Tajemná záře nad Pacifikem

Úvodní titulky. Vrum. Americká letadla vzlétají a přistávají. Vrum. Pořád se nic neděje. Mezitím pobíhá Kirk Douglas, který nemá skoro co hrát a Martin Sheen, který má přece jen více prostoru. Vrum. Další záběru typu: ,,Chlapci, vstupte do armády." Vrum. A pak to konečně přijde. Bouře, která celou letadlovou loď přepraví v čase pár dní před útok na Pearl Harbor. Jenže ani pak se nic neděje. Vrum. Další hezké záběry na moderní stíhačky. A proč to všechno? Aby si každý uvědomil, jak je kauzalita důležitá? Nebo tvůrcům opravdu šlo o tu závěrečnou pointu, kterou by předem musel odhalit i člověk, který celý film prospal. Těžko říct. S určitostí můžu říct, že nejde o nějak zábavný film, který vůbec nevyužívá tak zajímavého tématu jako je cestování v čase. Vrum. (10.05.2008)

Po mnoha a mnoha letech jsem se na film znovu podíval, abych zjistil, jestli mé hodnocení obstojí i dnes a byl jsem velmi překvapen, když se ukázalo, že nemusím strhnout ani jednu hvězdičku. Pravda, zub času byl místy znát, ale s tím jsem počítal, spíše bych řekl, že musím tvůrce i dnes za výsledek pochválit. Jediné, co mě zarazilo s ohledem na to, že se zajímám o tichomořské válčiště od rusko- japonské války do konce války 2. světové, byla "schopnost" filmařů zjistit si pouze tři správná jména ze šesti letadlových lodí, které tvořily páteř Nagumova 1. leteckého loďstva. I přes tyto drobné nedostatky jsem se při cestování v čase bavil možná i proto, že jsem se v čase vrátil i já, a to do doby, kdy jsem absolvoval základní školní docházku a kdy jsem tento snímek viděl poprvé. (15.02.2018)

Kirk Douglas v absolutně nevhodné roli. ___ Ohromné množství autentických záběrů na provoz letadlové lodi na úkor budování příběhu. Díky tomu, že je ve filmu všechno to připravování letadel (rozkládání křídel), montování zbraní, převážení letadel výtahem, činnost palubního katapultu (asi 20 vzletů), tankování za letu, přistávání (asi 20 krát) a podobně, tak mám dojem, že scénář musel mít maximálně 30 stránek. Všechny výše jmenované věci jsou nesmyslně nadužívané, takže samotný příběh nemá žádný prostor a jen co se začne něco dít, tak celý film skončí. Subjektivně zápletka trvá 30 minut a zbylou hodinu jsem sledoval dokument o USS Nimitz (kterej teda nebyl špatnej). Jinak samozřejmě high-concept jako sviň a taky mě napadá, že právě díky filmům jako je Final Countdown člověk teprve pořádně ocení, jak skvěle je natočenej Top Gun. ___ Poprvé 24.05.2008, podruhé 22.03.2013. Jako kdybych neměl dost jiné práce. (22.03.2013)

Zvláštní shodou okolností, i poslední mnou komentovaný film pracoval s motivem cestování časem. Vyjádřil jsem tehdy pochybnost, že se tvůrci nepopasovali se všemi paradoxy, které může taková cesta v čase přinášet. Budu se v tomto komentáři opakovat? Nikoliv, "The Final Countdown" (někteří lidé by to s kreativitou vážně neměli přehánět) si dle mého s touto výzvou poradil o mnoho lépe. Přijde mi šťastnějším řešením, položit si tento fenomén za hádanku (vůbec není trapné, když si jedna z postav položí otázku, co se stane s jeho já, když odcestuje do minulosti a tam v opilecké hádce zabije svého dědečka; právě naopak), než se opájet sebejistotou (narativním spektáklem), nikterak ho neproblematizovat, netestovat jeho limity. ___ Bohužel, tím s pozitivy končím, nic dalšího, kvůli čemuž by tento film stal za pozornost, jsem nenašel (nepomohlo ani hvězdné obsazení). Nutno přiznat, že mé hledání ztěžoval odpor, který mám ke všemu vojenskému. Na můj vkus se tento film až moc obdivoval veškerým těm stíhačkám, té lodní technice (čemuž ustupuje i sci-fi mytologie a vztahy mezi postavami) - to mě fakt neba! Průměrné hodnocení tentokrát vyjadřuje něco jako lhostejnost (nic co by mě uráželo, pouze s tím nesouzním). 50% (08.05.2020)

Poctivý klasický válečně-dobrodružný snímek, který má zajímavý námět na zajímavou a pozoruhodnou myšlenku o cestování v čase a následném možném ovlivňování světových dějin (útok japonců na Pearl Harbor). Na svou dobu je film kvalitně zpracován i po technické stránce (obvzlášť souboje moderních stíhaček a starých japonských letounů Zero), za zmínku stojí i hudba Johna Scotta. Dřív originální, dnes trochu naivní ale i tak zaokrouhluji 3,5* nahoru. (17.03.2007)