Prolomit vlny

Dobré, ba přímo moc dobré. Většinou. Někdy ale Lars na pilu tlačil až přespříliš a v těch chvílích film ohromně dře, až mě to štvalo. Čtvrtá hvězda za Emily Watson, jinak bych to viděl tak na 70%. (05.03.2013)

Teskná a neukojitelná milostná píseň. ... Většina písní končí dobře...aspoň si to tak přejeme. Někdy až zbytečně moc. ........ Ani katarze, která je zde v podobě několika osvěžujících barevných průzorů (i hudebně skvostných, téměř až na hranici kýče) z hutné emoční horské dráhy, nakonec těžko zažene depresi z krutě a zbytečně nenaplněné lásky. Filmový drahokam s nemilosrdně ostrými hranami, syrovým zpracováním a hereckým koncertem milující nešťastnice. (09.10.2005)

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.02.2009)

Neskutečně silný film, který je tak hnusný ale přitom krásný. Emily Watson podala jeden z nejlepších hereckých výkonů, které jsem kdy viděl. Mám však problém s hodnocením, protože mi bylo chvilkami dost nepříjemně a Trierova provokativnost není zrovna šálek mého čaje. (10.01.2012)

Po tom, čo ma Trier dokonale odzbrojil mozajkou vzťahov a pokleskov obyvateľov mestečka Dogville som bol zvedavý ako ma zaujme táto severská romantická dráma. Zatiaľ čo v Dogville ma zaujal nielen obsah ale aj forma v Breaking the Waves som mal pocity vcelku rozporupné. Dokumentaristický štýl možno dodával snímke realistický prvok no v kombinácii s niekedy až príliš brutálnymi strihmi zo scény na scénu a s častokrát len útržkovým vysvetlením danej situácie som v tom mal menší chaos. Trier ponúka divákovi vodítko, podľa ktorého si zbytok musí logicky vydedukovať. Film ponúka a rozoberá zaujímavé otázky napr. kam až je človek schopný zájsť kvôli láske a čo s ľudskou psychikou dokáže urobiť trvalé postihnutie. Skrytý obsah tohoto výnimočného diela tentokrát vyhráva nad formou ktorá je zámerne amatérsky realistická. Vo filme úplne absentuje orchestrálna hudba a okrem niektorých krátkych úryvkov piesní je film po hudobnej stránke prakticky nemý. Čo je vážne škoda pretože niektoré scény by s jej využitím boli ešte o stupeň silnejšie a pôsobivejšie. Z hereckého obsadenia jednoznačne vyzdvihujem Emily Watson ktorá právom získala nomináciu na oscara. Svojím výkonom dokonale zatienila všetkých ostatných. 70% (23.08.2008)

Emočně vypjatý a krutý příběh, při jehož sledování mi nebylo dobře (ale při jakém Trierovi ano?). Emily Watson se tu poprvé objevila na plátně a předvedla výkon, který není z tohoto světa. Taky se po něm patřičně psychicky složila. Vlny mě zaujaly svou syrovostí, prostředím, ve kterém se odehrávají, hereckými výkony i příběhem. Vyloženě ale zamrzí zbabraná poslední scéna. Divák je napjatý, čím to bude zakončené a ona nakonec přijde taková blbost. (22.02.2010)

Jeden z nejlepších romanticko-psychologických filmů, který jsem viděl. Trier nešokuje tím co postavy dělají, ale jejich psychickým rozkladem, Emily Watson ve svém výkonu úžasná a uvěřitelná. Nejlepší Trierův film, jaký jsem viděl. Ukázané problémy společnosti a na druhé straně neuvěřitelné zázraky. (05.09.2011)

Dvě a půl hodinová filmová deprese. Chladná zapadlá vesnička jejíchž obyvatelé jsou silně věřící, netypická kamera (jakoby to snímal amatér) a schizofrenní Bess, jež je pro lásku schopná udělat cokoliv (dokonalá Emily Watson ve své první roli!). Trier jde opravdu až na dřeň. A musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Přesto bych byl radši kdyby to bylo o tu půlhodinku kratší. 80% (21.12.2011)

