Základní instinkt

Další kultovka, kterou jsem tady doposud neměl ohodnocenou i když je nezapomenutelná, zejména díky gymnastice s nohama, kterou tam madam Sharon provádí. Jo, jak jsem tenkrát byl rád, že je v kině tma. V roce 1992 tuším ještě nebyla viagra, ale to nevadilo, protože chlapi měli Sharon. Ono nejde jen o to jak tady vypadá, co si oblíká, ale třeba i tón jejího hlasu v jedné větě alá flirtovní nevinná holčička a hned v druhý alá chladná potvora. Jak Michael, tak Sharon svoje postavy zahrály opravdu naprosto dokonale. Jediný co mě při jedný šukačce přišlo až komediálně teatrální byly postsynchrony vzdechů. Nicméně to jsou samozřejmě už mikrodetaily, který nehrají žádnou podstatnou roli v celkovým zážitku, který je i po x projekcích absolutní. Mistrovská atmosféra a kdo bude tvrdit, že Jerry Goldsmith není hudební genius, tak asi tenhle film dobře neposlouchal. (05.01.2019)

Nevím, proč jsem si dlouhé roky myslel, že ten film je sračka... protože když jsem se na něj podíval po letech znovu, přímo jsem užasl, jak moc je dobrý (nebál bych se napsat téměř až hitchcockovsky). Ten scénář nemá jedinou chybu, stejně tak hudba Jerryho Goldsmithe, která skvěle podtrhuje tu dokonalou neo-noir atmosféru, odehrává se na to zajímavých lokacích, a krom starých aut (např. Sharon Stone se zde prohání v krásném exempláři Lotus Esprit SE [Type 85], což je mimochodem stejné auto, které se objevilo i ve filmu Pretty Woman) a počítačů na tom filmu v podstatě není vůbec znát, že už je skoro 30 let starý - pořád to dokáže člověka dokonale vtáhnout do sebe a nepustit až do konce. Samostatnou kapitolou je potom samozřejmě obsazení - Douglase juniora jsem sice nikdy moc nemusel, vadil mi třeba i v Skandálním odhalení natočeném o 2 roky později, a zde tomu nebylo jinak, ale dokonale to vynahrazuje Sharon Stone, která zde byla ve svých tehdejších 34 letech pravděpodobně na vrcholu krásy a všechny scény s ní jsou prostě úžasné, především pak ta vrcholná u výslechu s legendárním přehozením nohou - je to zcela jistě její životní role a nikdy už nic tak dobrého nenatočila (snad s výjimkou Casina). Mimochodem z dnešního pohledu se jeví problematické, jak ten film glorifikuje kouření - a ačkoli jsem na to obvykle též alergický, zde mi to však nevadí, protože za á Sharon Stone s cígem je prostě hodně sexy, a za bé jsem se navíc dočetl, že scenáristovi byla později diagnostikována rakovina krku a veřejně se za kouření v Základním instinktu omluvil - takže tak. Nově na ten film nedám dopustit - je spousta dobrých důvodů, proč si ho cenit. (22.03.2020)

„Budem šukat jak veverky, mít spoustu dětí a žít šťastně až do smrti“. I když erotické scény už jsem viděl i explicitnější (nebavíme se o pornu, ok?), bylo mezi nimi jenom pár zasluhujících nominaci na „soulož století“. Erotické dusno během minut strávených s vůbec či sporadicky oblečenou Stoneovou, znesnadňuje dýchání a zrychluje tep. Při prvním zhlédnutí to snadno přehlédnete, ale film má i jiné přednosti než ty od Stoneové (a Tripplehornové, když už jsme u toho). Třeba scénář Joea Eszterhase, jehož tabákem podroušený úsudek musela projasnit múza múz. Zbytečně komplikovanou zápletku se záměnami identit dokázal vytáhnout do „uposlouchatelných“ mezí vrchovatou porcí sarkasmu a černého humoru. Ten je ostatně vlastní i Verhoevenovi, jenž si neodpustil pár vizuálních vtípků, mezi něž možno počítat i „mezinožní pozdrav“ Stoneové během extra hutné scény výslechu. Jan de Bont věděl, co zabírat a věděl to i během jiných scén (automobilová honička, diskotéka). Jednou z nejlepších prací se blýskl rovněž Jerry Goldsmith, v akčních momentech trochu váhavější, v „k něčemu se schyluje" scénách naprosto přesvědčivý. Verhoeven si pohrává s pravidly žánru a prezentuje model filmu noir pro 20./21. století, vyznačující se neochotou brát věci smrtelně vážně. Prostě to není běžný hollywoodský thriller o zločinu, který musí být odhalen a potrestán. Spíše provokující výsledek střetu puritánských Spojených států s režisérem ze země, kde je legální marihuana i eutanazie. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, Legas, Ivoshek, de_FACTO, Triple H (30.04.2008)

Excelentní thriller, ačkoliv scénář sám o sobě genialitou neoplývá, vykonstruován je velice "funkčně" - máme tady detektiva, kterému "to" všechno přerůstá přes hlavu, ďábelsky svůdnou femme fatale i do poslední chvíle nejasné rozuzlení. K tomu pak přistoupí mistr Paul Verhoeven a vytvoří nesmírně jiskřivou, erotickou atmosféru. Dusno a "zakázané" emoce touhy z obrazovky jen sálají, herecké duo předvádí perfektní výkony, takže snad jen ten psychologický rozměr snímku mohl být klidně komplexnější/složitější/hlubší... 9/10 (05.11.2012)

Joe Eszterhas se díky tučnému honoráři (scénář způsobil rozruch, ještě než padla první klapka) zařadil mezi nejlépe placené scenáristy, holandský provokatér Paul Verhoeven si otevřel dveře k dalším silným látkám a Sharon Stone se navždy zapsala tučným písmem mezi sexuální symboly své doby (toho času poměrně neznámá, takže s ohledem na jiskrnou a pikantní látku vlastně dost riskovala). A Michael Douglas se tady stává hrdinou příštího románu bohaté spisovatelky, který se zamiluje do své vražedkyně. A rovněž svým výkonem vypulíroval poněkud zašlou image milovníka. Nic nezastírající milostné scény vstoupily do historie, scénář nabídl velmi solidní boj mezi dvěma netriviálními charaktery, ale ve výsledku je tahle křížovka (možná) zbytečně komplikovaná. Démonická atmosféra ovšem leccos vynahrazuje. Božské motivy Jerryho Goldsmithe, dusná kamera Jana de Bonta, s pravidly žánru si pohrávající úchyl Verhoeven, který hodně bojoval s ratingem. Devadesátá léta byla holt pro filmové fandy skvostná. Naprosto. Těsně pod vrcholem! (21.01.2017)