma mezigeneračního střetu, nebo stereotypů manželství, dnes vnímám taky jinak...jako zdařilý šťouchanec do žeber jak společnosti, tak dospělosaurů. Dospělí se často staví do role těch, kteří se mladým snaží otevřít oči, ale ono to může zafungovat i naopak. A že to většina dospělých opravdu potřebuje. Takže dobrý. (24.06.2023)

Období od roku 1989 - 1991 přineslo pro oko českého diváka několik nezapomenutelných snímků. Kromě tohoto můžeme jmenovat perly jako Kouř či Pějme píseň dohola. Z této trojice u mě těsně vyhrává právě tento film, kterým si Milan Šteindler nastavil tak vysokou laťku, že už jí nikdy nepřekonal. Nálada filmu, kterou dokresluje i vhodně vybraná hudba (hned bych skočil po soundtracku) vás uvrhne přímo do dění a chtě, nechtě musíte s Víťou Jakoubkem sympatizovat. Pro mě možná nejlepší česká komedie vůbec a to včetně zdánlivě nepřekonatelných klasik... (21.02.2007)

Film jsem poprvé a naposledy viděla někdy v pubertě a vůbec jsem se u něj nebavila. Tehdy to zkrátka nebyla komedie, kterou bych ve svém věku mohla pořádně chápat, a navíc jsem nesnášela Milana Šteindlera. To první se dost možná změnilo, to druhé však jen minimálně, takže jaksi postrádám motivaci k tomu, abych si "Vrať se do hrobu" zopakovala jako dospělý divák. Možná jednou... Druhý pokus proběhl pár měsíců zpátky a ne, nedokoukala jsem, tohle prostě není můj hrnek nescaffé... 40% (19.05.2009)

"Aber Jakoubek nicht so schnell, bleiben Sie stehen!" Šteindlerovi se povedla "gymplácká" komedie, která je od začátku do konce fakt vtipná a svěží, a přitom absurdně realistická; stejně jako "netradiční metoda" jeho průzkumu :-) Skvělé jsou i postavy v Sociologickém ústavu - výborný Jiří Vala jako ředitel nebo otec a syn v šedých svetrech, či spolužačka - intelektuálka Eva Holubová... (30.11.2009)

Jako pohled do života mládeže těžko uvěřitelné, ploché, stereotypizující a laciné. Na druhou stranu jako reflexe dosavadního života zralého třicátníka ve světle nuceně připomenutých ideálů mládí o mnoho zdařilejší. Snad právě porevoluční doba změn přála upřímně angažovanému, společnost prostupujícího pohledu na sebe sama, minulost, současnost a budoucnost, více, než doba dnešní. Slabé ****. (20.08.2009)