Lars Von Trier plne zanalyzovan. Breaking The Waves jsem si od nej nechal jako posledni v domeni, ze se bude jednat o vrchol a nevyslo to. Je to sice jeden z lepsich Trier filmu, ale vzhledem k tomu, ze minimalne polovina jeho filmografie jsou nudne braky, to neni buhvijak triumfalni hodnoceni. Waves tezi predevsim z velmi kvalitniho pribehu a tematu, film jako takovy uz na tom tak slavne neni. To je mimochodem pro Triera naprosto typicky faktor, schopnejsi reziser by s jeho tematy prevedl mnohem chutnejsi zradlo. Mozna by se mel vybodnout na rezii a drzet se psani scenaru. Chvalim Emily Watson, ktera si to tady davala predevsim se svoji drcenou skotskou artikulaci, ale jinak me moc pozitiv nenapada. Snazilo se to byt emotivni, scenaristicky zaklad to na to melo k dispozici, ale narozdil od Dancer In The Dark, ktery me emocionalne takrka vyzdimal me tyhle vlny zanechaly v naprosto chladnem klidu. Ve finale tak plati, ze jedine 3 opravdu kvalitni kousky v Trierove filmografii, ktere skutecne stoji za to videt jsou - Antichrist, The Element Of Crime a Dancer In The Dark. "We do not need bells in our church to worship God." 6/10 (13.01.2010)

Dříve jsem si myslela, že nejlepší film jaký Lars von Trier, kdy natočil, je Dogville. Jenže pak jsem viděla Prolomit vlny a svůj názor jsem přehodnotila. Nevzpomínám si na snímek, který by mě emocionálně rozcupoval takovým způsobem jako právě Prolomit vlny. Navíc Emily Watson tu předvádí asi nejlepší ženský herecký výkon, jaký jsem měla kdy možnost shlédnout. (10.09.2012)

Sebeobětování se naivní Bess, která se cítí nesmyslně spoluzodpovědná za osud svého muže, její mučednictví, potěšení blízkého upoutaného nehybně na lůžko, jen z touhy mu usnadnit těžký osud a to vše dělané bez špetky osobní radosti z prováděných činů, to je nesmírně silná látka. Všechny pochybné skutky dělá Bess jen z hluboké lásky pro rozptýlení svého poněkud zvrhlého invalidního muže. K tomu nutné potlačení vlastního ega i za cenu nesmírných obětí, včetně tělesných útrap, nechtěné promiskuity, o které dychtivě naslouchajícímu muži vypráví a vyobcování z vesnice až na nejhorší okraj společnosti. A do toho všeho hluboké nepochopení ze strany povrchních, mnohdy citově omezených lidí, kteří tak daleko nedokáží prohlédnout, pochopit skutky zdánlivě slabé ženy, protože stojí na druhém břehu. Silný závěr filmu, kdy si jede Bess malou loďkou pro nezvratný krutý osud, nevymizí z paměti. Viděla jsem pouze jednou v Tv a pak ještě poněkud osekaný a ne tak přesvědčivě podaný příběh po dvaceti letech ztvárněný na divadle, ale film.obraz je nepřekonatelný. Síla syrové, atmosferické a svým způsobem ponuře přitažlivé přírody, která koresponduje s pochmurným dramatem, je jedním z atributů, které se na divadelní prkna nepodařilo přenést. (27.05.2017)

Udělal jsem jednou chybu, že jsem to pustil mé polovičce, která pak nebyla schopná komunikovat snad hodinu. Zcela jistě jeden z nejlepších filmů, jaké jsem kdy viděl. (2009) - jedna hvězda dolů za závěr, s těmi obláčky to Lars fakt trochu přepískl. (28.11.2006)

Me prvni setkani s Trierem a souhlasim s tim, kdo ho nazval citovym vyderacem. jeho filmy jdou do morku kosti a ty pocity, ktere mam pri shlednuti jeho del, jsou proste a jednoduse velmi neprijemne. A ty pocity ve vas zustavaji jeste dlouho po shlednuti. Rozhodne mu nelze uprit, ze na jeho filmy se neda zapomenout . Jen ja nepatrim mezi lidi, ktere by vyhledavali tyhle pocity, proto se jeho tvorbe spis vyhybam, i kdyz uznavam, ze je umeni to takhle natocit. (12.03.2009)

