Jan Hus

Tak konečně došlo i na mě a já roztočil tuto legendární Vávrovu trilogii. A musím se přiznat, že na datum vzniku se opravdu jedná o obrovský filmařský zážitek. Škoda, že v některých scénách je cejtit ten zatracenej socialismus (až komunismus), ale bez toho by to v té době asi ani nešlo. Celkově vzato je Jan Hus přecizní historický velkofilm, který se tenkrát na rozdíl od dneška nebáli natočit. A hlavně ho natočit uměli. Kulisy, herecké výkony, masové scény, scénář...nic moc složitého (co také vymejšlet) a přesto to skvěle funguje. Film mi v podstatě neřekl nic moc víc, než mi řekla škola, ale Otakar Vávra to dokázal natočit tak poutavě, že se právem může označovat za otce historického velkofilmu v Československu. (28.12.2018)

Názory, že tento vynikající film je poplatný režimu, jsou jen velmi obtížně hajitelné. Nejedlému se podařilo pod záminkou lidovosti uchovat mnohé z českého 19. století. Antikomunista Jirásek - po r. 1918 senátor za národní demokraty - , sám školený historik, je spojitou nádobou vynikajícího historika a myslitele evangelíka Františka Palackého. Hus jako revolucionář jve filmu vykládán není, revolucionáře proti jeho vůli z něj udělal nemrav doby a jalová ochota špiček k nutným reformám. Goethův výrok, že za společenské otřesy vždy nesou zodpovědnost dysfunkční elity (poněkud jsem aktualizoval kvůli srozumitelnosti jeho formu), je stále živý. Štěpánkův výkon je strhující a podmaňující i dnes. Živý Hus měl sice k trpícímu idealistovi podle všeho daleko už svým zevnějškem, ale statečnost, kterou tento otec evropské reformace prokázal, zůstává výzvou a ideálem i dnes. Vávra při prosazování svého záměru odvedl mimořádný výkon právě tak jako jeho odborný poradce Miloš Václav Kratochvíl. Cenzura, byť se snažila, v tomto případě byla ke štěstí věci v naprosté defenzívě. Patos, který může připadat dnes jako neživotný, tehdy nebyl jen specifikem východního sovětového bloku (FANFÁN TULIPÁN a mnoho dalších příkladů). Hus je zakladatelským dílem české formy velkofilmu. Už tím je dán jeho význam výsostného a strhujícího uměleckého činu. (26.08.2007)

Ta tíž na mě dopadla už poprvé, kdy jsem tenhle snímek viděla.. A dlouho, hodně dlouho jsem sbírala odvahu, abych si to zopákla.. Ono tu ani tak nejde o zpracování, jak se tu celkem dost bezpředmětně komentuje, jde tu přece o mnohem víc... Žít v pravdě, mluvit pravdu, vidět nespravedlnost (hájit slabé a chudé), používat zdravý rozum (neposlouchat slepě), jsme Češi, mluvíme česky, píšeme česky, nebyla to vždy samozřejmost... Síla poselství mě pokaždé složí, k tomu výborní herci a nádherná výprava... (14.01.2021)

"Mohu volit jen mezi pravdou a lží." V polovině padesátých let začaly v barrandovských ateliérech vyrůstat nákladné repliky starých pražských staveb z dob pozdní gotiky. Režisér Otakar Vávra tehdy začal připravovat první díl své monumentální trilogie, která měla být připomínkou 540. výročí upálení Mistra Jana Husa. Megalomansky koncipované dílo - trilogie byla nejdražším projektem československé kinematografie (stála dvacet milionů československých korun) a byla pochopitelně silně přizpůsobena potřebám ideologického boje komunistické strany. Postavu Jana Husa tak lze vnímat dvojím způsobem: jako kněze a bojovníka za očistu církve i jako razantního sociálního reformátora, revolucionáře a vůdce vykořisťované chudiny. Druhý pohled pak odpovídá dobové mocenské vizi, propagované nechvalně proslulými ideology Nejedlým a Kopeckým, kteří postavu Husa vmanipulovali do role jakéhosi předchůdce komunistických myšlenek. Výpravný cyklus zachycuje bouřlivé období pražských bouří, vrcholících obviněním Mistra Jana Husa z kacířství a jeho následným potupným upálením. Další díly se pak soustřeďují na zobrazení vítězných husitských válek, završenými vítězstvím na pražském vrchu Vítkově. Trilogii dominují dvě postavy: betlémský kazatel Jan Hus a vojevůdce Jan Žižka. Obě tyto postavy ztělesnil přední člen činohry Národního divadla Zdeněk Štěpánek, jeden z nejvýznamnějších realistických umělců. Není třeba zvlášť zdůrazňovat, že obě postavy se liší charakterem i zevnějškem. Jde o postavy přímo protikladné, které nebylo jednoduché zobrazit, měl-li je představovat jediný herec. Štěpánkovi se to však podařilo. Právě jeho výkon přes všechnu vnější monumentalitu, rozsáhlé bojové scény s účastí armády a tisíce statistů, byl a je dominující hodnotou. Tento kontroverzní projekt dodnes rozdmýchává veřejné mínění. Je obdivován i zatracován, vyzdvihován i umlčován. Zůstává dílem, které je typickým otiskem své doby, nerozpakující se svévolně manipulovat s historickými fakty. Je však také dílem, které po vizuální, architektonické a hudební stránce nebylo a nebude překonáno. A v tom jistě tkví jeho nadčasovost. Můj komentář platí i v souvislosti s dalšími díly Jan Žižka a Proti všem. (20.01.2009)

Tak nám upálili Mistra Jana ... REVOLUCIONÁŘE. Nevadí mi obraz kazatele, modelovaný dobovýma očima a dobovou ideologií. Proč by měl ? Kolikrát už jsme vzali osudy historických či bájných postav do svých rukou a uzpůsobili je k obrazu svému ? Kupříkladu takový král Artuš nebo Robin Hood o tom - potažmo o nás - vědí své. A byl snad středověk skvělým místem pro život ... pokud jste nepatřili k privilegovaným vrstvám ? A čistě mezi námi: S ohledem na dobové zvyklosti nemuseli mít na růžích ustláno ani ti, kdož si tehdy žili na výsluní. Víte ... historie se opakuje - svým způsobem ... honba za mocí a za mamonem je věčná jako lidstvo samo - a tak si dál hrajeme na bohy či alespoň na jejich příbuzné a známé, ti movitější z nás rádi leckoho a leccos uplácejí nebo jsou upláceni nějakou formu odpustků ... a vědomě i nevědomě přičinlivě prohlubujeme příkopy mezi těmi z nás, kdož jsou za vodou - a množinou všech ostatních, kteří se brodí špinavou dravou řekou či jsou unášeni jejím mocným proudem. Jen forma je uhlazenější - umně změkčovaná záchytným sociálním systémem a překrývaná jak reálnými, tak i fiktivními zástupnými problémy ... všech myslitelných menšin, zejména těch, které se umí nejhlasitěji ozvat. Netuším, co nastane, až svou nadbytečnou pílí či naopak přirozenou leností a svými prý pokrokovými ústupky dostatečně rozebereme, rozvrátíme a zavrhneme náš dosavadní způsob života, protože vždycky platilo a platí, že všeho je pouze do času ... v každém případě doufám, že už to nebude moje starost. (08.07.2020)