Nevinný
-
L'innocente
-
L'innocent
(Francie)
Drama / Romantický
Itálie / Francie, 1976, 125 min
Režie:
Luchino ViscontiObsah
-
Viscontiho voľné spracovanie rovnomenného románu Gabriele d´ Annunzia zobrazuje svet rozbitého manželstva Tullia (Giancarlo Giannini) a Giuliany (Laura Antonelli), v ktorom sa mieša priateľstvo aj láska, chlad aj vášeň, egoizmus i obeta. Do seba zahľadený Tullio udržiava manželský zväzok, aj keď dlhé roky žijú s manželkou v oddelených spálňach, pričom sa verejne stretáva so svojou milenkou Teresou (Jennifer O'Neill) a so všetkými žiarlivostnými či mileneckými problémami sa zveruje Giuliane. Keď sa Tullio dozvedá, že jeho manželka má pomer so spisovateľom, začína žiarliť a snaží sa obnoviť manželské spolunažívanie. Giulianine tehotenstvo vnesie do znovunájdených citov a vášne zárodok pochybností a ešte silnejšiu žiarlivosť, čo môže následne vyústiť jedine do katastrofického vyvrcholenia. (wewerička)
Viscontiho voľné spracovanie rovnomenného románu Gabriele d´ Annunzia zobrazuje svet rozbitého manželstva Tullia (Giancarlo Giannini) a Giuliany (Laura Antonelli), v ktorom sa mieša priateľstvo aj láska, chlad aj vášeň, egoizmus i obeta. Do seba zahľadený Tullio udržiava manželský zväzok, aj keď dlhé roky žijú s manželkou v oddelených spálňach, pričom sa verejne stretáva so svojou milenkou Teresou (Jennifer O'Neill) a so všetkými žiarlivostnými či mileneckými problémami sa zveruje Giuliane. Keď sa Tullio dozvedá, že jeho manželka má pomer so spisovateľom, začína žiarliť a snaží sa obnoviť manželské spolunažívanie. Giulianine tehotenstvo vnesie do znovunájdených citov a vášne zárodok pochybností a ešte silnejšiu žiarlivosť, čo môže následne vyústiť jedine do katastrofického vyvrcholenia. Komentáře uživatelů k filmu (14)
-
sportovec
Další z velkých postav zakladatelské autorské generace italského poválečného hraného filmu se posléze specializoval na vystižení anatomie úpadku starých horních vrstev. Dnes, v době všeobecně upadající historické paměti, právě tyto filmy získávají na hodnotě. Vysvětlují totiž mnohé z toho, co se dnes projevuje takřka masově a působí zaskočujícím dojmem. Tomuto účelu podřídil režisér vše včetně výběru alespoň pro mne vesměs méně známých herců s výjimkou Laury Antonelli. Vyzývavý, takřka nadčlověcký kult osobnosti, symbolizovaný básníkem tohoto nacionalistického rozvratu, Gabrielem d´Annunziem, jehož hlavní hnací silou je plytká poživačnost a bezostyšné porušování manželského slibu, se mění v trapnou žárlivost v okamžiku, kdy tyto zásady nezásady začnou být respektovány dlouhodobě podváděnou a zraňovanou ženou. Když je tento krok navíc korunován narozením toužebně očekávaného zdravého dědice, ze žárlivosti se stává zbabělá vražednost. Teprve teď se mravně zpustlý muž odhodlá k adekvátnímu činu: k sebevraždě. Historický film minula se náhle - jakoby mávnutím pověstného proutku - stává stupidním dějem dneška. Zrcadlo je to opravdu nemilosrdné a protivně zraňující. I dnes. Právě dnes.(9.4.2010)
-
Vitex
Přímočaré, místy nesympaticky konvenční, ale.. nakonec fungující.(10.3.2009)
-
Aky
Krásné, výpravné drama, výtečně zahrané, působící pravdivě. Ne zcela předvídatelně vedený příběh naprosto zaujme, eticky věrohodné. V ohromující výpravě film přesto působí střízlivě a přirozeně.(10.4.2009)
-
Flego
Vynikajúca komorná dráma o láske a egoizme s vynikajúcim výkonom Gianniniho.(17.2.2007)
-
ork
