Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Recenze (375)
Mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Další depresivní von Trier, který ždímá emoce na špičkové úrovni. Tohle nenechá chladným snad opravdu nikoho. ()
"Ženy zde nemají právo mluvit..." ()
Lars von Trier to asi nebude režisér pro mě, za prvé mi moc nesedí jeho vizuální styl točení, snaží se působit nefilmově, ale ve výsledku mi to připadá spíš lacině, čemuž nepomáhá ani kamera, která se zdá být ruční a za druhý, což zřejmě taky spadá pod jeho snahu o nefilmovost, mam problém, že vynechává hudební doprovod, v podstatě podkres scén, využívá ho jen v kapitolových předělech, ale to je málo a i když si toho člověk vlastně ani nevšimne během sledování, tak to na něj působí a dávám tomu nemalou vinu, že mě to moc nezasáhlo. Ale tohle všechno by ani tolik nevadilo jako to, že tenhle celkem hodně silnej příběh mi Trier nedokázal přiblížit, aby mi nebylo jedno, co se tam děje, nedokázal mě tim zaujmout, prostě to pro mě vůbec nefungovalo a to byl celkem velkej problém, když na to měl 150 minut a povedlo se mu to v podstatě až na konci a zrovna tenhle film nedokázal a ani nemohl utáhnout jinak super vynikající výkon Emily Watson, která předvedla fakt geniální herectví ()
(1001) "I love you no matter what is in your head." Bože, jak já nenávidím Triera. Nepodmíněná láska k psanému slovu. To je zmrd. Ale stejně jsem plakala. Co to znamená. ()
Už je to pár měsíců, co jsem tenhle film viděl a přesto si na něj docela často vzpomenu. Nepatří mezi moje nejlepší filmy, ale ten příběh, to téma tohohle filmu je tak těžce netradiční, že mně leží v hlavě do teď. Určitě patří nejzvláštnější filmy, co jsem dosud viděl. ()
V pořadí třetí film z tvorby Larse von Triera, který jsem zhlédl a znovu mi přišel něčím jiný. Je o podivném vztahu dvou lidí, který se ze strany ženy dostává až do patologického stádia. Film stojí především na herectví Emily Watson, které bylo velmi silné, uvěřitelné a zároveň zvláštní (její prapodivné výrazy v obličeji). Z počátku i místy úsměvný film nabírá postupně dramatických obrátek a konec je jen důsledkem jedné velké tragédie-setkání těchto dvou lidí. Snímek Prolomit vlny ve mně vyvolal spoustu těžko popsatelných emocí a jsem si téměř jist, že se mi jen tak nevymaže z paměti. Ze záporů bych jmenoval snad jen prology mezi jednotlivými kapitoly, především jejich do filmu nepasující hudbu. Hodnotím silnými 4* a jsem zvědavý na další režisérův počin. ()
Larsi von Trierovi se to zase povedlo, natočil emotivní film, který vypadá jako by se jednalo o dokument o Skotsku a jedné rodině, která se svým chování vymykala všem ostatním. Trier toho dosáhl velice jednoduše, pohrál si totiž s obrazem, který někdy poskakuje jako by byl na vlnách a jindy je rozostřený, až se zdá být amatérským... my ale víme, že se jednalo o účel, jímž nás režisér vtáhl naplno do děje. O Trierovi se říká, že je citovým vyděračem, který donutí diváka, aby myslel přesně na to na co potřebuje a pak se mu za to vysměje a o tomto filmu to platí dvojnásob. Tento film je volně inspirován pohádkou o Zlatosrdečce (zároveň se jedná o druhý díl stejnojmenné trilogie), dívce, která rozdala vše co měla, jen aby pomohla ostatním, při čemž čím dál více trpěla, ale ani chvilku nelitovala toho co udělala, za což byla na konci příběhu odměněna, Trierova interpretace díla je ovšem od knihy velice rozdílná, postrádá pohádkovost a konec je zároveň šťasným a velice smutným... ()
Chladná facka, ale i jemné pohlazení - to jsou pocity prýštící z tohoto díla. Lars von Trier natočil velice sugestivní podívanou z chladného severu, s kterou obecenstvo opravdu nešetří. Proč by to měl také dělat. Ví, jak emocionálně strhnout diváka, jenž potom jen oddaně kouká na filmové plátno a čeká i nečekatelné. Herečka Emily Watson si za svoji roli právem vysloužila tolik ocenění, neboť to, co nám zde předvedla, stojí za malý slovník superlativů. Její mimika a cit pro roli je neskutečně silný a diváka naprosto ohromí. Znásobte to syrovým obrazem s ruční kamerou, výraznou absencí hudby (znějící spolu s obrazem v jednotlivých kapitolách jako kontrast reality) a čeká vás netradiční filmový zážitek, na který se prostě nezapomíná. ()
