Ať začne slavnost...

Jsem trošku zklamaný, protože jsem čekal poněkud méně slov a více vizuální opulentnosti. Na druhou stranu je film natočen precizně, bez nějakých větších zádrhelů či chyb. V prostřední části se sice může občas dostavit nuda, ale vše vynahrazuje výtečný konec. Zajímavým nápadem je také použití hudby právě Filipa Orleánského, zvláště krásná skladba v závěru. Ze silného hereckého trojlístku se mi nejvíc líbil Marielle, ale ani Noiret a Rochefort nezaostávali. (13.02.2011)

Skvostná záležitost ošperkovaná známými francouzskými herci a představující francouzský historický film v té nejlepší podobě. Ale nebyl by to Tavernier, kdyby mu nešlo o víc než jen ukázat opulentní scény z dějin Francie. Na dramatické události kolem Filipa Orleánského nahlíží jako na politické drama a současně jako morální dilema jeho protagonistů, rámované scénami z velkolepého banketu. (01.03.2015)

Období po smrti Ludvíka XIV., kdy Ludví XV. je ještě dítě a vládne za něj princ regent Filip Orleánský. Film zobrazuje Filipův dvůr, který byl očividně jednou velkou pařbou, jeho podivné ne/přátelství s Abbé Duboisem, který se chce stát arcibiskupem a také úsměvně naivní tragickou vzpouru 4 bretaňských šlechticů. (05.04.2021)

Velmi neobvyklé satirické drama. 1) Francouzský humor mám spojený s funesovskou přímočarostí nebo belmondovskou elegancí, ale rozhodně ne s ironií příznačnou spíše pro filmy anglické provenience. A tento snímek ironií přímo sálá. 2) Francouzské drama ve mně evokuje jemnou psychologii a empatickou citlivost. Zde je drama brutálně přímé až naturalistické. 3) Kombinace dramatu s ironickými šlehy je ve francouzském filmu stejně častá jako akční napínavá podívaná ve filmu českém - tedy velmi vzácný jev. A zde nám jej Bernard Tavernier dopřává v rozsáhlém měřítku. 4) Historické filmy mám velmi rád. Toto je navíc první film, kde jsem se dozvěděl i řadu zákulisních historických faktů, o kterých jsem dosud neměl ani potuchy (například chodící WC). 5) Výborné herecké výkony podtrhují příjemný i když poněkud nezvyklý dojem, který ve mně dílo 33letého předního francouzského režiséra Bertranda Taverniera zanechalo. (29.09.2011)

Hra moci, bezbřehé požitkářství a fatální rozhodnutí dělaná s trestuhodnou lehkostí, která nakonec Filipa II. Orleánského téměř dohoní v podobě výčitek svědomí. Vpodstatně nechutné a zavrženíhodné orgie zobrazuje snímek z pohledu jejich strůjců, takže vypadají skoro jen jako nevinné hrátky. Snímek zaujme dialogy, které jsou nezvykle otevřené. /3. 8. 11./ (03.08.2011)