Spoutej mě!

Štokholmský syndróm ako vyšitý medzi bláznom a pornoherečkou. Už len toto samo vyznieva tak bizarne, že by som snáď aj iba s touto nápoveďou uhádol, že tvorcom je Almodóvar. Celý ten koncept, že unesieš ženu a násilím ju donútiš zaľúbiť sa do teba, je témou, ktorá by dnes už asi narazila na odpor rôznych feministických hnutí a organizácií na ochranu žien. Almodóvar ale nechce ukazovať násilie ako nejaký oprávnený prostriedok na vydobytie si svojej vôle, je tu naopak silný náznak irónie. Film je v mnohých ohľadoch a sexualitou, pri ktorej rozmýšľate, či to nerobia naozaj, dosť provokatívny, Udeľujem mu silné tri hviezdy (19.06.2020)

4,5*/5 Pedro, ty starý úchyl, ako to robíš? Najväčšia sranda je v tom, že tá zdanlivá inakosť a možno pre niekoho zvrátenosť, je svojim spôsobom absolútne prirodzená a snáď nikto nevie ľudské vášne zobraziť tak dokonale a zanietene ako Almodóvar. Ako je už zvykom, herci boli výborní (ústredná dvojica fantastická), farby len tak hýrili, príbeh opäť pútavý a opäť živočíšne ľudský, výborná hudba (Ennio Morricone), množstvo podstatných pekných detailov, sex a nahota mali svoje absolútne opodstatnenie... Keby sa ma niekto opýtal, o čom bol film Átame, tak jednoducho poviem, že (zas) o Láske. Vo všetkých jej podobách krutých aj radostných, ktoré sa nevyhnutne doplňujú. Oceňujem originalitu príbehu a jeho podanie, aj keď to už je u tohto skvelého španiela tak trochu samozrejmosť a zároveň trademark. Laťka je vysoko (Hovor s ňou, Všetko o mojej matke, Zlá Výchova) a preto plný počet tentokrát nedám. Ale aj tak je to vlastne jedno, lebo Almodóvar hrá úplne inú ligu, mimo nejakých zbytočných porovnaní a hodnotení...Jeho filmy sa musia jednoducho prežiť. Tí čo to prežiť vedia, rozumejú predpokladám aj tomu čo hovorím:) (05.01.2010)

Ve Spoutej mě! nám Pedro Almodóvar podává španělskou telenovelu. Ale i tak může vzniknout krásný film. Almodóvar ví přesně, co chce. Jede si svůj příběh, který je stejně dojemně vtipný jako tragický. Film táhne výtečný Antonio Banderas v roli ukázkově narušeného jedince Rickyho. Victoria Abril pak představuje bývalou pornoherečku Marinu okolo níž se celý příběh točí a vedle Banderase rozkošně ladí. Poetiku poté vytváří Morriconeho hudba (zejména v závěru filmu). Spoutej mě! je vskutku typický Almodóvar: pestrý, nekonvenční, provokativní, černohumorný. Finále, kdy se z filmu stává prosluněná romance, je opravdu španělsky laděné. Spoutej mě! je velice zvláštní snímek, ale zvláštnost a genialita si meze nekladou a Pedro Almodóvar mi dokázal, že opravdu umí. Je to specifický tvůrce a velký vypravěč. 70% a krásné čtyři hvězdičky.. (11.02.2019)

Asi jsem na jinej styl humoru, zápletek a vykládání příběhu. Tady jsem měl chvílemi pocit, že si z nás diváků dělá řežisér nemalou srandu, v zápětí se ale snímek začal tvářit vážně. Takhle to probíhalo téměř celý film. Když to končilo, říkal jsem si, že se vlastně v průběhu nic moc nestalo, děj byl velice plochý, takový nemastný neslaný. Ale abych jenom nekritizoval, je potřeba vyzdvihnout herecké umění A. Banderase, kterému byste nějakou tu psychickou poruchu ve Spoutej mě! uvěřili. On je jeden z největších plusů spolu se španělštinou, která byla příjemným zpestřením. (06.02.2010)

Typický Pedro zhruba v polovině své tvorby. Jeho dvorní herec Banderas stále ještě jako mladý ucho, o Victorii Abril platí v podstatě to samé. Tentokrát homosexualita jen ve dvou náznacích (holky chystají šou na dotočnou, zneužitý Banderas na ulici) a kromě trochu bondage a klasické porce erotiky nic extrémního. Almodóvar se na začátku 90´s už zklidňoval. Hudba od Ennia mě trochu zklamala, čekal jsem víc. Jako související film lze Sběratele označit jen tím únosem, protože jinak je to atmosférou, motivací i koncem něco úplně jiného. (31.07.2013)