K zemi hleď!

Podobný problém, jako s druhým Boratem - tváří se to jako "sžíravá satira o světě, v jakém žijeme", přitom to líně střílí do těch neočividnějších terčů. Nevěřím, že by podobné teze o Trumpovi, sociálních sítích, Fox News nebo rozdělené společnosti nedokázal vyseknout průměrně vtipný komentáror jakéhokoliv mainstreamového deníku. McKay bohužel až na úplný závěr pochopí, že z dobré komedie má zatrnout, a proto je scéna večeře, během níž se o apokalypse ostentativně nemluví absolutním vrcholem filmu, i když do něj nepasuje. (27.12.2021)

Adam McKay nám chce něco sdělit a dělá to (opět) velmi efektně. Ovšem co přesně to je, tím už si nejsem tak jistý. McKay se trefuje do post-faktické reality 21. století, za jejíž podobou jsou v lepším případě chladní byznysmeni, v horším do sebe zahledění vizionáři. Podobně jako v Sázce na nejistotu (a s o poznání svěžejším stylem, než jaký jsme viděli třeba v Soderberghově nedávném Pracím automatu) se v duchu přísné satiry dozvídáme, na čem naše společnost momentálně stojí. Výsledkem je vyhrocenější variance na Network o půl století později, která sice na spoustu problémů s nekompromisním humorem ukazuje, zároveň však trpí typicky dobovými problémy – rozklížeností, občasnou scenáristickou překotností a křičením hlasitých statementů bez vybudování dostatečného základu. První necelá hodina se pyšní skvěle úzkostnou atmosférou a kdyby v tomto duchu McKay pokračoval ještě chvíli, a pak film ukončil, výrazně by zamíchal kartami v mém žebříčku nejlepších letošních filmů. Od psychologicky relevantní připomínky toho, jak každodenně řešíme malichernosti, však uhne k rozmáchlejším tématům. Širší společenský pohled je pro téma satiry samozřejmě nezbytný, přesto v této fázi může být McKay rád, že sehnal tak početnou skvadru skvělých herců, kteří prodají i slepé příběhové linky. A tak snímek doklopýtá až k emociálně fungujícímu konci. Nakonec tedy převládá spokojenost, v lecčem i větší než u Sázky na nejistotu; nechybělo ale mnoho, ale mohli jsme řešit skutečně extrovní pecku. Více zde. (28.12.2021)

Příliš skutečné a rovněž příliš neskutečné. Uvidím, co si budu myslet, až se mi to trochu rozleží. Režisérův styl se nyní potvrzuje jako jedninečný a identifikovatelný, ale The Big Short mi připadal víc nenucený, tedy asi lepší? Rozhodně jsem po něm měla mnohem silnější pocit, že se lidstvo řítí do záhuby. Zde bylo příliš momentů "napodobování" reality tak nezajímavých, až jim to skoro ubralo ten satirický význam a byly jen nudné, konkrétně například postavu Ariany Grande mohla ztvárnit nějaká opravdová herečka, není-liž? Nelíbilo se mi ani jak profesionálové jako Meryl, Jonah, Mark nebo Cate pojali své role. (Abych to vyvážila: Jennifer, Leo, Rob, Melanie skvělí, Timothée možná taky, i když se mě zmocňuje pocit, že občas začíná hrávat ve filmech "sám sebe".) Tohle je spíš jako pokračování Idiocracy než cokoliv jiného. Což by samo o sobě teoreticky mohlo stačit, kdyby to byl záměr, ale myslím, že autor se pokoušel o něco sofistikovanějšího. TL;DR: Film jako takový se mi moc nelíbil, ale všechno to frustrované řvaní bylo velmi terapeutické. (06.01.2022)

„Opravdu jsme měli všechno. Když se nad tím zamyslíte.“ Dnešní doba podobnou satiru zatraceně potřebovala. Ocitli jsme se v období, kdy seriózní zpravodajství končí na druhé koleji, média a zábavní průmysl se doslova mění před očima, kyberšikana, fake news, umělost i lidská hloupost mají zelenou, lidé žijí ve svých bublinách, jsou posedlí sociálními sítěmi, mnohého okolo využívají vizionářští miliardáři… A umaštěný profesor a nesmělý mentor rázné doktorandky z oboru astronomie Michiganské univerzity informují vládní hlavouny o obří kometě, která za půl roku dopadne na Zemi. A nesrovná se zemí jen vilu bývalé ženy televizního moderátora. Několik hodin dřepí před Oválnou pracovnou, aby záhy zjistili, že jejich znepokojivý objev jaksi nikoho nezajímá. Všemožnými způsoby se pokoušejí přesvědčit společnost o naléhavosti situace, protože Bruce Willis se svou partou jsou už dávno v důchodu. Angažované, dravé, komické, alarmující, až smutné. Škoda hlušších pasáží v druhé polovině. Je to možná dané tím, že tvůrci střílí až do příliš mnoha směrů (jeden až dva motivy bych „ubral“), ale celkově velká radost. A to nemluvím o (uvolněných) hercích, kteří jsou do jednoho výteční: od Leonarda DiCapria (ten chlap je geniální), který projde největším vývojem, až po Jonaha Hilla, který je ukázkově arogantním hovadem. Kousavý Adam McKay na vrcholu (a rozhodně mnohem divácky přístupnější než v případě Vice a Sázky na nejistotu). (26.12.2021)

Ano, vidíme se v tom všichni a vidíme v tom veškerý konzum, který nás v dnešní době obklopuje. Tímto zrcadlem doby je K zemi hleď! originální, jedinečný a jednou zřejmě dost vypovídající. Také je to ale klasická oskarovka, která nabízí přehršel herců, co se tu překonávají a požadují za to minimálně nominačku. Leo jedinej je asi snesitelnej, zbytek je protivnej jak činže. Jen Jonah Hill svojí arogancí navíc asi ani nemusí nic hrát. Osobně oceňuji nápad, trefnou, ale nevtipnou, satiru. Nejvtipnější moment je asi závěr, díky němu bych nejvíc přál nějaké to ocenění k Markovi Rylancovi. (30.12.2021)