Slunce, seno a pár facek

Na adresu tvrdých kritiků pokleslosti tohoto filmu podotýkám, že si v něm mohli užít i klasika dramatu nejklasikovějšího, a sice toho, co hruškou třese. Zajisté nepřeslechli větu: "...Vstaň, slunce spanilé, a doraz lunu, jež beztoho už bledne závistí, žes mnohem krásnější, ač její služka...." . Není-liž pravda? (02.05.2016)

Myslím si, že první film "Slunce, seno, jahody" byl velmi blízko tomu, aby byl geniální. Naprosto jednoduchý film o tom, jaký je život na vesnici. Nevychází se ze strádání, ale ze situací, které jsou vtipné. Zároveň se ale dostáváme k tomu, že to, co je vtipné, je zároveň celkem sžíravé. Život na vesnici je sranda, ale zároveň ukazuje naši stránku, za kterou se můžeme stydět. Nejednou jsem slyšel názor lidí, že nemají tuhle sérii rádi, protože ukazuje, jací Češi skutečně jsou. Ano, ukazuje. "Slunce, seno a pár facek" ukázalo dvě nesnesitelné lidské vlastnosti. Tou první je lež a druhou snaha být za každou cenu lepší než druhý. "Když vy inženýrku, tak my... To budete ještě koukat!" Klasická věta, která zlidověla, ale zároveň ukazuje, jakou povahu vlastně měla Škopková, která je ale jen ukázkou hlavy rodiny, jíž nikdo nebude kálet na hlavu. Je jedno, co bude dělat, jak dosáhne toho, aby byla lepší, ale musí být lepší za každou cenu. Výsledek je nakonec propadákem a celá rodina se zesměšní, přesto musí jít za hloupým cílem. Tím cílem je provdat dceru za každou cenu někomu, kdo "stojí za to". Prvním je tlustý Josef, druhým přiteplený doktor Kája. Ani jeden není zrovna partie k pohledání, ale v očích Škopkové se jedná o nejlepší volby. Musí přece ukázat, že jejich Blažena na to má. Mládí jde proti stáří za každou cenu a je to i obráceně. Kdo má vyhrát? A je tu vlastně nějaký vítěz? Závěr ukazuje, že vlastně ani ne, vše se musí vyřešit v pořádné bitce, která je pomyslným i skutečným vrcholem. Lidi tu do sebe řežou hlava nehlava, padají přátelství a mlátí se všichni navzájem. Když to končí, je klid. Nic se nezměnilo, tvrdé palice nedosáhly svého a vesnice může v poklidu pokračovat dál v životě, který obyvatelům zbyl. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/umirajici-zvire-4-vanoce-slunce-seno-2.html (03.03.2013)

"- Mami? A co je to coura?...Jáu! - Hajzle jeden!" Druhé filmové dostaveníčko do Hoštic je právě ten typ filmu, který se mi snad nikdy neomrzí. Po událostech prvního dílu se situace ve svérázné jihočeské vesnici zklidnila, ale ne na dlouho. Blažena a Venca se mají brát, ale celou situaci zkomplikuje návštěva Béďovy staré známé a jedna malá lež, která způsobí otevřenou válku mezi rodinami Konopníků a Škopků. S tím přichází řada neskutečných situací, kdy se obě rodiny předhánějí ve všem možném a dělají si navzájem naschvály...a mně praská pokaždé bránice. Jo to byly ještě časy, kdy si byl Troška plně vědom rozdílu mezi vtipným a trapným. (11.11.2008)

Nejlepší Troškův film a vrchol vesnické trilogie. Proti jedničce je rozmáchlejší, bere si na paškál více situací a zdejší místopis/osobopis šlape na sto procent. Princip celé série recykluje vesnické zvyky, které po použití vrací zpět na místo v notně přemrštěné verzi a kupodivu není ve své logice úplně stupidní - je to trefné. Oddechové, blbé, zábavné. Nic víc. (26.12.2006)

Pokračování letních patálií z Hoštic trošku doplácí na přepálenou stopáž. Po úspěchu předchozího dílu chtěl Troška velkolepější film. Nabízí zamotanější zápletkou, ale děj už nemá ten správný drive a naopak přichází hluchá místa. Bohužel začíná vystrkovat růžky i jeho stinná stránka v podobě gerontofilie, takže babky mají větší prostor než minule. To naštěstí platí i pro některé oblíbené postavy. (18.04.2022)