Divoch

Dánská hořkosladká komedie díky údernému námětu poslouží spíše jako podnět pro divákovo zamyšlení, ale sama o sobě k zajímavým závěrům nedochází. Navzdory lehce přestřelené stopáži celkem příjemně uteče, přestože nestaví na chytlavém stylu ani třaskavém humoru. Milovníky severu ale rozhodně neurazí. Více zde. (15.05.2022)

Pěkné přírodní scenérie zaujmou, stejně tak mám rád snímky kritizující lidskou společnost a snahu od ní uprchnout, v tomto subžánru jsem již zhlédl spoustu mimořádných počinů. U Divocha jsem se po většinu stopáže bavil, i režie je dobrá, ale musel jsem si povzdechnout kupříkladu nad jednáním neschopných policistů, stejně tak lituji, že snímek nedopoví další důležité aspekty, které načal. 65 % (21.05.2022)

Divoch je mistrovsky natočené dánské komediální drama, které staví na typických aspektech severského humoru, tedy na silně emotivním a inteligentním satirickém humoru se sociálním přesahem. Velmi se tak z posledních let podobá švédskému Stoletému staříkovi, který vylezl z okna a zmizel, a v řadě prvků též americkému Drž hubu! Mladičký režisér Thomas Daneskov nám v průběhu filmu servíruje ty nejrozmanitější techniky střihu, kompozice a zvukových efektů, což dělá z Divocha mezi mainstreamovou tvorbou opravdu osvěžující kinozážitek. Když k výše uvedenému připočteme výborný herecký výkon Rasmuse Bjerga v roli Martina a zdařile odprezentovanou hlavní myšlenku filmu, stává se Divoch jedním z TOP aspirantů na přední příčky nejlepších snímků roku 2022. Čtyři hvězdy a jedno velké doporučení. 👍 (SCANDI FEST 25.1.2022) (26.01.2022)

Jsou momenty, kdy chci znát odpovědi na všechny otázky, které film vyloží na stůl, ale tohle není ten případ. Někdy se člověk prostě jen rád uvolní a nechá se unášet úchvatnou norskou přírodou. Divoch je úžasnou feel-good jednohubkou, která vás donutí přemýšlet nad životem a záhadou, kdy už tomu policejnímu psovi konečně skončí volno. Momentálně asi to nejlepší, na co můžete v kině zajít. (14.05.2022)

„Myslíš jen na sebe a svý potřeby. Nikdy na mě nebo na někoho jinýho. Zasranej egoisto!“ - „Já myslím na jiný lidi!“ - „Jo…jen když si ho honíš!“ Po nejasném začátku se z toho postupně vyprofiluje malinko absurdní „buddy“ film říznutý roadmovie a krimi komedií. Tahle směska pak docela dobře funguje, ač silnější momenty střídají hlušší, kterých také není zrovna málo. Oba dánští souputníci jsou vcelku sympatičtí a člověk jim fandí, aby unikli všem svým pronásledovatelům. Divák dostane názornou ukázku např. toho, že s altruismem se moc daleko nedostane, netalentovaní lovci mohou zažít svůj hrdinný moment a utéct před světem se nedá ani v rozlehlé norské přírodě. Jen mě mrzelo Martinovo vyměknutí a nepozdávalo se mi ani to, když šel policejní velitel do akce na vlastní pěst. Závěr měl svou atmosféru, která pak ve mně doznívala i po skončení. Dávám lepší průměr. „Měli bysme zavolat někoho s čuchacím psem.“ - „Jako s pátracím psem?“ - „Jo.“ - „Nevím, jestli dneska maká.“ - „Co jinýho by jako dělal?!“ - „Nevím. Je to pes...asi psí věci.“ (16.04.2023)