Poslední závod

Tomáš Hoden jako režisér výborný, opravdu jeden z mála českých filmů, který na mě působí profi i divácky, má napětí, atmosféru a odpornou zimu. Emotivní síla závěrečné pasaže je naprosto dokonalá, žádný slova, jen záběry a pohledy, v české kinematografii kde se každej potřebuje vykecat jak Castro věc nevidáná. Bohužel Tomáš Hoden jako scénarista už tak dobrý není nechat celý příběh v Hančových časech to bych ocenil film snad pěti hvězdama, takhle jinak kvalitní biják táhne scénář ke průměru. (08.04.2023)

Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % (27.03.2023)

Synové hor asi vytanuli nejen mně na mysli, když jsem usedl k tomuto filmu. Natočeno je to zručně, poctivě, herci si asi museli máknout. Člověk chtě nechtě musí srovnávat dnešní borce v softshellových goretexových nanovlákenných mundůrech z látek původně dělaných pro kosmonauty a ty tehdejší srdcaře. Bavlněná košile, vestička, nějakej ten kulich, golfky a pletený podkolenky zřejmě od babičky... To byla celá výstroj závodníka. Jo a ještě kožené pohorky namaštěný sádlem upnutý do primitivního vázání ke dvou bytelnejm ohoblovanejm fošnám se špičkou vpředu.  A i tak borci předváděli neskutečné výkony,  a i v tom lezli před válkou třeba na Everest což nedávno odhalila jedna z mnoha mrtvol, kterou odkrylo tání i s její kompletní dobovou vysokohorskou výbavou. A co teprve takový Ötzi co si to na lehko štrádoval po ledovcích jen v polobotkách vystlaných senem... .-). Jenže co od filmu čekat víc než hory, onen závod a děj, který je většině vzdělaných notoricky znám. Film tak mohl zaujmout hereckými výkony a svým současným vyprávěním. Olda Kaiser z toho vytřískal maximum. Že bych byl ale nějak napnutý, nebo cítil nějaké emoce... To bohužel ne. Ale za to poctivé zpracování dávám za 4 hvizdy na píšťalku. * * * * (06.10.2022)

Toto srozumitelné adrenalinové drama o přátelství mezi soupěři je nejpůsobivější  nahoře ve vánici. Kolem Hančova a Vrbatova pomníku nad Mísečkami chodím na běžkách již od dětství, stejně tak do nedaleké horské boudy. Hodně by mě zajímal pestrý život zapomenutého Emericha Ratha, který se pokusil zachránit Bohumila Hanče. Film se snaží postihnout vše. Od sociální a politické situace v Sudetách před první světovou po padesátky. Potěšilo mě, že natáčení probíhalo skutečně v Krkonoších. (11.11.2022)

Popravdě řečeno nevím. Mám to s pro a proti tak napůl. Sice beru jako zajímavé ozvláštnění, že film je vyprávěn očima Čechům vlastně neznámé postavy, ale přece jen jsem se těšil na film o Hančovi a Vrbatovi. Přičemž Vrbata si skoro neškrtl, až trochu na konci. Líbila se mi kamera a výprava a kostýmy, velmi dobře vše zvolené, nabízející určitou atmosféru doby. Jenže pak do tohohle historického obrazu začaly postavy promlouvat současnou češtinou stylu "jdi do prdele" apod., což veškerou navozenou atmosféru hnedle zrušilo. Problémy vztahů jsou rovněž podány moderním pohledem, před sto a něco lety ženy ještě pořád neradily mužům, co dělat se svými životy nebo jak se rozhodnout, protože tehdy muži měli holt v rodinách ve všem hlavní slovo. Obecně kolem psychologie postav to šlo hodně dalekým obloukem, což je škoda, hned by to film pozvedlo na vyšší úroveň. Podobně na téma česko-německých vztahů je v tom moc cítit moderní pohled... Zlatí Krakonoš a lyžníci, tenhle film by trumfli i dnes. Takže fakt nevím, takové přesně 2,5 *. (26.03.2023)