Příběh o víře, lásce a naivnosti. Způsob, jakým je film natočen, kamera, absence hudby a řada dalších "nedokonalostí" jen podtrhují sílu a naléhavost příběhu. Výkon Emily Watson je naprosto fantastický a jen kvůli němu snad stojí za to film zhlédnout. Tak proč tak nízké hodnocení? Ani ne snad za to citové vydírání, ale za to příšerné a okaté moralizování, podtržené otřesným koncem. Režisér už v mém případě zatlačil na pilu až příliš a úplně mě tak odřízl od jinak možná dokonalého zážitku. ()
Dlouhá léta jsem Prolomit vlny vnímala jako film, na který je nutno dozrát, jako nadfilm, který není pro každého. Dokonce jsem si dovolila dříve vidět pouhou divadelní inscenaci Městských divadel pražských, která si s tématem poradila po svém. Ale ve výsledku je to jen film pro náročného diváka, ale zdaleka ne pro diváka snoba či diváka pokrytce. Takže všechny proto-dojmy stranou, je to jen film, neukousne vás - a samozřejmě von Trier je jen jeho autorem. #freshfilmfest ()
Sledování filmu je stejný požitek jako sedět holým zadkem na rozzuřeném ježkovi. Nicméně i kdyby nestál obsah vůbec za nic (a tak tomu není), ty minimálně 4* by zasloužilo ústřední duo Skarsgard a Watson, zejména Emily Watson, jejíž výkon je neuvěřitelně sugestivní, opravdu se překonává. Jinak to zřejmě není film na časté zhlédnutí, mě to jednou taky stačilo, ale rozhodně se dá říct, že mě obsah zaujal a ke konci docela rozprášil. Na 5* to ale pro mě přece jen nebylo. ()
Několik žen mě léta přesvědčovalo, ať se na to podívám, a já se zdráhal, protože jsem tušil, že budou mít pravdu. ()
"Si hriešnica a pôjdeš do pekla!" Filmy L.von Triera sú maximálne autentické, nahotu nikdy neskrýval. Má to dosť kontroverzný príbeh, silne veriaci ruky preč a babky, čo sedia v kostole v prvých radoch by mohli chytať mdloby...Mne film sadol, ale dosť mi vadilo rozdelenie filmu do niekoľkých kapitol. To by možno samo o sebe nevadilo, keby medzi nimi neboli protivne dlhé pauzy. Ak by boli o polovicu kratšie i tak by sa mi zdali dlhé. Možno potreboval niekto medzi kapitolami predýchavať, ale silnejšie boli len tie posledné 2-3. Smer akým sa film ubral po nehode Jana by som nikdy neuhádol, v tomto klobúk dole. Záver je fakt dobrý. Pozerám, že directors´cut je kratší, čo je neobvyklé. Žeby skrátil kapitoly? 80%. ()
Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! ()
buď sa na tom filme nudím alebo mám z neho závrať.jedna hviezdička pre skarsgarda a druhá pre watsonovú.inak jasný odpad ()
U filmů Larse von Triera můžete mít jistotu, že tím nejveselejším místem snímku je prvních deset minut. Pak už to jde s životem hrdinů jen a jen dolů. Breaking the Waves je toho důkazem. Opět se jedná o silně autentický snímek s absolutně skvělým obsazením. Myslím, že tentokrát casting ani už lepší být nemohl. Trier opět točil po svém, vyjímku jsou okna s označením kapitol, kdy režisér záběry krášlil přes různé filtry a doplňoval hudbou. Jako by tím chtěl dokázat, že i on by uměl točit líbezně, ale samotný příběh je odvyprávěn klasicky trierovsky syrově. ()
Ani ďaľšia Trierovka neprelomila moje presvedčenie, že všetko má svoje hranice a Lars von Trier hranice nemá...má svoje, sú mimo mojich...vďaka čomu vnímam jeho filmy ako priemerné, emocionálne preexponované a so sympatizovaním s jeho filmárskym štýlom mám jednoducho problém...po vstrebaní filmu mám pocit, akoby som práve od niekoho dostala nakladačku (emóciami presýtenú a manipulatívnu)...a to nie je fér. Na druhej strane príbehy, ktoré si pán režisér vezme na mušku sú výborné, životné peripetie mladej veriacej dievčiny s labilnou emotivitou a silnou vôľou scenáristicky zaujímavé, miestami úplne dojemné..ale čo je veľa to je veľa...a keď je veľa, čo v Trierovom prípade skoro vždy platí, kvalita zážitku klesá...a ten môj tentokrát zase klesol len na tri a celkový dojem je úplne totožný s Tancom v temnotách.. ()
V mých očích je každý, kdo tohle nepochopil a nelíbí se mu to, jen tupé hovado, nehodné existence. 50 hvězd málo ()
"Power of love" podle Larse von Triera. Tenhle film mě na několik příštích dnů emočně rozložil. A Emily Watson tady předvádí možná nejlepší ženský herecký výkon, jaký jsem kdy ve filmu viděl. (Film, který rozbrečel Michaela Giru) ()
Neuvěřitelné! Ten pocit naprostého prázdna, který mě zaplavil po skončení filmu se nedá popsat. Prolomit vlny je krásný, minimalistický film, který diváka zlomí svou krajně naturalistickou a drsnou poetikou. Výkon Emily Watson byl jedním z nejlepších, který jsem kdy od ženy na filmovém plátně viděla - tak přirozená, tak křehká, tak zranitelná... Nádhera! Číst komentáře nestačí, tohle se musí vidět! ()