Vidím, že zde budu za burana, ale tenhle Lars von Trier, to bude asi podivný pán, toho bych do partyzánského oddílu nechtěl. Na tento film jsem šel jeho tvorbou nepoznamenán a (oblbnut novinovými recenzemi o vynikajícím a nekonvenčním filmu) očekával jsem zážitek. Toho se mi tedy dostalo…. Začátek nevypadal špatně, drsné a starozákonní mravy kalvínské sekty v protikladu k zlatokopeckým mravům zaměstnanců moderní plovoucí fabriky. V půlce jsem však nevěděl, zda jsem více znechucen či znuděn a nedodívav se, šel jsem domů. Po pár letech učinil jsem nový pokus a celý tento film jsem shlédl v TV. Bohužel, můj prvotní dojem, tedy znechucení a nuda, byl jen utvrzen. Připadá mi, že dnes je za umělecké pokládáno jen to, co je bizarní a úchylné. Ne že by takové věci neměly mít v umění místo, ale neměly by ho mít výhradně. Larse von Triera pokládám, po shlédnutí jiných jeho šlaků, za talentovaného intelektuálního šarlatána. Hvězdičku dostává Emily Watsonová, která je herečkou skutečně vynikající. (28.02.2010)

Být film o hodinu kratší, hodnotím výše..takhle pro mě ale zůstává Trier i nadále poněkud nestravitelný.. (26.12.2010)

Zcela bez debat jeden z nejpůsobivějších filmů Larse von Triera. Ve stylu sobě vlastním vypráví v pomalém tempu příběh o lásce až za hrob. Takhle emotivní snímek se opravdu jen tak nevidí, určitě doporučuji jen pro silné povahy. Breaking the Waves dominují především herecké výkony Emily Watson a Stellana Skarsgarda. Lépe zahrát to už nejspíš ani nešlo. (09.06.2012)

Nemám Larse von Triera mezi svými oblíbenými tvůrci, ale musí se mu nechat, že umí vyprávět silné příběhy a ví, jak dostat z herců i z diváků ty skutečně temné emoce. Přijde mi, že snímek na to, co vlastně říká, obsahuje dost minut navíc, ale je pravda, že u jiného filmu bych stopáž kritizoval více. Zážitek, o kterém budete přemýšlet. (23.03.2016)

„Breaking the Waves“ je opravdu hodně hluboký a silný příběh, který zachycuje lásku a milostný vztah z trochu jiného pohledu. Emocionálně nemilosrdná epopej o tom, jak moc je těžké (v případě hlavní hrdinky nepochybně ještě těžší než u „normálních“ lidí) lásku najít, což ale není nic v porovnání s tím, si lásku udržet a být za každou cenu poslušnou manželkou. Zoufalá snaha nakonec dovede Bess až na okraj pokrytecké a rádoby spořádaně žijící společnosti, aby nakonec vykonala to, „co se od ní očekává“… (18.01.2010)

Jako snad u všech Trierových filmů, i tady celým filmem provází nepříjemná atmosféra. Ale tentokrát mě nezasáhla tolik, jako u jiných jeho filmů, například Tanec v temnotách je podle mě o třídu lepší. Tady je až příliš dlouhá stopáž filmu, to je asi pro mě jeho největší mínus. Emily ale samozřejmě výborná. (14.08.2015)

Skvělá Emily Watson a vůbec všichni , v tomhle dramatu z doslova zaostalého Skotska, zapadlé vesnice, kterou ovládá přepevně protestantská církev. Naivní, labilní, silně věřící dívka potká lásku v podobě naftaře z těžební plošiny, která obrátí život doslova naruby nejen jí, ale i všem obyvatelům. Jak silný cit to může být, pokud vás dovede k samotnému sebezničení. Jak pokrytecká je víra, jak dokáže vzniknout zázrak. Jen ta stopáž mohla být malilinko kratší. (19.09.2016)