Ghost in the Shell 2: Innocence

Vizuální stránka je na Oscara - o tom se nedá vůbec pochybovat. Dokonalé snoubení barev, stylu a dokonce i 3D. Scény vyráží dech a jsou velmi dobře zapamatovatelné. Extrémně si tu vyhráli s iluzí stínů a světla. Promyšlená technologie v příběhu navozuje tu správnou atmosféru kyberpunku. Rozhovory přetékají citáty a jsou plné narážek. Téma je nadčasové a nutí diváka zamyslet se nad tím, proč vlastně lidé chtějí stále polidšťovat roboty. Proč musí vypadat jako člověk? Co je k tomu vede? A právě ty citáty se to snaží vysvětlit. Příběhově je tento film slabší a nevyzařuje takovou posvátnou auru, jako měl první díl. Zde to ale vyvažují ty úžasně barevné scény. Když jsem film viděl, nemohl jsem uvěřit, že je z roku 2004. Proč už se takové nádherné animáky dnes nedělají a kreslí se pouze jednoduché (asi to dá moc práce a nevyplatí se to)? (10.10.2013)

Oproti jednotke sa zlepšila jedine vizuálna stránka - okrem počítačovej animácie, ktorej použitie v anime nechápem - zvyšok sa zmenil skôr k horšiemu. Filozofuje sa tu (tentokrát príliš) veľa, deje sa toho málo a momentálne som rád, že film mal len 100 minút, keby bol býval dlhší, pravdepodobne by som momentálne už spinkal. Som dosť sklamaný, po výbornej jednotke som sa totiž na pokračovanie veľmi tešil a nakoniec som sa dočkal prevažne len nudy. Slabšie tri hviezdičky, aj tie predovšetkým vďaka vizuálu. (22.03.2008)

Navazuje na první film a navazuje výtečně. "Stará" grafika se inovátorsky snoubí s nejmodernější do detailu propracovanou grafikou digitální. Co mě na GITS 2 rozčilovalo, byly dialogy...prostě mi přišly nudný a často zbytečný a vůbec mi nepomáhaly osvětlit, už tak složitý, děj. Ale konec byl perfektní a nečekaný...HUDBA: Kenji Kawai - opět to nejlepší, co může film nabídnout. Je japonštější, ale zároveň akčnější a "líbivější" než v prvním filmu. Každopádně - stojí za to vidět... (28.12.2007)

Zřejmě bych si měl do zátylku připojit nějaký modem, abych na něco takového dokázal přistoupit. Já opravdu nechápu nač ta překombinovanost, nač ta vážnost, když tam stejně jde o hovno... Až budu mít někdy průjem, dám si monitor na záchod, možná že mi pak sledování dokonalých bytostí ponořených do hluboké nadživotní filozofie bude v tomto spojení bližší. (07.01.2008)

Na Innocence jsem se těšil ještě víc, než na první díl, a můžu radostně konstatovat, že mě ani trochu nezklamal. Nedosahuje sice už takové filosofické hloubky jako jednička a tento "nedostatek" se snaží kompenzovat přehršlem nejrůznějších filosofických keců, na druhé straně ale oplývá úžasnou Noir atmosférou, která v kombinaci s futuristickým cyberpunkovým světem dostává zcela nový, neuvěřitelně hypnotický, rozměr. Batu je prostě noirový detektiv jako vyšitý a femme fatale (samozřejmě majorka) celou dobu tak neskutečně intenzivně visí ve vzduchu, že ji z filmu i v její nepřítomnosti cítítě snad ještě daleko víc, než kdybyste ji přímo sledovali na obrazovce. Počítačové technologie navíc za těch devět let urazily opravdu dlouhou cestu a pokud jsem se tak u Karase rozplýval nad jeho úžasno vizuální stránkou, musím tady veřejně uznat, že Innocence se mu přinejmenším vyrovná. Když vám k tomu navíc prozradím, že Kawaieho hudba působí snad ještě intenzivněji, než v prvním díle, není tady myslím nic, co byste ještě měli řešit... (02.05.2007)