For Me 86%(5.9.2009)
-
Cushing
Narušený manželský vztah, zvrácená žárlivost, chabý pokus o obnovu, dekadentní tragédie s dítětem... Všechno tam je, navíc viscontiovské interiéry plné růží a rudých drapérií, dámy v rudých toaletách, nádhera... Dobře, mistr se naposled podepsal na velké plátno a krátce po dokončení obrazu zemřel. Ale na herce tentokrát štěstí neměl. Giannini má celý film v podstatě jeden rozbolestněně-nasraný výraz, takže asi po půlhodině jsem mu do obrazovky počítače bezděčně podával doutník a sklenku koňaku, pak pornočasopis, nakonec kousek oříškové čokolády, prostě abych ho, kluka rozpolcenýho, něčím trochu rozveselil. To paní Antonelli střídala výrazy asi tak tři, ale zatímco kolega manžel s těmi svými šetřil, nechával si je na jiné role, ona zde předvedla právě ty tři polohy, které umí. Ještě že nám odhalila sošné tělo a vlnivé poprsí, svůj skutečný dar od Pánaboha. Její tvář je však tváří tety Běty z Moravy, na jejím místě bych si uměl lépe představit takovou Ornellu Muti nebo aspoň Stefanii Sandrelli, to jsou přeci ony Italky s velkými I... S velkým... talentem, že. No nic. Možná se tady rouhám. Smrt v Benátkách je jen jedna, Soumrak bohů taktéž. Každý ať si od mistra vezme aspoň něco.(13.2.2009)
-
vypravěč
Viscontiho ruka otevírá knihu Gabriela d‘Annunzio a jeho hlas vtělený v obraz ji neopakovatelně předčítá. V exkvisitním prostředí italské nobility podaném jako statická asambláž dekoru, antikvit a módy se rozvíjí hluboké drama dekadentní duše, rozpjaté mezi fikcí ideálu a hnusem tělesna a tedy nikoliv žijící, ale pouze balancující, a balancující i přesto, že již došlo k pádu do propasti. Ovšem kdy k němu vlastně došlo…? A ty dva tóny, jak je jinde d’Annunzio vyjádřil: „Hnusného těla smutek, který zbývá / kdy uhasilo zhnusení již chladné / žár touhy a kdy lásky clony žádné / již není, nehybnou jež nahost skrývá!“ a („Obraze čistý, zřím, jak stín tvůj vzplývá / z hluboka duše. Jako květy ladné / u asfodelu, který smutkem chřadne, / na šíj se sklání hlava plavá, snivá!“.(25.4.2009)
-
mortak
Už titulky naznačí, že co se týče scénáře, chce se Visconti a spol. držet předlohy italského národního klasika Gabriela d´Annuzia. Visconti inscenuje krásné technicolorové obrazy, ve kterých se hlavní hrdinové stávají součástí skvostného vybavení svých domů - takovým chodícím nábytkem. Navenek dokonalost sama, vybrané aristokratické chování, v tváři výraz boha - a uvnitř duše nesmírná prázdnota. Nejde ani tak o film v plném slova smyslu, ale spíše o vizuální literaturu - postavy transponují monology z knihy, jako by ani nežily. Mrtvolná dokonalost aristokratického života viděna filmovým malířem.(6.5.2009)
-
tomtomtoma
Působivé drama o netajených nevěrách, které končí tragédií. Tullio Hermil (dobrý Giancarlo Giannini), aristokrat volných mravů a s veřejnou milenkou se sadisticky zvrhlou zvráceností doměnky a podrobnosti jeho záletů své trpící ženě. Možnost ztráty manželky řeší návratem, aby pak se samolibou teatrálností považoval sám sebe za oběť. Odstraňuje svou nenávist brutálním činem. Ale místo vykoupení přichází odpor okolí a jeho vnitřní samotu ukončuje až sebevražda. Je to necitlivé monstrum, které vidí jen ústryky roti své osobě. Jeho necitlivé sadistické chování dokáže zajít až na samou hranici lidského chápání. Ublíženeckým způsobem žehrá na život a plod nevěry, který v něm probozejí sobeckou hanebnou krvežnívznivost