Spoutej mě!

Spoiler. To, že v citoch netreba hľadať logiku, je mi jasné. Ale tento vzťah bol aj tak príliš zvrátený. Bývalá pornoherečka a narkomanka podľahla zvodom svojho únoscu. Ok, divné, ale beriem. Skôr mi prišlo neuveriteľné, že jej to po chvíli schválila aj sestra, ktorá dovtedy na ňu dávala pozor. Pár scén bolo zapamätaniahodných, ale samotnému príbehu moc neverím. (23.06.2016)

Když mně film věhlasného tvůrce nenabídne žádný prožitek, zábavu, ba ani nějaký ten kulturní šok a jen si ho "odkroutím", tak je něco špatně na našem souznění, což se bohužel netýká jen tohoto Pedrova snímku a nic na tom nezmění celkem slušný Banderas ani Morriconeho fidli fidli... Za mě by se mohl raději živit navrhováním interiérů pro registrované páry. 40% a basta fidli! (14.02.2014)

Ve Spoutej mě! nám Pedro Almodóvar podává španělskou telenovelu. Ale i tak může vzniknout krásný film. Almodóvar ví přesně, co chce. Jede si svůj příběh, který je stejně dojemně vtipný jako tragický. Film táhne výtečný Antonio Banderas v roli ukázkově narušeného jedince Rickyho. Victoria Abril pak představuje bývalou pornoherečku Marinu okolo níž se celý příběh točí a vedle Banderase rozkošně ladí. Poetiku poté vytváří Morriconeho hudba (zejména v závěru filmu). Spoutej mě! je vskutku typický Almodóvar: pestrý, nekonvenční, provokativní, černohumorný. Finále, kdy se z filmu stává prosluněná romance, je opravdu španělsky laděné. Spoutej mě! je velice zvláštní snímek, ale zvláštnost a genialita si meze nekladou a Pedro Almodóvar mi dokázal, že opravdu umí. Je to specifický tvůrce a velký vypravěč. 70% a krásné čtyři hvězdičky.. (11.02.2019)

Film Spoutej mě! je stylizovaným romantickým sarkasmem. Spoutej mě! je do absurdní podoby čistoty citu lásky uvedený stockholmský syndrom. Z přirozeného smyslu pro zvrhlost vykouzlil Pedro Almodóvar spásný romantický výkřik, přímo do něj vložil úchylky ublíženého vnitřního světa, melodramatické vzdechy, opiátové zkušenosti, hlas vlastní filmařské profese, sytou barevnost, výstřednější obscénnost a dokonalé zneužití psychologie stockholmského syndromu. Vše odlehčuje a s hravostí si vychutnává všechny plánované souvislosti. Spoutej mě! je taškařicí nejhlubší niterné touhy lidské přirozenosti. Hrdinou sarkastické romantiky je Ricky (vynikající Antonio Banderas), sirotek, čerstvě propuštěný z psychiatrické léčebny. Na samém prahu plnohodnotného dospělého života se bez předchozích zkušeností dvoří s přizpůsobivou empatií a bez ohrožení kráčí za ženou svého srdce. Nejpřevratnější katarzí prochází Marina Osorio (pozoruhodná Victoria Abril), filmová herečka se zkušenostmi s pornem a narkotiky. Nakonec, i ten masochismus může přinést potřebné uspokojení a následné dokonalé naplnění osobním štěstím. Významnou postavou je Lola Osorio (velmi příjemná Loles León), svědomitá filmová produkční a starší Marinina sestřička. Neočekávané zmizení sourozence přidělává zbytečné starosti. Výraznou postavou je tu také Máximo Espejo (velmi zajímavý Francisco Rabal), režisér hororového filmu. Povědomí o posledním střípku své milované práce se lehce vzbouří proti času, láska má mnoho podob. Z dalších rolí: sadisticky a zcela spravedlivě trestající distributorka omamných látek (Rossy de Palma), posmutnělá ředitelka psychiatrického ústavu (Lola Cardona), Máximova trpělivá manželka Alma Espejo (Julieta Serrano), bezstarostná Marinina lékařka Berta (María Barranco), lehce zaskočená novinářka Montse (Montse G. Romeu), filmový herec fantoma Oswaldo (Oswaldo Delgado), nutností vyrušená lékárnice (Concha Rabal), či Marinina maminka (Almodóvarova mamá Francisca Caballero). Film Spoutej mě! je vyzbrojen černým humorem k nadhledu zběsilé touhy, které se obvykle říká láska. Výstředně zábavné to filmové dílo! (24.03.2020)

Neuvěřitelné a nesdělitelné se v tomto díle stává i uvěřitelným, i sdělitelným. To ovšem neznamená, že obsah i zaměření ibersky divokého Almodorova filmu vyvolává jednosměrné nadšení. Na druhé straně nelze pominout bravuru, s jakou se nesnadné látky zmocnily jak filmový štáb, tak představitelky a představitelé klíčových postav vlastně komorního díla i scénaristické dotažení díla do obecnějších sociálních kontextů. Sbližování mezi oběťmi a jejich trýzniteli je známo i z teroristických vyděračských akcí a funguje i ve větších lidských množstvích. Pozoruhodná je skutečnost, že v podstatě zločinecký krok je motivován vlastně ušlechtilým záměrem a že podmínečný zdar má na hlavní mužskou postavu pozitivní psychoterapeutický vliv. Nepravděpodobné není nemožné: herecké kreace a temperament krále komiků (ale i neméně zdatného charakterního herce a operního i operetního zpěváka) Vlasty Buriana je druhým možným příkladem těchto neobvyklých postupů a změn. SPOUTANÁ stojí v každém případě nejen za zhlédnutí, ale i hluboké zamyšlení. (04.04.2016)