Jezerní královna

Jezerní královna si podle mě zasloužila lepší zpracování. Obzvláště když za kamerou stál náš přední pohádkový režisér Václav Vorlíček. Ale bohužel vrcholná Vorlíčkova éra byla sedmdesátá léta a ne polovina let devadesátých. Sice se hodně snažil. Do pohádky obsadil v hlavní roli Ivanu Chýlkovou, do vedlejších rolí Jana Hrušínského, pohádkami prověřenou Jiřinu Bohdalovou a v menších rolích Rudolfa Hrušínského a či Miroslava Táborského. Ovšem i takoví slavní herci pohádku neutáhnou, když je natočena totálně špatně. Tou první chybou, že mimo Chýlkovou a Hrušínského dostávají přednost němečtí herci před českými a ti jsou doslova mizerní. Dabing do češtiny to umocnil na totální ubohost. Druhou a podle mě tou největší chybou je obrazová stránka filmu. Pohádka má být barevná. Každý snímek bychom si měli pověsit jako obraz v pokoji. Jenže tohle je něco tmavomodrého pod vodou a když se občas děj odehrává na souši, tak je to cosi hnědooranžové. Děj je také nějak postavený na hlavu. Jezerní královna chce prince Viktora a když se princ Viktor prohodí se svým zbrojnošem, tak to ani královna nepozná. Jestli se tu dá něco kladně hodnotit, tak jen výkon Ivany Chýlkové. Ta se mi v roli zlé královny líbila ještě více než její předchůdci Roden s Bočanovou v Ptáku Ohnivákovi, respektive v Kouzelném měšci. Filmové triky byly také ubohé. Voda přes obraz chvíli byla, chvíli nebyla a tak co se týče trikové stránky mě jen na chvíli zaujala ta obrovská zamřížovaná ryba, která mi připomínala Krakena. [10893. hodnocení, 151. komentář, 53%] (04.01.2020)

Za mně pohádka z těch slabších. Schneiderová byla tehdy krásná prinzezna a Mirek Táborský si zase pro jednou zahrál pořádně odpudivé individum. Nesedli mi tam nesympatičtí němečtí herci. Točení s Němci tomu podle mne hodně uškodilo. Německá pohádka, německý humor, jo a ještě východoněmecké porno, to jsou termíny zcela jasné každému. A kvalitu to neznamená. Přesto je dle mého na této pohádce něco naprosto vyjímečného a tím je ústřední melodie O. Soukupa. To je opravdu parádní záležitost ! * * * (15.01.2022)

Podle mě neprávem opomíjená a nedoceněná originální pohádka s netradičními kulisami "pod vodou", pěknou hudbou, sympatickou princeznou a princem a výbornou záporačkou Chýlkovou. Jan Hrušínský v úloze komického sluhy je lepší než jako princ v pohádce Jak se budí princezny. Jako malé mi to přišlo celkem strašidelné. (28.12.2022)

Ono to není vůbec špatné a scénář je docela chytře vymyšlený. Poněkud mi vadí Schneiderová v hlavní roli, jejímu herectví a všeobecné neupřímnosti jsem nikdy moc nevěřil, takže když rádoby naivně vykulí oči, fakt jí to nežeru. Dokonce i Hrušínský (Jan) jako zábavný společník nehraje špatně, jen má málo prostoru a občas blbě napsané promluvy. K pocitu spokojenosti mi tak nějak vadil krkolomný závěr (vždyť děcka na královnu mohla skočit daleko dřív, a ne čekat, až přijede nějaký princ, a princ navíc sám nic moc nepředvede kromě jedné záměny). Taky jsem nějak nepochopil, proč královna měla potřebu unášet princezny (a že jich tedy v okolí bylo! Jinde o princeznu člověk nezakopne, a tady hned sedm.) a dělat z nich labutě, když evidentně nějaká estetika jí byla ukradená (viz lidožravá velryba). Pozitivní jsou zde lokace, kamera, slušné triky. A dobře se na to obecně kouká. (01.01.2016)

Režisér Vorlíček se po někdejším avizovaném hledání nových, atraktivnějších a dynamičtějších pohádkových forem nenápadně vrací k osvědčenému laskavému koktejlu trochy lásky, špetky životní filozofie a ždibce akčního jiskření. Zkrátka příjemná oáza, do níž se můžete s dětmi vydat bez obav. 80 % (Jaroslav Sedláček, Ci 03/1998, str. 84) (27.06.2021)