ke zničení všeho, co se událo proti jeho vůli. Tulliova právoplatná žena Giuliana (půvabná Laura Antonelli) je stále svým manželem odstrkována do pozadí. Její zoufalost pramení v nevěru, ta ve zrození nového života a v návrat manžela, ten poté v noční můru pro Giulianu. Ta jen svým osobitým způsobem přistupuje na manželovu vlnu, aby zcela ochránila své dítě. Tulliova zášť však byla sinější. Teresa Raffo (Jennifer O'Neill), Tulliova milenka, se snaží jako všechny ženy, získat muže jen pro sebe. Všeho se ale Tulliovi časem omrzí, ale nejděsivější pro něj je, konečné odmítnutí totálním opovržením ze strany Teresy. Další zjímavé role: Tulliova matka (Rina Morelli), těšící se na vnouče, Tulliův bratr Federico (Didier Haudepin), nerozumějící bratrovým činům, a populární spisovatel Filippo d'Arborio (Marc Porel), Giulianin svůdce. Působivé drama o lidské zvrácenosti, ublíženosti, netoleranci a tragédii, která byla výsledkem faktorů uvedených.(22.5.2011)
-
Zaitsev
Mrazí mě v zádech, jak moc je tento film nadčasový...Že je Giancarlo Giannini v té roli excelentní netřeba zdůrazňovat, ale Viscontimu se na základě literárního klasického díla d´Annuzia podařilo na filmovém plátně zachytit mužský alibismus v celé své nahé kráse. Dekadentnost zrna více než hrubého je prostoupena celým příběhem a nejhorší na tom je, že mi celou dobu naskakovaly spojitosti s dnešní moderní čistotou a laskavostí do které když se ďoubne vyteče hnis..Děj byl předvídatelný včetně konce, který mě potěšil svoji realističností (taky bych to tak udělal), což ale vůbec nevadilo v příjemném pošmáknutí - "Láska? ne..uznávám, že jsem s ní zažil kalnou a morbidní vášeň, jen ´čistí´ mohou překročit meze jako asketi ve svém odříkání".. Mám Viscontiho rád :)(16.8.2010)
-
closed.eye
Tož hutnej podtext by dílko mělo, ale rozvláčnost celku hodně uškodila, přiznám se, ke konci už jsem se začínala těšit na titulky, být děj vměstnanej do šedesáti minut, dám o hvězdu víc...(24.10.2010)
-
vesper001
Viscontiho labutí píseň, krásná navrch, hořká uvnitř, se všemi tahy Mistrova rukopisu, dotaženými až do poslední tečky. Silný příběh, bezchybné herecké obsazení, dokonalá vizuální stránka. Hlavní postava téměř antického dramatu je Tullio, prototyp člověka na jedné straně zcela sobeckého a amorálního, muže, pro kterého jsou ženy lovnou zvěří, a který existenci svých tužeb pokládá za relevantní důvod pro jejich bezodkladné uspokojení, na straně druhé člověka, který si je jistý sám sebou, svou pravdou, a naprostou adekvátností svého jednání, jakkoli zvráceného. Jeho absolutní nedostatek sebereflexe ho vede k tomu, aby své jednání nazýval morálkou a své postoje za jediné správné. Nepochybuje, nemá strach, výčitky ani iluze, cítí se svrchovaným pánem svého života – a neuvědomuje si, že se z něj stal psychický mrzák, ve kterém zbývá jen pramálo lidského. Giancarlo Giannini, který mě poprvé zaujal už v První klidné noci, v hlavní roli přímo exceluje. Laura Antonelli je jako křehká Giuliane přesvědčivá, Marc Porel v roli spisovatele d´Arboria k poznání i přes vousy, a Rina Morelli v partu Tulliovy matky tradičně dokonalá. Film napohled krásný, ovšem pocit z něj je až bolestivý.(24.1.2012)
-
frufru98
První polovina 4, druhá 2 hvězdičky. Průměr 3*(13.12.2009)
-
FandaF
Naprosto bezchybná filmařina, dobré výkony herců, krásné ženy. Děj - skutečně drsné zrcadlo dnešní společnosti. 100%.(26.3.2011)
